S polomrtvými házeli do pecí i jejich živé malé děti: Svědectví dvou Slováků ukázalo pravdu o Osvětimi
Je 7. dubna 1944 a pod stavebním materiálem za elektrickým plotem koncentračního tábora Osvětim se skrývá dvojice slovenských židů. Vězni 29 162 a 44 070 známí spíš jako Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba, po třech dnech ukrývání prchli ze spárů smrti, o tři týdny později už lidem v Žilině popisovali hrůzy vyhlazovacích táborů. Díky jejich svědectví se podařilo zachránit tisíce životů. Byli dvěma z pouhých pěti lidí, kterým se podařilo úspěšně z tábora uprchnout. Znovu vám přinášíme video o jejich útěku.
Vrba se znal s Wetzlerem už ze života před Osvětimí. Společně pak v koncentráku déle jak půl roku vymýšleli plán, jak uprchnout - nechtěli si zachránit život, ale podat svědectví o tom, co se v táborech děje. Podařilo se jim vybudovat úkryt v oblasti za plotem nabitým elektrickým proudem. Věděli ale, že uprchlé vězně budou vojáci z tábora hledat se psy tři dny. 72 hodin tedy vydrželi ukrývat se - pomohl jim v tom i ruský tabák, který pachem zmátl stopovací psy.
Tři týdny pak putovali po Polsku než se dostali na Slovensko. V Žilině začali vyprávět realitu vyhlazovacích táborů zástupcům tamní židovské komunity. Ti to nejprve ve ve fašistickém státě brali jako provokaci, všichni se jim zdráhali uvěřit. Dokonce se uchýlili k dlouhým výslechům, kde byli oba muži odděleni - jenže jejich výpovědi se shodovaly. Lidé jim uvěřili až když vyjmenovali jména lidí z transportů, kterými do Osvětimi odjeli i oni.
Zpráva, kterou s nimi sepsali čítala 32 stran a dodnes je jedním z nejdůležitějších dokumentů 20. století. Dodnes je také nepředstavitelně těžké ji číst. Detaily z pekla jsou i po desetiletích mrazivé. Trvalo šest týdnů než se zpráva dostala k cíli - do Ženevy, kde si ji přečetl zástupce československé exilové vlády Jaromír Kopecký. Ten jej poslal do Londýna BBC, odkud ho převzal i New York Times.
Spojenci už tak nemohli dále ignorovat, co nacisté na svých územích provádějí. Vrba s Wetzlerem mimo jiné popsali, jak se při příjezdu transportu rozdělovali lidé. Jen málo jich zamířilo do tábora, ti co už se neudrželi ani na nohách putovali rovnou do pece. Na náklaďáky k nim často naházeli i živé malé děti...
Přesto se nic moc nestalo. Spojenci nakonec ani nezaútočili na tábory, Osvětim se osvobození dočkala až v lednu 1945 z rukou sovětské armády. Maďarsko sice zastavilo transporty, pro 430 tisíc maďarských židů bylo ale kvůli šestitýdennímu zpoždění zprávy už pozdě. Zachránilo se něco přes 200 tisíc obyvatel. Útěk a svědectví dvou slovenských židů tak přecijen nebyly zbytečné.
