Co předcházelo toaletnímu papíru? Jemný písek, houba namočená v octě i mláďata
Potřeba anální hygieny po vykonání velké potřeby je stará jako lidstvo samo. A zatímco toaletní papír nám účelně slouží sotva pár století, historie toaletních potřeb je pestřejší, než si dokážeme představit.
Způsob, jakým lidé přistupovali k péči o své intimní partie, se vždy odvíjel od místa, kde žili, klimatických podmínek, společenských zvyků i sociální hierarchie. Zatímco starověcí Řekové používali k očistě hlínu, na toaletách Římanů byste pravděpodobně našli houbu na tyči namočenou v nádobě s octovou vodou.
Vikingové dávali údajně přednost ovčí vlně, Eskymáci mechu nebo sněhu a Mayové používali kukuřičné klasy. Často pro dané účely posloužila nejlépe voda a ruka, jak je dodnes zvykem v mnoha arabských a afrických zemích.
Toaletní papyrus
Průkazný artefakt, který směřuje k historii dnešního toaletního papíru, pochází až z 9. století před naším letopočtem. Nějaký Homér nejspíš nebyl spokojen s jistou verzí svého komentáře k eposu Ilias a vytřel si s ním zadek. Na základě podrobné analýzy bylo totiž zjištěno, že jeden dochovaný papyrus obsahuje stopové množství lidských exkrementů.
Rýžový papír
Není překvapením, že jedním z vynálezů, který Čína dala světu, byl i toaletní papír. Fakt, že jej Číňané pravděpodobně užívali už v 6. století, ale poměrně překvapivý je. O tom, že není papír jako papír, ale svědčí i doložený zápis čínského učence jménem Yan Zhituy. Uvedl, že knihy, ve kterých jsou citáty nebo komentáře z Pěti klasiků od Konfucia nebo jména mudrců, by neměly být použity pro toaletní účely.
O tom, jestli byli Číňané pokrokoví, nebo nám spíš předali jeden z toaletních nešvarů, lze polemizovat. Každopádně jistý cestovatel o zážitcích ze starověké Číny v 9. století napsal, že Číňané nejsou dost důkladní, co se týká čistoty, a neomyjí se vodou, když vykonají potřebu, pouze se otřou papírem. Fuj.
Včerejší noviny
Rozmach toaletního papíru přišel s vynálezem knihtisku. Staré noviny se zdály být pro tento účel ideální. Na venkově a v chudých vrstvách se však dále používaly přírodní prostředky, případně staré hadry. Pikantní historky o tom, jak se vrchnost utírala kachňaty či koťaty, která následně posílala připraveným otvorem k očistě, aby mohla být užita znovu, kolují dodnes během prohlídek na nejednom evropském hradě a zámku.
Roličku za kačku
Na první balení papíru určené pouze pro tyto účely bylo nutné vyčkat až do roku 1857. Za komerčně velmi úspěšným nápadem stál Američan Joseph Gayetty, který své jméno nechal dokonce otisknout na každý list a papír napustit výtažky z aloe vera, aby uživatel předcházel hemoroidům.
A zatímco v Americe a Anglii se od té doby s toaletním papírem čile obchodovalo, konzervativní kontinentální Evropa vyčkávala až na podnikatelský počin německého obchodníka Hanse Klenka, který roku 1928 otevřel první továrnu na toaletní papír. O sedm let později pak uvedl na trh novinku bez třísek, a toaletní papír tak snad poprvé v historii nedřel a neškrábal.
Chceš-li býti správným Čechem, utírej si prdel mechem!
Ačkoliv po válce si už většina západních zemí dopřávala relativně pohodlný dvouvrstvý toaletní papír, centrálně plánované hospodářství u nás jaksi nestíhalo naplňovat poptávku. Výraznou krizi přinesla 60. léta, která byla posléze zažehnána novou výrobní linkou. Skutečný nedostatek se pak projevil v roce 1988 po požáru Harmaneckých papíren v Banskobystrickém okresu na Slovensku. Nedostatkem toaletního papíru se tehdy dokonce musel zabývat nejvyšší stranický orgán, předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Lidé se tak opět vraceli k nastřihaným novinám, hadrům anebo také k bidetu. Umývání konečníku vodou je koneckonců ze zdravotního hlediska tou vůbec nejvhodnější variantou.
