Historie menstruačních pomůcek: Od jedové chýše ke kouzelným kalhotkám
Zatímco Mayové a Židé vnímali menstruaci jako božský trest za neposlušnost, jiní ji uctívali jako projev vyšší moci. Pokud žena krvácí, a přitom nevykrvácí, jde přece o malý zázrak. A zatímco v minulosti musely ženy své dny spíš pokorně přetrpět nebo skrývat, dnes se bohyně Khálí hlásí o slovo docela veřejně a z ženských dnů je dost dobrý byznys. Ostatně, menstruační kalhotky jsou opravdu objevem století!
Egyptské tampony
Podle Nancy Friedmanové, autorky knihy Vše, co byste měla vědět o tamponech, se vynález menstruačních tamponů údajně postaraly už ženy ve starověkém Egyptě, které si do pochvy vkládaly smotky papyru. Římanky je následně nahradily kusy bavlny a obyvatelky Indonésie pro tyto účely využívaly rostlinná vlákna.
V Evropě se předchůdce tamponů, které známe dnes, objevily až na přelomu 18. a 19. století, kdy ženy využívaly smotky bavlny s provázkem, za který použitý tampon vytáhly ven. Tyto tampony ale nesloužily k ochraně před menstruací, nýbrž před početím. Napuštěný tampon v účinné látce sloužil jako účinná antikoncepce, nebo lék na zánět intimních partií.
Poslední výkřik módy
Když se roku 1879 objevily na trhu tampony jako hygienická pomůcka, nastal velký boom, který si ale mohly dovolit jen nejbohatší ženy. Čtyři vatové kuličky napuštěné glycerinem zastrčené v duté dřevěné trubce, skrze něž byl protažen provázek, byly opravdu nákladnou vymožeností 19. století.
Obyčejným ženám se tampony přiblížily až ve 30. letech 20. století. A to díky praktickému lékaři Earle Clevelandovi Hassovi, který doma už nechtěl každý měsíc poslouchat lamentování své menstruující ženy.
Ačkoliv si svůj promyšlený výrobek nechal patentovat, musel čelit vlně kritiky ze strany stále ještě poměrně dost konzervativní společnosti. Dívky údajně přicházely kvůli tamponům s aplikátorem o panenství, a navíc takový tampon mohl mladým ženám způsobovat rozkoš! Spíš než nákupem v drogerii si ženy obstarávaly tampony svépomocí. Vyráběly je z bavlny, vaty i savých materiálů, a zvlášť během války jejich praktičnost mnohé ocenily.
V sedmdesátých a osmdesátých letech vyplynulo v souvislosti s komerčním využíváním tamponů několik skandálů, a to především v podobě úmrtí mladých žen na syndrom toxického šoku. Ultraabsorbční tampony si ženy totiž nechávaly zavedené příliš dlouho, a bakteriální infekce na sebe nenechala dlouho čekat. Upozornění na vznik tohoto vážného onemocnění je dodnes součástí každého balení.
Úkryt v sukních
Až do 19. století nebylo spodní prádlo běžnou součástí šatníku, a tak nebylo neobvyklé, že si ženy vypomáhaly kožešinami, trávou, mechem, a nebo menstruovaly zkrátka pod sebe a do oblečení. Až díky rozmachu textilní výroby v 17. století se situace začala postupně zlepšovat. Předchůdkyně dnešních látkových vložek byly důmyslně zabudovány v širokých sukních, a nebo ve speciálních košilích, jejichž dlouhé cípy se zavazovaly a vrstvily mezi nohama.
Když se roku 1805 objevil v dámském šatníku takzvaný „oděv na nohy", tedy široce střižené kalhoty, které sahaly ke kolenům nebo dokonce až kotníkům a připomínaly trochu harémové kalhoty, byly ženy již na půl cesty k „vysvobození“. Od předchůdců spodních kalhotek zbýval jen krůček k předchůdcům menstruačních vložek. Ty si většina žen doma pletla, háčkovala nebo šila ze starých hadrů či z bavlněné látky na dětské pleny.
Sláva savosti
Jednorázové vložky, které se nemusely prát, vymyslely zdravotní sestry ve Francii. Inspirací jim byly obvazy z bitev první světové války, které vynikaly svou savostí. Jelikož se ženy ale styděly takové pomůcky nakupovat, nešly moc na odbyt. Jednorázová vložka dnešního typu, která držela na svém místě bez pomoci složitého upevňovacího systému se objevila až v 70. letech 20. století. Gelová absorbční vrstva se pak jako součást vložek začala používat až o dalších 20 let později.
Od kalíšků zpátky ke kalhotkám
A jelikož udržitelnost i trendy si žádají své, jsou menstruační pomůcky aktuálně velmi často diskutovaným tématem. Než planetu zatěžovat dalším odpadem, je lepší přemýšlet ekologicky a ekonomicky. Hlavní výhoda menstruačního kalíšku spočívá v tom, že slouží opakovaně. Při menstruaci stačí jeden kalíšek a žena jej může využívat několik let. Na rozdíl od tamponů a vložek se do něj krev nevsakuje, ale sbírá. Komu by vylévání krve připadalo až příliš alternativní až nechutné, může využít menstruační kalhotky, které jsou v současné době hitem číslo jedna. Jak je možné, že se do nich vejde tolik krve a proč nám o nich řekli inženýři řekli až teď? To zjistíme asi až za dalších pár let.
Anna Marešová - designérka menstruačního kalíšku Whoop de doo:
