Jan Janský jako první objevil všechny krevní skupiny, Nobelovu cenu však získal někdo jiný
Současná medicína zná čtyři krevní skupiny (jsou označovány jako 0, A, B, AB). Jejich objevitelem je český neurolog a psychiatr Jan Janský, který výsledky svých výzkumů zveřejnil v roce 1907. Vzhledem k neexistenci moderních komunikačních technologií a omezeným možnostem sdílení poznatků v různých oborech však netušil, že podobný objev učinil již v roce 1901 rakouský biolog Karl Landsteiner. Nicméně ten popsal pouze tři skupiny tehdy nazvané A, B a C (dnešní A, B a 0).
Přestože americká lékařská komise označila v roce 1921 Jana Janského za objevitele kompletní sady typů krevních skupin, Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství v roce 1930 obdržel právě Rakušan Landsteiner. V tu dobu už byl Janský po smrti. Zemřel přesně před 100 lety, tedy 8. září 1921.
Jan Janský se narodil 3. dubna 1873 v Praze. Po absolvování zdejší Lékařské fakulty na Karlo-Ferdinandově univerzitě nastoupil jako asistent u věhlasného profesora neuropatologie Karla Kuffnera a pracoval jako lékař na psychiatrické klinice v Praze. Vedle vědecké a didaktické činnosti se uplatnil i mimo kliniku. Byl soudním znalcem z psychiatrie a jeho posudky přispívaly k vážnosti oboru u soudu. V červnu 1899 se oženil s Hedvikou Bečkovou a narodili se jim dva synové.
Krátce po vypuknutí první světové války v roce 1914 byl jmenován mimořádným profesorem. Dobrovolně však odešel na frontu, kde sloužil jako lékař. Po dvou letech byl po prodělaném srdečním infarktu zproštěn služby a vrátil se do vlasti. Po skončení zastával pozici přednosty neuropsychiatrického oddělení Vojenské nemocnice v Praze. Jeho vědecky plodný život však uťala ve věku 48 let těžká srdeční choroba, které podlehl v Černošicích u Prahy.
Kdo byl dříve?
Ale zpět k objevu krevních skupin a k jejich významu. Krevní skupina nebo přesněji krevní typ je popis vlastností červených krvinek jedince, respektive sacharidů a bílkovin na jejich buněčné membráně. Krevní skupina je určena antigeny na povrchu červených krvinek. Některé z antigenů jsou čisté bílkoviny, jiné jsou tvořeny bílkovinami s polysacharidy. Nepřítomnost některého z těchto znaků vede k přirozené produkci příslušných protilátek.
Názor na objevení krevních skupin procházel spletitým vývojem. Vídeňan Landsteiner již v roce 1900 prohlásil, že „krevní sérum normálního člověka je často schopno shlukovat červené krvinky jiného zdravého jedince“. Ve snaze tento jev vysvětlit odebral krev sobě a 21 kolegům a zjišťoval reakci každého vzorku krvinek na každý vzorek krevního séra. Poté v roce 1901 prezentoval výsledek svých pokusů v práci „O projevech aglutinace normální lidské krve“, kde potvrdil existenci tří krevních skupin.
Ke stejným závěrům dospěl v roce 1907 Janský, který také prokázal existenci čtvrté krevní skupiny (v současné době označované jako AB) navíc však provedl správnou klasifikaci skupin. Zabýval se dlouho a soustavně studiem některých krevních vlastností u svých nemocných. O Landsteinerovi a jeho práci Janský nic nevěděl. Totéž zřejmě platilo i naopak, protože Karl Landsteiner ve své souborné práci z roku 1910 Janského poznatky také nezmiňoval.
V roce 1910 však vstupuje na scénu americký lékař William Lorenzo Moss, který dospěl ke stejným výsledkům jako Janský (i on také použil označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí). O Janském se dozvěděl až po ukončení své práce, nicméně o jeho výsledky doplnil svoji práci a uznal Janského prioritu správné klasifikace. V Americe se tak stal Janský na čas skutečným objevitelem krevních skupin. V roce 1921 americká lékařská komise uznala jeho prvenství v objevu krevních skupin. Později se pak jednu dobu v lékařské literatuře uváděli jako objevitelé krevních skupin „Landsteiner, Jansky a Moss“. Nicméně v roce 1930 získal Nobelovu cenu pouze Landsteiner.
V pozdějších letech byl na mezinárodní scéně zvýšen význam Janského, a to až do té míry, že se vyrojily články a výroky vysoce hodnotící jeho světový přínos. Později režisér Martin Frič také natočil
film Tajemství krve s Vladimírem Rážem v hlavní roli. Celá kampaň vrcholila názory, které zpochybňovaly Landsteinerovo prvenství i Nobelovu cenu a Janského stavěly proti němu. Během let pak tato vřava utichla, k čemuž pomohly i práce Janského žáků (například Vladimíra Vondráčka), ve kterých se mimo jiné konstatovalo, že Janský „dosah svého objevu netušil a nijak více nevyužil“.
Význam objevu Janského však dnešní věda a medicína nikterak nezpochybňuje. Jan Janský byl rovněž velkým propagátorem dárcovství krve. Na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována medaile Jana Janského.
