Percy Fawcett: Dobrodruh, objevitel, legenda… a nejspíš úplný magor
Příběh podplukovníka Percyho Fawcetta pravděpodobně znáte. I když o tom možná nevíte, Fawcett je trochu jako Star Wars, i když jste to nikdy neviděli, tak jenom tím, že existujete v naší společnosti, znáte základy. Britský cestovatel a jeho finální osud byl nazván řadou jmen od „posledního viktoriánského objevitele” až po „velkého dobrodruha 20. století”. Přezdívky, které se nezmiňují tak často, ale možná by měly, jsou pak „pošahaný blázen” a „posedlý sobec”.
Víte, jak to s viktoriánskými gentlemany bývá, Fawcett se v roce 1867 narodil do dobré rodiny, jeho otec byl členem Královské geografické společnosti a uznávaný akademik a jeho synové vyrostli s láskou k vlasti, vědě a dobrodružství. Starší syn se jmenoval Edward, během svého života se stal postupně známým horolezcem, úspěšným spisovatelem a nakonec filozofem. Umřel ve čtyřiadevadesáti letech v roce 1960. Mladší syn, ten známější syn Percy… s tím to bylo trochu složitější.
Něco o tom, jak se pohnout z místa a být spokojený se dozvíte zde >>>
Percy Harrison Fawcett vystudoval vojenskou akademii a jako extrémně inteligentní hoch získal nejdřív poddůstojnickou a následně důstojnickou hodnost u dělostřelectva. V královské armádě sloužil všude možně po světě, Hong Kong, Malta, Srí Lanka, severní Afrika. A konkrétně v severní Africe ani nesloužil jako důstojník dělostřelectva, ale jako špion pro tajnou službu Jejího Veličenstva. Zkrátka kariéra pro dobrodruha jako vyšitá. V roce 1901 vstoupil po vzoru svého otce do Královské geografické společnosti, nejdřív pro ně vyměřoval jakási území v Africe, v roce 1906 ho však společnost poslala do Jižní Ameriky. Šlo o nějaký územní spor mezi Bolívií a Brazílií, což si žádalo nezávislého experta. A právě při téhle cestě našel tehdy čtyřicetiletý Fawcett svou životní lásku. Amazonii.
Posedlost
Fawcett vypravil do Amazonské pánve celkem sedm expedic. V hustém deštném pralese se uměl pohybovat jako málokterý outsider, jeho specialitou byly dobré vztahy s domorodými indiány. Fawcett vyznával politiku chytře volených dárků a ty vždycky tvořily nedílnou součást jeho zásob na cesty do nitra Amazonie. Vracel se tam pravidelně každých pár let s výjimkou první světové, během které sloužil jako dekorovaný velitel u artilerie.
Percyho cesty byly poměrně slavné, ostatně přímo na základě jeho cest a výpovědí vznikla hromada dobrodružných románů. Ty nejslavnější napsali přímo Fawcettovi přátele, jeden z nich jistý sir Arthur Conan Doyle (možná jste o něm slyšeli), ten postavil svůj Ztracený svět v podstatě na svém kamarádovi. A sir Henry Rider Haggard si svého Alana Quatermaina taky úplně z prstu nevycucal. Takže ano, Fawcett je v podstatě základ pro všechny cestovatele a dobrodruhy od Quatermaina přes Indyho Jonese až po Laru Croft.
Legendární status Fawcettovi ale vynesly jeho poslední cesty do Amazonského pralesa. Při nich totiž hledal „ztracené město Z” nebo také “Zed”. Při své šesté výpravě se pokusil najít město v pralese sólo, ale sklátila ho tam horečka a musel se vrátit zpátky do Anglie. Sedmou výpravu chtěl vést v malém týmu, kterému mohl kompletně důvěřovat. Odmítl dokonce T. E. Lawrence. Ano, toho „Lawrence of Arabia” Lawrence!
Nakonec vyrazil s pouhými dvěma společníky. Svým synem Jackem Fawcettem a jeho kamarádem Raleighem Rimellem. Expedice šla pravděpodobně dobře až do takzvaného tábora Mrtvého koně. To bylo místo, kde musel zesláblý Percy Fawcett při minulé expedici zastřelit svého oře, aby měl dost zásob na cestu zpět. Z tohoto bodu poslala výprava po místním běžci poslední dopisy do civilizace, ve kterých Fawcett varoval, že teď vyráží expedice na neznámé území v oblasti Mato Grosso, a proto se na delší dobu odmlčí.
