Obdivoval Mussoliniho, ten mu pak zachránil život. Sigmund Freud se narodil před 165 lety
Jeho dílo je pro světovou medicínu stěžejní, Freud se angažoval především v psychologii, kde zavedl pojmy jako oidipovský komplex či superego. Svérázný muž, jenž s narodil 6. května 1856, čelil i nespočtu výzev. V závěru života musel opustit milované Rakousko, jinak by zcela určitě skončil v nacistickém vězení. Velkou roli v jeho odchodu hrál samotný Benito Mussolini.
„V tomto domě se narodil 6. května 1856 Sigmund Freud,“ hlásí pamětní deska, kterou bychom našli v moravském městě Příbor. Nejedná se o chybu, rodina proslulého psychologa žila několik let na území dnešního Česka. Freudovo rodné jméno znělo Sigismund Šlomo Freud, což poukazuje na jeho židovský původ. Ve svých vzpomínkách uvedl, že v Příboru čelila rodina několika antisemitským útokům.
Za vším hledej ženu
Velkou část dětství ale prožil ve Vídni, kam se společně s rodiči přestěhoval. Prvorozenému dítěti se dostalo domácího vzdělání, Freud vynikal rozhledem a pilností. Záhy nastoupil na gymnázium, kde patřil ke studentům s nejlepšími výsledky. Pomyslnou černou kaňkou byla dostatečná z mravů. V dalších ročnících měl ale vždy vyznamenání, a tak mu kantoři věštili zářnou budoucnost.
Freud se aktivně zajímal o práva a archeologii. Druhý zmíněný obor se stal celoživotním koníčkem, na práva zanevřel a přihlásil se na medicínu. V této době se potýkal s několika projevy antisemitismu, ty nebyly v rakousko-uherské monarchii nic neobvyklého. České země tento smutný fenomén poznaly skrze kauzu Leopolda Hilsnera.
V květnu roku 1881 dokončil studia a stal se z něj lékař. Jeho výzkum na krátký čas zastavila žena, konkrétně Marta Bernaysová. Její rodiče nechtěli ani slyšet o tom, že by se jejich dcera provdala za chudého a nezajištěného Freuda. Kvůli penězům nastoupil do nemocnice ve Vídni, postupně ale začal pročítat odbornou literaturu a k výzkumu se vrátil. Ve svých začátcích se setkal s několika lidmi, kteří propadli závislosti na morfiu, Freud si o tom udělal poznámky, které jednoho dne využil.
Sociální demokrat vs. nacismus
Během 80. let si otevřel soukromou praxi, v tomto období můžeme spatřovat začátky psychoanalýzy, kterou se Freud proslavil. Jeho práce nesla ovoce, následně rozpracoval metodu volné asociace, ta je dnes hojně využívána. Postupem času narazil Freud na spojitost mezi neurotickou poruchou a sexualitou. Ve světle těchto objevů pojmenoval rakouský psycholog vztah zvaný oidipovský komplex.
Z Freuda se stala mezinárodní celebrita, jeho služby využívaly známé osobnosti. Po první světové válce se u něj rozvinula rakovina horní čelisti, choroba na čas zcela paralyzovala jeho činnost. Freud do konce života nosil fixní protézu a musel brát léky. Psycholog během tohoto období obdržel řadu ocenění, nad jeho existencí v Rakousku se však začalo smrákat.
Freud jako sociální demokrat s hrůzou sledoval vzestup Adolfa Hitlera. Domníval se, že nacisté Rakousko nechají na pokoji. Mýlil se. Během anšlusu se ocitl v nebezpečí, protože Hitler jeho učení považoval za úchylné. V roce 1933 nechal dokonce spálit Freudovy spisy a knihy. „Ve středověku by mě byli upálili, dnes pálí mé knihy. Inu, je to pokrok,“ glosoval Freud.
Londýnský exil a dobrovolná smrt
Jako člověk s židovským původem nebyl v obsazeném Rakousku vítán a rozhodl se, že zemi opustí. Hitler ho ale nechtěl pustit. Do situace se zapojil Benito Mussolini, který platil za velkého obdivovatele Sigmunda Freuda. Psycholog mu ve 20. letech poslal knihu s osobním věnováním, Freudovu náklonost si duce získal díky vztahu k italské historii. Ve 30. letech měl Mussolini větší moc než Hitler, a tak Freud odletěl do Velké Británie. Podobné štěstí neměly jeho čtyři sestry, které skončily v koncentračním táboře a byly zavražděny.
V Londýně Freud spíše dožíval, jeho činnost ovlivňovala rakovina. Odmítal tišící léky, nakonec se rozhodl, že si nechá píchnout smrtelnou dávku morfinu. S nadsázkou tak můžeme mluvit o eutanázii, tu Freud postoupil 23. září 1939. Zanechal po sobě obrovské množství spisů, přestože několik jich v roce 1882 spálil, aby ztížil historikům práci.
Na jeho pohřbu promluvil jeho velký přítel a spisovatel Stefan Zweig. Ostatně sám Zweig musel rovněž z Rakouska uprchnout, literát spáchal v roce 1942 sebevraždu poté, co se dozvěděl, jak se nacisté chovají ke kulturním památkám.
