Ernst Schäfer: Indiana Jones Třetí říše a expedice nacistů v Tibetu
Tibet je tak bizarní země, tak kulturně, geograficky i nábožensky odlišná, že když na něj přijde řeč, většina z nás nedokáže pomalu odlišit fakta od legend. Nacisté byli tak jiní, tak zlí, tak vykloubení z reality, že si i 70 let po jejich porážce pořád vymýšlíme nějaké mýtické a ezoterické blbosti, abychom vůbec dokázali žít s představou, že je někdo schopen něco takového dělat. A tahle dvě velká témata se jednou propojila. V roce 1938 do Tibetu zamířila nacistická expedice. Vedl ji dr. Ernst Schäfer.
Hned na začátek je třeba říct, že výraz “Indiana Jones Třetí říše” je trochu přestřel, protože Schäfer nikdy nezažil nic tak cool jako Indy (nikdy nikdo v reálu nic tak cool nezažil), ale hlavně proto, že je to urážlivé vůči dr. Jonesovi i Stevenu Spielbergovi jako největším odpůrcům nacismu ve světě filmu. Pravdou ale je, že kdybyste hledali čistokrevného dobrodruha s hákovým křížem na ruce, Ernst Schäfer je váš člověk.
Schäfer se narodil v březnu 1910 do průmyslnické rodiny a už od mala byl fascinován přírodou, hlavně tedy ptáky, a lovem. To se v jeho dětství projevovalo hlavně tím, že svou vzduchovkou snipoval všemožné druhy létavců v širokém okolí. Lákala ho biologie, věda, dálky, vzrušení a dobrodružství. Roky Schäferova mládí se počítají jako poslední léta objevitelského šílenství, kterému Evropané propadli koncem 15. století a drželo se jich dalších čtyři sta let. Na mapě světa zůstávalo posledních pár bílých míst a mladý Ernst je toužil všechny prolézt.
Střílet pandy
Jako studentovi zoologie se mu tenhle sen vyplnil. Společně s podobně naladěným Američanem Brookem Dolanem se vydali do Číny, kde oba s fanatickým nadšením sbírali vzorky do svých muzeí, dokonce zahlédli legendárního “bambusového medvěda” dnes známého jako pandu velkou. Schäfer podnikl s Dolanem dvě expedice na Dálný východ a mezi světovými dobrodruhy a výzkumníky si vysloužil slušnou pověst.
Zatímco si ale drandil po světě, doma v Německu se situace rapidně měnila. Ernst Schäfer si ale dokázal s nově nastupující diktaturou celkem slušně poradit. Ostatně každý dobrodruh vám řekne, že to nejdůležitější je umět se přizpůsobit.
Tady je třeba se na chvíli zmínit o jednom z největších masových vrahů historie, zemědělském expertovi a totálním magorovi Heinrichu Himmlerovi. Náckové byli divná banda jako celek, ale i mezi nimi působil Himmler jako to dítě, které jednoho krásného rána vystřílí školu.
Himmlerovy koníčky
Byl tak mocně přesvědčen o těch ezoterických a pseudovědeckých árijských blbostech, že lezl na nervy i samotnému Hitlerovi. Ten se jednou nechal slyšet, že musí být Německo celé Evropě pro smích, když Himmler slavně vyhrabává z bahna kusy hliněných misek z doby, kdy Římané stavěli arény a akvadukty. Musíte být vážně hodně mimo, aby vedle vás Hitler působil jako ten příčetnější.
Říšský vůdce SS Heinrich Luitpold Himmler byl ale zároveň jedním z nejmocnějších mužů Třetí říše a jako takový si mohl dělat v podstatě, co chtěl. A tahle schopnost se přenesla i na jeho společnost Ahnenerbe, tedy Výzkumná společnost německého dědictví předků. Hlavním úkolem Ahnenerbe bylo dokázat, že všechno to, co se Himmlerovi urodilo v jeho špatně ostříhané palici, je pravda. A řada speciálně německých archeologů se tomu buď ze strachu nebo z prospěchářství podvolila.
Jak s tím souvisí zoolog a expert na ptáky Ernst Schäfer? No, Schäfer byl od roku 1933 členem SS, později pravděpodobně pravdivě tvrdil, že jen proto, aby mohl pokračovat ve své vědecké kariéře. Himmlerovi se německý dobrodruh velice zamlouval a držel nad ním ochrannou ruku, takže se Schäfer jako zkušený horolezec neštítil pustit na stezku alpinismu rektálního. V roce 1937 se oženil, ale jeho drahá tragicky zahynula jen pár měsíců po svatbě. Nehoda při lovu.
Ernst Schäfer téměř v transu dodělal doktorát a rozhodl se, že potřebuje po tom všem od civilizace pohov. Chtěl se vrátit do Tibetu a provádět terénní výzkum. A náhoda tomu chtěla, že Himmler měl na střeše světa své vlastní plány.