30. května vyrazili tři muži v dobré kondici a s dostatečným množstvím zásob do nitra pralesa a už se nikdy neobjevili.
Percy „Ezopí*a” Fawcett
Není to tak, že by myšlenka najít ztracené město v amazonském pralese byla úplně pitomá, obzvlášť ve 20. letech 20. století. Fawcettovi relativní současníci nacházeli ztracená města po celé Jižní Americe. Samozřejmě, když říkáme ztracená, myslíme tím pro Evropany a bílé Američany, lokální populace většinou o svých ruinách moc dobře věděla. Problém ale byl, jak došel Fawcett k tomu, že v Amazonii se nachází ztracené město. Rozhodně to totiž nebyl vědecký výzkum.
Těžko se dnes zpětně zjišťuje, jaké byly přesně myšlenkové pochody koloniálního důstojníka. Taky můžeme dnes celkem přesvědčivě tvrdit, že se jeho rodina později snažila trochu zamést pod koberec šílenější aspekty Fawcettovy výpravy, obzvlášť pak přeživší syn Brian. Fawcettova vnoučata už se dívají na svého děda trochu kritičtěji.
Z různých zdrojů a rodinného archivu, ke kterému získal přístup dokumentární režisér českého původu Misha Williams, který se případem Percyho Fawcetta až obsesivně zabývá řadu dekád, se podařilo vytáhnout spousta zajímavých věcí. Podle Williamse chtěl Fawcett najít město Zed a zůstat tam, založit jakousi komunu, do které by se postupně mohli přidávat další podobně smýšlející lidé. Podle Williamse z archivu vyplývá, že objevitel neměl nikdy v úmyslu vracet se do Anglie. Zní to dost přehnaně, ale v kontextu dalších dostupných informací začíná vylézat vzorec.
Poprvé se údajně začal Fawcett o město Z zajímat poté, co mu jeho již zmiňovaný kamarád a spisovatel dobrodružných románů (!) Henry Haggard předal malou záhadnou sošku. Fawcett ji donesl za médiem, které pomocí duchů zjistilo, že „tuhle sošku odnesl pradávný kněz ze země, kterou pohltily vody”. Podle archeologa Davida S. Andersona jsou k dispozici i další zmínky a stopy, které naznačují, že si Fawcett myslel, že najde potomky dávné Atlantidy. A znovu, racionálnímu vědci by to přišlo jako pitomost, ale Fawcett nebyl racionální vědec, byl to dobrodruh, spiritista, miloval okultní blbůstky a považoval se za theosofa, tedy stoupence esoterického hnutí z počátku 20. století. Sám Haggard pak byl přiznaným členem Zlatého úsvitu, což je napůl zednářská a napůl rosekruciánská společnost.
Dobrodruhův odkaz
Tohle všechno je důvodem, proč je Fawcett tak atraktivní. Protože nemá tu nudnou příchuť, kterou má reálná archeologie. Jakákoliv Fawcettova výprava působí jako zápletka dalšího dílu Uncharted! Ale to je právě ten problém. Britský podplukovník se stal vzorem pro všechny archeologické filmy a romány i ty, které drnkají na strunku reality, a tím trochu infikoval celý jeden žánr fikce… a nakonec i realitu. Když Fawcett hledal Atlantidu, proč by kolem ní a mimozemšťanů nemohl vyrůst celý jeden televizní kanál, který bude tvrdit, že pyramidy postavili šedí frajeři z vesmíru?
Jenže jak upozorňuje bezpočet odborníků, tyhle bludy jsou extrémně nebezpečné. Často mají rasistický základ, který mimochodem sahá k samotnému Fawcettovi a dál. (Podle něj totiž Atlanťané byli bílí a byli to oni, kdo postavil místním idiotům pyramidy, sami by to těžko zvládli.) Percy Harrison Fawcett zkrátka není jen základem pro Indyho Jonese, ale i pro nacistickou expedici do Tibetu. Nejen pro Laru Croft, ale i pro Vetřelce dávnověku.
Ale my žijeme téměř sto let poté, co podplukovník odešel hledat do pralesa se svým synem Atlantidu a zemřel tam. My už bychom možná mohli oddělovat zábavnou fikci od faktů. Přestože to koloniální důstojník neuměl a polovina internetu to odmítá.
