Katolík v čele Spojených států. Před 60 lety nastoupil do úřadu John F. Kennedy
Jeho osoba vzbudila v Americe značný rozruch, který de facto trvá do dnešních dnů. Usměvavý, fotogenický a uvolněný. Svým zvolením zbořil některé zažité mýty, Spojené státy poprvé vedl katolík. Za zmínku stojí i věk, v době inaugurace, která proběhla 20. ledna 1961, mu bylo 43 let, což z něj dělá druhého nejmladšího prezidenta USA. Na druhou stranu za jeho vlády byl svět nejblíže jaderné válce.
Narodil se roku 1917 v massachusettském městečku Brookline do rodiny politika a podnikatele Josepha Kennedyho. Ten působil v předválečných letech jako americký velvyslanec ve Velké Británii. Otec se synem dokonce navštívili Prahu. Malý „Jack“ vyrůstal ve velké konkurenci, protože měl osm sourozenců. Nejstarší Joseph se měl stát politikem, poté, co byl ve druhé válce sestřelen a zabit, přešly veškeré plány na Johna.
Kometa Demokratické strany
Ostatně budoucí prezident rovněž bojoval ve druhé světové válce, na rozdíl od bratra čelil japonské agresi v Tichomoří. Po návratu do Států se začal věnovat politické dráze, dal se do služeb Demokratické strany, tu finančně podporoval i jeho otec. Úspěchy se dostavily záhy, 3. ledna 1947 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů za stát Massachusetts. O jeho oblibě svědčí fakt, že porazil ostříleného a zkušeného Jamese Curleyho, který stál několik let v čele Bostonu.
O šest let později vzestup pokračoval, Kennedy se stal senátorem. V boji o křeslo v horní komoře porazil Henryho Lodge. Bylo nade vše jasné, že se mladý a perspektivní politik pokusí dosáhnout na nejvyšší metu, prezidentský úřad. Protivníkem mu byl Richard M. Nixon, někdejší viceprezident Eisenhowerovy administrativy.
Po celou dobu volební kampaně se veřejnost přikláněla na stranu zkušeného Nixona, poté přišel zásadní zvrat, oba kandidáti kývli na televizní debatu, osudová chyba, která stála Nixona výhru. Kennedy byl výborně připraven, mluvil srozumitelně, velkou roli sehrál i zevnějšek obou kandidátů. Zatímco Nixon byl po operaci kolene shrbený v nepadnoucím obleku, Kennedy vypadal jako ze žurnálu. To, jak televize promluvila do konečného boje, potvrdily průzkumy. Lidé, kteří viděli debatu v televizi, označili za vítěze Kennedyho. Ti, co vysílání poslouchali prostřednictvím rádia, stranili Nixonovi. Výsledky byly vyhlášeny 8. listopadu 1960, vítězem byl John Fitzgerald Kennedy.
Nevlídné počasí
Inaugurace měla proběhnout 20. ledna následujícího roku, těsně před samotným aktem se konal ples, který organizoval Frank Sinatra. Akce je označována za jednu z největších v historii města Washington. Lístek na ples začínal na stech dolarech, hudebník doufal, že přijde spousta lidí a vybraný obnos bude moci věnovat Demokratické straně. Mezi vzácnými hosty bychom našli herce Tonyho Curtise či zpěváka Harryho Belafontea. Pěvecké číslo předvedl i sám Frank Sinatra. Z plesu odešel Kennedy okolo půl druhé v noci.
Nechybělo málo a samotná inaugurace málem neproběhla, hlavní město totiž sevřel mráz a sněhová vánice. Teploty se pohybovaly okolo sedmi stupňů pod nulou, v potaz musíme brát i intenzivní sněžení. V samotný den sice vysvitlo slunce, po několika hodinách se objevily těžké bílé mraky, které ohrozily Kennedyho průjezd městem.
Než prezident přednesl přísahu, vydal se na ranní mši. Nástup nového prezidenta doprovázel téměř devadesátiletý básník Robert Frost. Deset minut před jednou hodinou odpolední přistoupil k pultu předseda Nejvyššího soudu USA a vyzval Johna F. Kennedyho, aby složil prezidentskou přísahu. Ke slibu byla využita rodinná Bible Kennedyových. Někteří reportéři si také všimli, že Kennedy na sobě neměl kabát, přestože venku panovaly mrazy.
Sláva vítězům, čest poraženým
Po přísaze následoval dlouhý potlesk, záhy měl Kennedy svůj první projev. „Viceprezidente Johnsone,“ začal Kennedy svou řeč. První oslovení mířilo na viceprezidenta Lyndona B. Johnsona, který se po dallaském atentátu dostal do Bílého domu. V projevu, jenž si televizní diváci mohli užít v barvě, Kennedy oslovil i Richarda Nixona. Dodnes je dokonce považován za jeden z nejlepších projevů v dějinách. Kennedy proklamoval své stanovisko vůči Sovětskému svazu, poukazoval na nebezpečí jaderné války. Vše podpořil hřmotným hlasem a rozhodnými gesty.
Po skončení se vydal do washingtonských ulic a z vozu zdravil občany. Američané jej vnímali jako nový impulz v dobách studené války. Naděje se brzo proměnila v obavu, Kennedy nehodlal se Sověty vyjednávat. Nikita Chruščov si myslel, že mladého státníka ošálí, ale americký prezident zůstal ve svých postojích jistý. Otázku, jak by svět vypadal, kdyby Kennedy nezemřel, si klade spousta historiků.
Život mladého státníka skončil 22. listopadu 1963, kdy byl zastřelen Lee Harvey Oswaldem. Prezident, který vládl pouze 2,5 roku, musel řešit nespočet krizí jako postavení berlínské zdi, vylodění v Zátoce sviní či válku ve Vietnamu.
