Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský Zdroj: ČTK

Profesor na gymnáziu v pražské Truhlářské ulici
S manželkou Annou, jež byla vždy první čtenářkou jeho textů
Organizační výbor olympijských her 1896: Guth stojí druhý zleva, pod ním sedí Coubertin (na rohu stolku)
3 Fotogalerie

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský: První český reprezentant na olympijských hrách

Pavel Kovář

Tři roky se učil plavat a s potížemi si osvojil jízdu na velocipédu. Zkrátka a dobře, sportovní talent nedostal do vínku. Ze sportů měl rád pouze jízdu na koni a turistiku. Přesto se stal Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (23. 1. 1861– 8. 1. 1943) jediným českým účastníkem prvních novodobých olympijských her v dubnu 1896 v Athénách a v květnu 1899 založil Český olympijský výbor. „Pouze zdravé a silné tělo pomáhá člověku lépe využít to nejcennější, čím byl obdařen, to jest inteligenci,“ připomínal.

Jiří Guth – tak se původně jmenoval – přišel na svět 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci jako šestý z osmi potomků v rodině úředníka hrabat Kinských. Dětství prožil v Kostelci nad Orlicí, kde se mu stal úraz – po pádu ze žebřiňáku začal koktat, proto raději vyhledával samotu. Handicap, jehož se zbavoval mnoho let, ho přivedl do světa knih. Po maturitě na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou vystudoval filozofii, matematiku a fyziku na pražské univerzitě. Doktorát získal roku 1882 jako první absolvent české části školy po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity. (Téma jeho rigorózní práce bylo O atomismu.) O tom, jak studoval a žil, napsal později ve svých Pamětech: „Navštěvoval jsem pilně všecky přednášky a sedával doma u studijního stolku. Nikdy jsem nechodil do hostince, vyjma na oběd, nikdy do kavárny, později jen na noviny do Akademického čtenářského spolku.“

Nezasáhl ani do bouřlivých debat před rozdělením univerzity na českou a německou, natož aby se ocitl v legendární „chuchelské bitvě“, při níž v červnu 1881 ve výletní restauraci „ručně diskutovali“ pivem posilnění němečtí a čeští studenti. Citujme opět z jeho Pamětí: „Hádky a pranice se mě netýkaly. Přátelství na univerzitě jsem nepěstoval žádného, třebaže se všemi kolegy univerzitními rád žil jsem v míru, i s německými. Ti, kdož chodívali pravidelně do přednášek a opravdu studovali, neměli kdy myslit na co jiného nežli na ­studium.“

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!