Tragický konec zakladatele Československa: Objednali si smrt Štefánika Masaryk s Benešem?
28. říjen a vznik Československé republiky jsou spojeny s několika hlavními jmény: Masaryk, Beneš, Štefánik, Kramář, Rašín. Jen jediný z této pětice byl Slovák – Milan Rastislav Štefánik, v té době osmatřicetiletý astronom, vojenský letec, generál a v nové republice ministr války odpovídající za československé legie působící v zahraničí. Přitom právě jeho životní příběh – a zejména jeho tragické zakončení – jsou dodnes živým tématem.
4. května 1919 krátce po osmé hodině ráno odstartoval Štefánik v doprovodu tříčlenné posádky z Campoformida u Udine k letu do Bratislavy. Mělo to být poprvé, co vstoupí na území samostatného Československa – státu, o kterém dvacet let snil.
Štefánik měl k dispozici otevřený dvojplošník Caproni 450 a v okolí Bratislavy dvě vytipovaná místa pro přistání. Pokus dosednout na tom prvním si posádka na poslední chvíli rozmyslela: louka byla podmáčená a přistání by nebylo bezpečné. Při hledání druhé plochy umožňující přistávací manévr sestoupil letoun do nízké letové hladiny. A pak to přišlo: naklonil se na stranu a střemhlav se zřítil k zemi. Generál Štefánik i jeho tři spolucestující byli na místě mrtví.
Co vlastně za nehodou stálo? Na to je dodnes řada názorů. Ten oficiální hovoří o špatném počasí a technické závadě. Mnozí se ale domnívají, že něco takového by bylo příliš banální. Štefánik podle nich zemřel, protože byl nepohodlný českým představitelům – zejména Benešovi a Masarykovi. Autoři této teorie citují konflikty s Benešem, který tajně prosadil, aby se armáda našeho státu orientovala na Francii, zatímco Štefánik už předtím dal jasné přísliby Italům. Také prý měl přijít na Benešovu zpronevěru darů, které poskytli Slováci v zahraničí na chod československých legií.
Jak to bylo doopravdy, těžko říct. Jedno je však jisté: vztahy asi byly opravdu mrazivé, protože Masaryk a Beneš se ani neobtěžovali přijet na Štefánikův pohřeb. Další teorie hovoří o sestřelení letadla nikoliv plánovaném, ale v zásadě nechtěném. Italský letoun měl na svých výsostných znacích stejné barvy jako stroje z Maďarska, s nímž tehdy bylo Československo v ozbrojeném konfliktu. Vojáci se tedy mohli domnívat, že náš vzdušný prostor porušil nepřátelský letoun.
Hovořilo se také o Štefánikově sebevraždě. Důvody by k ní byly: cítil se zneužitý a zneuznaný, protože ve vládě dostal jen okrajovou funkci, a navíc ho už řadu let trápily nesmírně vážné zdravotní problémy. Musel podstoupit několik těžkých operací trávícího traktu, ale výsledky byly nevalné. Potíže se stále vracely.
Teorie o úmyslném odchodu ze světa má však jednu vážnou trhlinu. Ti, kdo Štefánika znali, si nedovedli představit, že by s sebou vzal na onen svět tři nevinné lidi. Spíše se jim zdá pravděpodobné, že mohl v průběhu letu omdlít a upadnout na výškové kormidlo, které tím vyřadil z provozu, což v nízké letové hladině nutně muselo mít katastrofální následky.
Nakonec se tedy zdá být nejpravděpodobnější hypotéza o tom, že letadlo při hledání přistávací plochy a z toho vyplývajícího manévrování v nízké rychlosti ztratilo vztlak a stalo se neovladatelným. Jeho vrak pak pohřbil muže, jehož celý život byl jedním velkým napínavým příběhem, jak se můžete přesvědčit i v našem videu.
