Lákaly nacisty na svá mladá těla, pak je chladnokrevně popravovaly v lese
Freddie Nanda Oversteegenová a její o dva roky starší sestra Truus Mengerová se staly jedněmi z nejaktivnějších členek nizozemské ženské odbojové buňky. Freddie přitom v té době bylo jen 14 let. Během nacistické okupace střílely z kola esesáky v ulicích severoholandského Haarlemu nebo je sváděly a následně je namísto chvilek rozkoše obdarovávaly kulkou.
Truus se narodila 29. srpna 1923 a Freddie 6. září roku 1925 ve vesnici Schoten nedaleko Haarlemu. Jejich rodiče se rozvedli a sestry vyrůstaly pouze s matkou, zapálenou komunistkou. Ta jim již od útlého věku vštěpovala cit pro sociální zodpovědnost a třídní spravedlnost.
Navzdory chudobě byly vedeny k pomoci bližním, vyráběly panenky pro děti trpící ve španělské občanské válce, pomáhaly židovským dětem, a dokonce spolu s matkou poskytly dočasné útočiště dvěma párům uprchlíků z Německa a Amsterdamu.
Andělské mrchy
Freddie bylo jen čtrnáct, když spolu se sestrou rozdávala protinacistické brožurky a vylepovala plakáty. Tehdy si jich všiml velitel odboje v Haarlemu Frans van der Wiel a požádal jejich matku, zda by se mohly stát součástí odboje. Bez váhání souhlasila. Maskování bylo dokonalé, málokdo by dvě něžné dívky podezíral z vražedných úmyslů.
Spolu s Hannie Schaftovou, legendární nizozemskou odbojářkou známou jako Dívka s rudými vlasy, se učily vyhazovat dynamitem do vzduchu mosty a železniční tratě a střílet nacisty z kola. Jejich hlavní odbojová strategie ale byla mnohem rafinovanější.
Láska, sex, poprava
Mladé dívky začaly navštěvovat místní bary a hospody, kde se scházeli nacisté. Vstupovaly s nimi do naivních hovorů a následně je lákaly na procházky do lesa. Přiopilí a nadržení esesáci za nimi cupitali jak oslíci za čerstvou travou. V lese je pak ale namísto milostných hrátek čekala smrt. Další členové odbojové skupiny je na odlehlém místě chladnokrevně zlikvidovali.
Smíření přijde časem
Kolik mužů sprovodily sestry tímto způsobem ze světa, nelze spočítat. S traumaty se podle svých slov vyrovnávaly celý život. Truus pracovala následně jako umělkyně a tvořila sochy inspirované odbojem, Freddie svůj život po válce zasvětila rodině a svým třem dětem.
Nizozemský premiér Mark Rutte jim v roce 2014 udělil Mobilizační válečný kříž, ocenění za služby ve druhé světové válce.
Když v roce 2018 Freddie jako poslední zbývající členka nejslavnější nizozemské odbojové buňky zemřela, bylo zveřejněno množství rozhovorů, které během života dala. V jednom z nich zaznělo. „Vystřelila jsem sama z pistole a viděla je padat. Co se uvnitř vás v takovou chvíli ozve? Chtěla jsem jim samozřejmě pomoct se zvednout,“ uvedla.
