Fanatická komunistka proti svobodnému Německu. Teroristka Ulrike Meinhofová se zabila ve vězení
Terorismus má většina lidí spojený s radikálními muslimy, v minulém století byly ozbrojené akce typické pro nespočet evropských organizací. Jednou z nich byla ultralevicová skupina Frakce Rudé armády, jež vznikla na západě Německa. S RAF je neodmyslitelně spjato jméno Ulrike Meinhofové. Svérázná novinářka, která se nebála radikálních názorů a akcí, zemřela 9. května 1976. Dodnes se spekuluje, zda se jednalo o vraždu či sebevraždu.
Narodila se sice v Oldenburgu, druhou světovou válku však prožila ve východoněmeckém městě Jena. Ironií osudu utekla společně s matkou zpět do Oldenburgu, aby nemusela žít v sovětské sféře vlivu. Po úspěšném absolvování gymnázia vedly její kroky na univerzitu. V akademickém prostředí narazila na myšlenky marxismu. Okamžitě se vrhla do víru socialistických akcí.
Frakce Rudé armády ožívá
Mladá aktivistka se rovněž stala členem ilegální Komunistické strany Německa, ta byla úřady oficiálně rozpuštěna. Meinhofová začala přispívat do časopisu Konkret, její texty útočily na kapitalismus a Spojené státy. Vděčným tématem byla válka ve Vietnamu. V dalších letech se Meinhofová radikalizovala, podíl na tom měl neúspěšný pokus o atentát na marxistického sociologa Rudiho Dutschka.
V levicových kruzích našla většinu přátel, sblížila se s Gudrun Ensslinovou a Andreasem Baaderem. Především druhé jméno je pro vývoj skupiny Frakce Rudé armády důležité. Baader skončil po jedné z akcí za mřížemi. Jeho přátelé se rozhodli, že jej z vězení dostanou. Důležitou roli sehrála Meinhofová, která se vydávala za reportérku a měla s Baaderem udělat rozhovor.
Během fingovaného interview vtrhla do budovy skupina maskovaných lidí. Ti měli Baadera osvobodit, během potyčky ale padlo několik výstřelů a jeden z hlídačů byl těžce raněn. Cela skupinka z místa utekla, oknem vylezla i Meinhofová, která se společným úprkem prozradila. Tento incident je obecně považován za vznik Frakce Rudé armády.
Mnichovský masakr byl správný!
Všichni uprchli do Palestiny, kde získali výcvik od organizace Fatah. Meinhofová doufala, že na Blízký východ odcestují i její děti, členové RAF se pokusili o jejich únos. Ten skončil neúspěchem, děti byly objeveny na Sicílii. Během tohoto období sepsala Meinhofová esej, ve kterém obhajovala olympijský masakr v Mnichově.
V červnu 1972 se vrátila do Německa, aby osobně naplánovala akce proti „fašistickému“ režimu v SRN. Nakonec byla odhalena policií, ta ji zatkla ve městě Langenhagen. Skončila ve vězení, úřady dbaly na to, aby měla speciální režim. Téměř rok byla v úplné izolaci, poté začalo soudní přelíčení. Meinhofová nakonec odešla s osmiletým trestem. Provinila se pokusy o vraždu a formování zločineckého sdružení.
Levicová aktivistka skončila ve vězení Stammheim nedaleko Stuttgartu. Meinhofová se postupně izolovala od ostatních uvězněných členů RAF, její někdejší přítelkyně Ensslinová ji dokonce označila za slabý článek. Nicméně 9. května 1976 byla Meinhofová nalezena mrtvá, dle vyšetřování se měla oběsit na prostěradle.
Vražda nebo sebevražda?
Téměř okamžitě bylo toto tvrzení zpochybněno, lidé okolo Frakce Rudé armády se domnívali, že Meinhofovou zavraždili bachaři. Podobně uvažoval také spisovatel Jean-Paul Sartre, který domnělou vraždu přirovnal k nacistickým zločinům. Pohřeb proběhl v Berlíně, účastnilo se ho na deset tisíc lidí. Jako odvetu za tento „hanebný“ čin naplánovala RAF útok. Organizace spáchala v roce 1977 atentát na advokáta Siegfrieda Bubacka.
Na verdiktu se nic nezměnilo, nicméně během nového vyšetřování, které proběhlo na začátku 21. století, lékaři zjistili, že Meinhofové byl při pitvě vyndán mozek. To ještě více posílilo domněnky, že Meinhofová nezemřela svou rukou. Někdo tvrdí, že byla zabita strážnými, jiní pro změnu zastávají názor, že vraždu měli na svědomí členové RAF, protože se Meinhofová příliš odchýlila od společných názorů.
Na druhou stranu nedopadla o moc lépe než její přátelé. Ensslinová s Baaderem se oběsili ve vězení 18. října 1977, tedy skoro rok po Meinhofové.
