Na počátku byla kráva. Od prvního očkování uplynulo 225 let, objevitel okouzlil i Napoleona
Patrně nejskloňovanější termín posledního půlroku. Jedni tvrdí, že očkování spasí svět, druzí pro změnu proklamují názor, že skrz vakcínu si nás chce zotročit Bill Gates. Jak ale očkování vzniklo a kdo byl u jeho zrodu? Prvním pacientem se stal osmiletý zahradnický synek James Phipps, jemuž 14. května 1796 aplikoval dr. Jenner virus neštovic.
Začátky očkování můžeme najít už v antickém Řecku, během peloponéských válek se totiž zjistilo, že ten, kdo onemocněl morem (a přežil), byl rázem v bezpečí. Tehdy se ale tento jev příliš neřešil, a tak se o slovo přihlásili Číňané. Ti se potýkali s pravými neštovicemi, na které ročně zahynuly stovky lidí. Mudrcové nakonec přistoupili k tzv. variolaci. Léčení spočívalo v přikládání suchých neštovičných strupů na malé řezy v kůži. Účinnost byla kolísavá.
Evropu obchází strašidlo neštovic
Variolace byla aplikována i v Osmanské říši, v Konstantinopoli se s ní setkala manželka britského ambasadora. Díky tomu se poněkud nehygienický způsob léčby dostal do Evropy. První pokusy proběhly ve Velké Británii během 20. let 18. století. Sluší se dodat, že neštovice platily za velkého strašáka. Voltaire například napsal, že na 60 % populace mělo s nemocí zkušenost, z nichž 20 % lidí na nemoc zemřelo.
Jak fungují vakcíny:
Nový způsob léčby zkoušeli přední britští doktoři, John Williamson dosahoval skvělých výsledků na Shetlandských ostrovech. Další lékaři si uvědomovali souvislost mezi kravskými a pravými neštovicemi. Zbýval už jen krůček k vypracování jakési vakcíny. Před nemocí uchránil sebe i svou rodinu farmář Benjamin Jesty, který si nechal aplikovat kravské neštovice. Jeho pokus ale nebyl jasně popsán.
Podobné bádání neprobíhalo pouze ve Velké Británii, existují záznamy, že nemoc zkoumali lékaři ve Francii či Německu. V téže době rozšířil vědeckou obec jistý Edward Jenner. Muž rovněž sledoval souvislost mezi kravskými a pravými neštovicemi, ostatně sám okusil onen nový léčebný zázrak zvaný variolace.
První pacient: osmiletý hoch
Na dalším bádání měly podíl zkušenosti z dětství. Jenner totiž vyrůstal ve vesnici a často přišel do kontaktu s dojičkami krav. Ty měly na rukou hnisavé boláky od kravských neštovic. Budoucí vědec zjistil, že většina žen následně neonemocněla pravými neštovicemi. Jeho teorie byla převedena do praxe v roce 1796, kdy působil jako praktický lékař ve svém rodišti.
Navštívila jej mladá Sarah Nelmsová, která měla ruce plné hnisajících vředů. Jenner se rozhodl, že zkusí potvrdit své domněnky. Vyjmutý hnis aplikoval 14. května 1796 osmiletému chlapci jménem James Phipps. Dle záznamů provedl Jenner vpich do obou ramen, chlapec si později stěžoval na bolest v podpaží a zvýšenou horečku.
Lékař později Phippse konfrontoval s virem pravých neštovic, chlapec neonemocněl a očkování bylo na světě. Jenner pokus několikrát zopakoval a své poznatky jasně popsal. Nový jev pojmenoval vakcinace (vacca znamená v latině kráva). Jennerova práce byla nejdříve odmítnuta, a tak celou studii publikoval sám.
Medaile od Napoleona
Očkování znamenalo medicínskou revoluci, sám Jenner dokonce nový způsob otestoval na jedenáctiměsíčním synovi. Metoda se rozšířila do celé Evropy, velkým příznivcem vakcinace se stal Napoleon Bonaparte, který nechal naočkovat několik svých vojenských oddílů. Jennerovi dokonce udělil medaili, lékař vyjádřil přání, zda by císař nemohl propustit dva válečné vězně. Napoleon souhlasil.
Jenner v dalších letech opustil lékařskou praxi a věnoval se zdokonalení vakcinace. Britské úřady procitly a věnovaly mu deset tisíc liber. Zažíval obrovskou poctu a popularitu, v dalších letech působil jako osobní lékař krále Jiřího IV., zároveň zastával post starosty Berkeley. Zemřel 26. ledna 1823 ve věku třiasedmdesáti let.
