Milost pro vraha. Stála za atentátem na papeže Jana Pavla II. mocná KGB?
Středa 13. května 1981, Svatopetrským náměstím popojíždí krokem bílý vůz značky Fiat. Z davu náhle vystoupí vysoký snědý muž, který rychle tasí revolver. Vzduchem zazní čtyři výstřely a papež Jan Pavel II. padá do náruče osobních strážců. Atentátník Mehmet Ali Ağca chce uprchnout, ale kolemjdoucí ho zadrží. Mezi tím, co Svatý otec podstupuje operaci, Ağcu čeká první kolo výslechů. Policii zajímá jediná věc: Proč?
Jeden z nejznámějších a nejpodivnějších příběhů atentátů, který v historii proběhl, začal už v roce 1978. V říjnu proběhla intronizace Jana Pavla II. Obrovský milník, protože Jan Pavel II. se narodil v městečku Wadowice nedaleko Krakova. To byla velká rána pro Polskou lidovou republiku, tamní komunisté totiž chtěli ateizovat mládež. Zvolením Karola Wojtyły, jak znělo papežovo jméno, skončil celý plán neúspěchem.
Nepřítel č. 1: Jan Pavel II.
Svatý otec dokonce zamířil v roce 1979 do Varšavy, kde přednesl projev. Polská státní televize jej sice zaznamenala, kameramani ale nesměli zabírat dav, jenž papeži naslouchal. „Nechť tvůj Duch sestoupí. Nechť tvůj Duch sestoupí a obnoví tvář země! Této země!“ nechal se slyšet Jan Pavel II. Jeho slova byla enormní vzpruhou pro sklíčený polský lid, který úpěl pod komunistickou diktaturou.
Tyto aktivity sledovala i KGB, její šéf Jurij Andropov dokonce papeže označil za nepřítele. „Dělá laciná gesta, která jsou nebezpečná,“ stálo v jednom z memorand. Nejspíš ze Sovětského svazu přišel impuls k odstranění hlavy katolické církve. Dle dostupných dokumentů se o to měla postarat východoněmecká a bulharská tajná služba.
Bulhaři zrekrutovali několik lidí, mezi nimi bychom našli i Mehmeta Aliho Ağcu. Třiadvacetiletý Turek měl bohatý trestní rejstřík, například ve svém rodišti zavraždil levicového žurnalistu. Na svědomí měl i několik vloupaček. Na začátku 80. let začal Ağcův výcvik, několikrát navštívil i Itálii (samozřejmě pod falešnou identitou).
Vánoční setkání s papežem
Na Svatopetrské náměstí se vypravil společně se záložním atentátníkem Oralem Çelikem. Přesně v 17:17 padly výstřely, papež se okamžitě skácel. Çelik zpanikařil a z místa utekl, stejnou věc chtěl udělat i Ağca. Jeho cílovou destinací mělo být bulharské velvyslanectví, kde na něj čekaly (údajně) tři miliony východoněmeckých marek. Do cesty se mu postavili sami věřící a atentátníka zadrželi.
Papeže zasáhly čtyři kulky, naštěstí nezpůsobily výraznější zdravotní komplikace. Neúspěšný atentátník Ağca skončil za mřížemi, v červenci 1981 odešel od soudu s doživotním trestem. Na scéně se ale znovu objevil papež, ten totiž vyjádřil přání na setkání. Schůzka obou hlavních protagonistů proběhla o Vánocích 1983.
Jan Pavel II. rozmlouval s Ağcou téměř dvě hodiny. „Odpustil jsem mu,“ řekl už před rozhovorem. Obsah slov není dodnes znám. Pravdou je, že papež projevil lidskost. Několikrát se dokonce setkal s Ağcovými příbuznými. Po devatenácti letech rovněž požádal italského premiéra Carla Ciampiho o propuštění atentátníka.
Z vězení do vězení
Ağca byl deportován do Turecka, kde ho okamžitě zatkly tamní bezpečnostní složky. Na někdejší vraždu novináře se totiž nezapomnělo, a tak putoval znovu za mříže. Po šesti letech opustil brány věznice díky amnestii. Svoboda netrvala dlouho, protože turecký soud se rozhodl, že Ağcu potrestá za atentát na papeže (neuznal italský rozsudek). Kvůli tomu ho čekaly další čtyři roky ve vězení, v roce 2010 byl definitivně propuštěn.
Dodnes není zcela zřejmé, kdo za atentátem stál. Jedno je jisté, Ağca nejednal na vlastní pěst. To dosvědčují i některá gesta, která udělal během vězení. V roce 2006 požádal o polské občanství, aby si mohl odpykat trest v rodné zemi Jana Pavla II. Následně chtěl navštívit hrobku papeže společně se spisovatelem Danem Brownem.
Rozsáhlé vyšetřování přineslo několik teorií. Nejpravděpodobněji se jeví zájem sovětské KGB, která viděla v polském papeži obrovské nebezpečí. Tajná služba měla spolupracovat s bulharskými zástupci. Policie rozpracovala i tezi o íránském zájmu na zabití Jana Pavla II. Někteří novináři poukazují na americkou CIA. Světlo do případu nevnesl ani sám atentátník, Ağca totiž často vypovídal nesrozumitelně a jeho tvrzení nedávala smysl.
Atentát z roku 1981 je důkazem, jakým vzácným a neobvyklým člověkem byl Jan Pavel II. Dokázal si získat i zapřisáhlého nepřítele, ostatně Ağca mu při zmiňovaném rozhovoru políbil prsten a poklekl.