Nacisté v Tibetu
Nacistická expedice do Tibetu v letech 1938 až 1939, známá také jako SS expedice do Tibetu, je opředena legendami a konspiračními teoriemi. Někdo rád tvrdí, že tam náckové hledali vstup do Šambaly, někdo zase, že hledali důkazy o existenci prapůvodní indoevropské árijské rasy. Další teorií je, že nacisté hledali spojence na Dálném východě. A někdo zase tvrdí, že to byla “rutinní” vědecká výprava, která sbírala geologické, zoologické a etnologické vzorky. A až na tu Šambalu to je v podstatě všechno pravda.
Vedoucím čtyřčlenné expedice byl Ernst Schäfer, který si o Himmlerových teoriích musel myslet svoje, ale byl rád, že může sbírat vzorky flóry i fauny. Za primární zájmy společnosti Ahnenerbe byl na výpravě pozdější doktor antropologie a esesák Bruno Beger. Beger byl přesvědčený nácek a rasista. Což mu nebránilo v tom, aby očumoval a ohrabával tibetské dívky, zatímco jim měřil lebky.
Podle toho, co německý historik Peter Meier-Hüsing popisuje ve své knize Nacisté v Tibetu, získáte dojem, že náckové na střeše světa neprovozovali nějaká epická pohanská kouzla ani nepáchali žádná zvěrstva… jen se chovali jako kreténi ke všem, s kým se setkali. Jak k britským místodržícím, tak k samotným Tibeťanům. Přesto se jim ještě v rámci britské politiky appeasementu podařilo získat povolení pro vstup do Lhasy a tím de facto na celé území Tibetu.
Setkání “východního a západního hákového kříže” nepřineslo žádné politické výsledky, ale díky vyjednávání a výměně darů si expedice odnesla velké množství kulturních artefaktů. Mezi nimi i nedokončené sošky Buddhy. Dodělané, takzvaně probuzené, sošky Buddhy totiž bylo zakázáno prodávat a vyvážet. S tím souvisí i poměrně slavná soška východního božstva, kterou západní svět zná pod jménem Iron Man. Byla objevena poměrně nedávno v soukromé sbírce, má na sobě symbol svastiky a je vyhotovena z meteorického kovu. Analýza zjistila, že byl Iron Man vyroben někdy ve dvacátém století a pravděpodobně v Evropě. Dodnes je ale řada lidí přesvědčena, že ji přivezl z Tibetu Schäfer. To jen ukazuje, jak moc jsou lidé celým podnikem fascinováni a nedokážou se smířit s tím, že šlo o (na nacistické poměry) běžnou vědeckou expedici.
Šestaosmdesát hlav pro herr Begera
S příchodem války se musela výprava vrátit zpět do Říše. Ernst Schäfer objížděl Německo s dokumentárními záběry a otevíral několik svých výstav. Himmler byl výsledky expedice velice potěšen, takže “vikingové vědy”, jak tým nazýval, zůstali prominentními pracovníky Ahnenerbe až do konce války.
Jak Schäfer, tak Beger chvíli bojovali na frontě, po válce tvrdili, že tam byli posláni za trest, ale z dokumentace vyplývá, že o nasazení sami požádali. Vysoké postavení v SS mohli mít jenom důstojníci, kteří prošli bojem. Schäferovým úkolem pak bylo zkřížit semena tibetského šedesátidenního ječmene s bohatým evropským ječmenem, aby náckové získali zázračné odolné obilí, které mohou zasít, až budou vlastnit i chladné dálavy východní Evropy.
Na nějakou dobu se dokonce plánovala expedice na Kavkaz, kterou by společně se Schäferem vedl Beger a měla být mnohem víc zaměřená na studium tamních lebek. Když ale dostal Wehrmacht u Stalingradu po tlamě, Himmler musel výpravu odpískat. Pak dostal Schäfer jako zoolog úkol vyšlechtit odolné plemeno tažných koní, zatímco Beger objížděl koncentrační tábory a vybíral si židovské a asijské vězně, aby jim mohl odebrat lebky do své sbírky, kterou dával dohromady v novém sídle týmu, tedy v rakouském zámečku Mittersill.
Zařízení v Mittersillu se ale nikdy doopravdy nerozběhlo, protože se blížil konec války a Spojenci byli za humny. Beger byl později souzen jako komplic v případě šestaosmdesáti vražd, to byla právě ta jeho sbírka lebek. Dostal tři roky, ale nikdy si je neodseděl. Ernst Schäfer byl shledán nevinným, podařilo se mu totiž každý drobný spor s Himmlerem zveličit tak, že byl neustále jednou nohou v koncentráku. Po válce strávil deset let ve Venezuele, protože pochopitelně, kde jinde studoval ptáky, a dožil v Německu jako uznávaný expert na zoologii a šéf ornitologické sekce muzea v Mnichově.
