Nejdražší vězeň v německých dějinách. Nacista Rudolf Hess odletěl během války do Británie a pokusil se vyjednat mír
Historie přináší příběhy, které jsou leckdy málo pravděpodobné a těžko uvěřitelné. Do této sekce lze zařadit život Rudolfa Hesse, jednoho z nejbližších spolupracovníků Adolfa Hitlera. Hess totiž 10. května 1941 uprchl do Velké Británie, kde chtěl zajistit klid zbraní. Vše proběhlo bez Hitlerova souhlasu, Hess nakonec skončil v Toweru a později stanul před tribunálem v Norimberku. Odešel s doživotním trestem a stal se nejdražším německý vězněm.
Osud Hitlera a Hesse spojil v roce 1920, kdy druhý jmenovaný vyslechl jeden z projevů šéfe NSDAP. Oba měli za sebou zkušenosti z první světové války a okusili i trápení Výmarské republiky. Hess stál po Hitlerově boku od samého začátku, skončil rovněž v landsberském vězení po neúspěšném Pivním puči. Muž s hustým obočím se stal Hitlerovým pobočníkem a prakticky na živo viděl, jak vzniká Mein Kampf.
S Velkou Británií ne, se Sovětským svazem ano
Führer na své staré známé nezapomínal a na cestě k moci byl Hess jeho pravou rukou. Po roce 1933 získal dokonce funkci Hitlerova zástupce a zasedl i v parlamentu. Jeho moc kulminovala v předvečer světové války, Hess pracoval jako ministerský rada říšské obrany. Časy se ale změnily a Hitler začal někdejší kamarády nahrazovat novými. Vzpomeňme na Ernsta Röhma, jehož nechal Hitler zavraždit v roce 1934. Röhm patřil mezi nejbližší přátelé, jako jeden z mála mohl vůdci tykat.
Také Hessova židle začínala být vratká, mnohem více vlivu měl Göring, Goebbels či Bormann. Především poslední zmíněný měl pověst šedé eminence. Hess svůj pád vnímal, na vině byly některé názory, které veřejně proklamoval. Byl odpůrce války s Velkou Británií, domníval se, že Německo by se mělo soustředit na kontinentální Evropu. Tato idea jej dovedla až k šílenému nápadu.
Usmyslel si, že se stane mírovou holubicí a odcestuje na vlastní pěst do Británie. Chtěl navázat kontakt s Douglasem Hamiltonem, skotským hrabětem. Oba se měli setkat během berlínské olympiády v roce 1936. Sám Hamilton toto tvrzení popřel, pravdou je, že mu Hess nejdříve napsal dopis. Ten v Hamiltonových rukou ale neskončil, protože si jej ponechala britská tajná služba MI5.
Jmenuji se Alfred Horn
Mezitím si nacistický pohlavár chystal věci na cestu, předně začal pravidelné létat. Jako vhodný stroj viděl Messerschmitt Bf 110, letoun si nechal dokonce speciálně upravit. Technici mu zařídili objemnější nádrže, radiový kompas a výkonnější motor. Přípravy trvaly skoro půl roku, v květnu se Hess rozhodl. Zabalil si nejdůležitější věci a okolo šesté večer opustilo jeho letadlo augsburské letiště.
Nejdříve vyrazil ku Bonnu, poté podél pobřeží. Okolo deváté večerní doletěl k Velké Británii. Čekal až se setmí, následně se vydal do Skotska, kde mělo být sídlo jeho údajného přítele. V této fázi příběhu musíme zdůraznit, že Hamilton o Hessově akci nevěděl. Britské radary letadlo zachytily, nicméně Hess udržoval letovou hladinu velmi nízko, dle svědků se pohyboval ve dvaceti až třicetimetrové výšce.
