Holčička, která tvrdila, že nemusí jíst, a raději zemřela, aby pravda nevyšla najevo
Podle breatharianismu, který vychází z tradičního indického lékařství, mají lidé schopnost přežívat pouze z prány nebo ze slunečního záření. Podle vědců je to ale podvod, protože lidské tělo potřebuje výživu, aby přežilo. Světově proslulí hladovějící byli obvykle podvodníci, kteří jedli tajně. Náš příběh o desetileté dívence, která s hladověním začala a stalo se jí osudným, ale pochází z dob, kdy se o breathariánství ještě moc nemluvilo.
Sarah Jacobsová se narodila 12. května 1857 Evanovi a Hannah Jacobsovým na farmě nedaleko Carmarthenshire ve Walesu. Její otec Evan Jacobs byl jáhnem v místní kapli a dívka byla od dětství údajně silně věřící.
Zdravá, energická a velmi inteligentní Sarah v únoru roku 1867 vážně onemocněla a upadla do kómatu. Když se o měsíc později vzpamatovala, byla jako vyměněná. Letargická a bez chuti k jídlu. Prvních pár týdnů přijímala pouze rýži nebo ovesné vločky s mlékem, později si vystačila jen s pár kousky ovoce denně. Nakonec ale přestala jíst úplně.
Rodiče se s ní údajně nejdřív zlobili, ale když je přesvědčila, že jí jídlo nechybí, přestali ji do něj nutit.
Hladovějící celebrita
O jejím hladovění se brzy dozvěděli lidé z blízkého okolí a dívka se stala jakousi místní kultovní hvězdou. Noviny byly najednou plné článků o zázračné dívce, která se vzpírá přírodním zákonům. K domu Jacobových se začali sjíždět lidé toužící spatřit světici na vlastní oči. Sarah si pozornost evidentně užívala, během dne se neustále modlila a recitovala z Písma. Její rodiče ji v jejím zvráceném rozmaru podporovali. Ověsili její oltář cetkami, navlékli ji do bílého roucha a hlavu ozdobili věncem. Kolem naaranžovali knihy a květiny, aby působila jako malá kněžka.
Svatá anorektička
Lidé, kteří k ní přijížděli, opravdu věřili, že jsou svědky zázraku. Desetiletá Sarah samozřejmě podváděla a jedla v noci, když se nikdo nedíval. Napálila tak i své vlastní rodiče, kteří ji nepodezřívali. Ať už dívenka trpěla anorexií nebo jen zoufale toužila po pozornosti, dařilo se jí. Vystačila si s tvrzením, že jídlo je zbytečné.
Jak její sláva rostla, začaly se vynořovat pochybnosti a sám vikář organizoval bdění, během kterého se mělo zjistit, zda ji její rodina tajně nekrmí. Hlídkovalo se po dva týdny, ale nikdy přes noc, a tak se nic neprokázalo.
Sebevražda pod dozorem
V listopadu 1869 uplynuly dva roky od doby, kdy Sarah snědla své údajné poslední jídlo. Tehdy dali Sářini rodiče souhlas s důkladnějšímu prozkoumání. U jejího lůžka se ve dne v noci střídaly čtyři vyškolené zdravotní sestry, aby přinesly důkazy o tom, že Sarah skutečně popírá přírodní zákony. Zároveň byly instruovány, aby dívce jídlo neodpíraly, pokud o něj sama požádá.
Sarah se ocitla v pasti, ale její vlastní hrdost jí nedovolila přiznat podvod nebo selhání. Odhodlala se, že vydrží bez jídla celých čtrnáct dní.
Už po pár dnech půstu byla velmi slabá, ale přesto sestry o jídlo nežádala. Jedna z nich už to nevydržela a požádala Sářiny rodiče, ať jí okamžitě dají najíst, jinak že dívka zemře. Ty to ale jen rozzuřilo, podání jídla kategoricky odmítli a přinutili je dál pokračovat v experimentu.
Osmého dne hlídky začala Sarah blouznit. Pomateně vykřikovala, kopala nohama i rukama a následně upadla do bezvědomí, ze kterého se již nikdy neprobudila.
Důkaz místo slibů
Posmrtné lékařské vyšetření a pitva ukázaly, že jediným důvodem smrti malé Sarah bylo hladovění. Její rodiče byli krátce nato obviněni z vraždy. Jako polehčující okolnost jim ale byla přiznána nevědomost. A tak jim byl udělen nižší trest.
Evan Jacob byl odsouzen na rok tvrdé práce a jeho manželka uvězněna na šest měsíců.
Viktoriánské samomučednice
Z těch dob je zaznamenáno mnoho dalších případů extrémního půstu mezi mladými dívkami. Mollie Fancherové z Brooklynu bylo 17 let, když si při těžkém pádu zlomila páteř, přišla o zrak a na více než padesát let zůstala zcela připoutána na lůžko. Během svého pobytu v posteli byla Mollie údajně živa jen ze vzduchu. Molliina tvrzení o půstu ale nebyla nikdy ověřena. Ann Mooreová z Derbyshire o sobě tvrdila, že není schopná udržet ve svém těle jídlo a přitahovala tím velkou pozornost. Tvrdila, že více než pět let nejí tuhou stravu a čtyři roky nepila tekutinu. Stejně jako Sarah Jacobsová byla i Ann podrobena experimentu trvajícímu 16 dní, aby byla její tvrzení prokázána. Na rozdíl od Sarah, která zemřela hlady, byla ale Ann tajně krmena svou dcerou. Zatímco předstírala, že své matce umývá obličej, namáčela jí ručník do mléka a do vývaru, který jí následně ždímala do úst.
