Zní to paradoxně, v roce 1965 přistál na ruzyňském letišti čtyřicetiletý americký literát. V osobě Allena Ginsberga, který se narodil 3. června 1926, se kloubilo snad všechno, co komunistický režim nenáviděl. I přesto Ginsberg strávil v Československu několik týdnů, poté byl za asistence StB naložen do letadla a poslán domů. Jeho krátká zastávka zanechala v občanech výraznou stopu, ovlivnila například Václava Havla.
Vyrůstal v New Jersey v židovské rodině. Otec pracoval jako učitel, stranou povolání občas publikoval básně. Matka budoucího spisovatele měla kořeny v sovětském Rusku. Hrdě se hlásila k marxismu, ostatně Ginsberg několikrát vzpomínal, že společně s bratrem musel na stranická setkání. Její ideologické zaměření se odrazilo také v pohádkách na dobrou noc. „Hodný král vyjel z hradu, uzřel nemocné lidi a uzdravil je,“ vypověděl po letech.
Jsem homosexuál?
Malého Ginsberga zaujala literatura, zamiloval se do díla Walta Whitmana, jeho verše údajně nahlas recitoval před celou třídou. Po absolvování základní a střední školy zamířil na univerzitu. Ta měla na literáta, který psal od svých deseti let, velký vliv. Na chodbách Kolumbijské univerzity narazil například na Jacka Kerouaca či Williama S. Burroughse. Prvně zmíněného sice považoval za blízkého přítele, Kerouacovi ale vadil Ginsbergův mírný vztah ke komunismu. Ve svém románu na cestě mu dokonce dal přízvisko Carlo Marx.
Mezitím si Ginsberg uvědomil, že ho více přitahují muži. Jeho homosexualitu mu pomohly rozklíčovat básně Gregoryho Corsa. Následně musel opustit univerzitu, protože byl obviněn z krádeží. Krátce žil v newyorském Harlemu, načež se odstěhoval do San Francisca. Na západním pobřeží poprvé narazil na svého pozdějšího partnera Petera Orlovského.
Z Kuby do USA přes Prahu
V Kalifornii napsal básnickou sbírku Howl and Other Poems (Kvílení a jiné básně), z nichž byla nejdůležitější právě titulní báseň Kvílení. Ta bývá mnohdy označována jako manifest beat generation. Ginsberg psal o deformované generaci, tu mají na svědomí drogy a alkohol. V básni jsou také odkazy na sexuální praktiky, jak heterosexuální, tak homosexuální. Na podobný výstřelek nebyly Spojené státy připraveny.
Pro ilustraci malá ukázka:
Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené
šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle
shánějící dávku drogy.
Pobouření dosáhlo takové výše, že se dokonce konal soud. Sbírka byla stažena z oběhu a před tribunálem stanul vydavatel Lawrence Ferlinghetti, mimo jiné jeden z beatniků. Obžaloba tvrdila, že kniha má špatný vliv na mládež, Ferlinghetti nakonec zvítězil.
Po celé aféře změnil Ginsberg prostředí, společně s Orlovským žil v Paříži. Na začátku 60. let odcestoval na tři roky do Indie, kde navázal několik důležitých přátelství. V roce 1965 vyrazil na Kubu, na karibském ostrově strávil několik dní, poté byl režimem vyhoštěn za veřejné protesty proti pronásledování homosexuálů.
Kubánci ho nemohli poslat domů, a tak obdržel letenku do Československa. V srdci Evropy přistál 18. února 1965, jeho příletem se začal psát jeden z nejpozoruhodnějších příběhů 60. let. Ginsberg měl původně jen počkat na letadlo do Londýna, nicméně navázal kontakt s Janem Zábranou, Československým spisovatelem, který přeložil Kvílení.
Smraďoch králem majálesu
Z přestupu se nakonec stala téměř tříměsíční záležitost, Ginsberg se ubytoval v hotelu Ambassador na Václavském náměstí. Finance získal z pracovního grantu, díky tomu si americký spisovatel žil nad poměry. Pravidelně navštěvoval kavárnu Viola, kde se scházel s podobně smýšlejícími lidmi. Vedle toho si poctivě zapisoval vše, co ho napadlo. „Je to tu podobné jako na Kubě, akorát lépe maskované,“ poznamenal si.
Na jeho pobyt vzpomínal i režisér Pavel Juráček. „Neměl jsem ho rád, smrděl a hodně pil,“ popsal Ginsberga muž, jenž naplno zažil komunistickou perzekuci. Mnohem více lidí ale vidělo Ginsberga jako idol a modlu. Jeho odlet byl naplánován na konec dubna, literát mezi tím stihl navštívit Varšavu a Moskvu.
Několik dní před odjezdem zaklepala na hotelové dveře studentská delegace. Chtěli, aby se Ginsberg stal králem majálesu. Tato květnová slavnost se mohla oficiálně konat po několika letech. Události se nakonec zúčastnilo na 150 tisíc lidí, Ginsberg byl překvapený a před mnohačetným davem přednesl proslov, v němž vyzdvihl Franze Kafku. Ve večerních hodinách zavítal na Hlávkovu kolej, kde strávil několik nocí.
A dost!
Nad jeho československou anabází se ale začala stahovat mračna. Na každém kroku byl sledován Státní bezpečností. Během jednoho z večerů ve Viole mu byly ukradeny deníky. Po prostudování se vládnoucí garnitura rozhodla, že angažmá amerického básníka rychle ukončí. V dopoledních hodinách 7. května 1965 byl deportován na letiště a poslán do Londýna.
„Kazil mládež a naváděl ji k promiskuitě,“ stálo v hlášení StB. Sám Ginsberg na Československo rád vzpomínal, ještě v letadle dokonce sepsal báseň Král majálesu. V dílku kritizuje totalitní československý režim a vyjadřuje podporu studentům. Po návratu do Spojených států se stal jedním z hlavních protagonistů hnutí hippies.
Do Československa se znovu podíval v roce 1990, kdy ho osobně pozval prezident Václav Havel. Ten patřil mezi velké obdivovatele a několikrát se svěřil, že Ginsberg ovlivnil jeho tvorbu.
Svérázný Allen Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 na rakovinu jater. Jeho návštěva je ale pozoruhodným jevem, který rovněž dokládá propustnost železné opony a rozpoložení československých komunistů v 60. letech.