Po pronásledování se rozhodl z letadla vyskočit, po dopadu na zem si poranil nohu a byl objeven jedním ze skotských zemědělců. Ten okamžitě zalarmoval bezpečnostní složky. Hess se tehdy představil jako Alfred Horn, hlášení proběhlo v angličtině, kterou ovládal. V témže čase se Hitlerovi dostala do ruky obálka, v níž Hess napsal, co má v plánu. U Hitlera propukl zuřivý záchvat a označil Hesse za vyšinutého blázna. Téměř okamžitě informoval italského a japonského velvyslance o nových skutečnostech. „Je to nejrychlejší cesta, jak vyhrát válku,“ stálo v Hessově dopise.
Exkluzivní vězeň
On sám skončil v poutech, ještě v noci byla zjištěna jeho pravá totožnost a strávil několik dní v Glasgow. Churchill si myslel, že šlo o Hitlerovu provokaci. Hess si trval na svém a opakoval, že vůdce chce napadnout Sovětský svaz (Operace Barbarossa proběhla šest týdnů po Hessově odletu). Následně skončil v Toweru, čímž odstartovala jeho vězeňská kariéra. Hess logicky se svým plánem nepochodil.
Ve starobylém vězení mu byl naordinován tvrdý režim, neměl přístup k rádiu ani novinám. Lékaři u něj dokonce diagnostikovali psychickou poruchu. Během výslechů Hess neopustil nacistickou rétoriku. Stál si například za tím, že druhá světová válka je židovským spiknutím. Během těchto dní se rovněž pokusil o sebevraždu, skočil z druhého patra a zlomil si stehenní kost. Díky tomu byl převezen z Toweru do vězeňské nemocnice, kde zůstal až do konce války.
Za zdmi zdravotnického zařízení si rovněž sáhl za život, pobodal se nožem. Jeho počínání přímo souviselo s německou prohrou, Hess byl zděšen. V říjnu 1945 odletěl do Norimberku, kde usedl na lavici obžalovaných vedle svých někdejších kamarádů. Jeho případ byl zapeklitý, nakonec mu soud vyměřil doživotní vězení v berlínském zařízení Spandau. Sluší se dodat, že s verdiktem nesouhlasil sovětský zástupce.
Neonacistická modla Rudolf Hess
Ve Spandau skončili i další nacisté jako například Albert Speer či Walter Funk. Vězni se mezi sebou nesměli potkávat a ani jinak komunikovat. Hess dokonce odmítal i návštěvy rodiny, a tak jej manželka viděla poprvé až v roce 1969. Ostatně velká část odsouzených nacistů byla během 60. let propuštěna, amnestie se nestahovala na Rudolfa Hesse.
Jeho státní zástupce opakovaně žádal o propuštění, ale Spojenci s tím nesouhlasili. Hess tak postupně stárl a získal status nejdražšího a nejosamělejšího vězně v Německu (v západním samozřejmě). Od roku 1966 na jeho bezpečnost dohlíželo na 600 strážných, což vládu stálo 800 tisíc marek. Někdejší pohlavár stále zastával antisemitské názory a stal se modlou neonacistů. Zároveň u něj propukla rakovina a Hess se dožadoval propuštění. Ani tentokrát to nevyšlo.
Postupem času si na život ve vězení zvykl a tvrdý režim opadl. Měl k dispozici televizi, rádio či knihovnu. Hessovo trápení skončilo 17. srpna 1987, kdy byl nalezen oběšený v jednom z vězeňských altánků. Jeho rodina věřila, že třiadevadesátiletý stařec by neměl tolik síly, aby sám sebe zabil. Jeho smrt připisovali britským agentům.
Po Hessově skonu bylo vězení Spandau zbouráno, aby se nestalo poutním místem krajní pravice. Samotný odsouzený byl pohřben Wunsiedelu. „Odvážil jsem se,“ zněl epitaf. V roce 2011 byl hrob zrušen, protože se u něj scházeli neonacisté.
Dodnes není přesně známo, proč se Hess rozhodl odletět do Skotska. Je to však skvělá ukázka toho, jak může být historie nevypočítavá a překvapivá.
