Gestapem nejhledanější špionka Nancy Wakeová zabíjela esesáky holýma rukama
Němci jí přezdívali Bílá myš. Byla zapojena do těch nejrizikovějších operací, a přesto se jí dlouhodobě dařilo skrývat identitu. Patřila mezi nejobávanější ženské špionky všech dob. Muži ji zbožňovali a zároveň se jí báli. Ve svých hedvábných punčoškách se nebála provádět špionážní akce ani zabíjet. Za svou válečnou činnost si tato novinářka a zdravotní sestra vysloužila řadu ocenění, jako je například Britská válečná medaile nebo francouzský Válečný kříž.
Nancy Grace Augusta Wakeová známá také pod jménem Nancy Fioccaová se narodila 30. srpna roku 1912 ve Wellingtonu na Novém Zélandu. O necelé dva roky později se její rodina přestěhovala do australského Sydney, kde Nancy prožila ne příliš veselé dětství a dospívání. Když její otec, který se živil jako novinář, odešel od rodiny, potýkala se s chudobou a nedostatečnou péčí zlomené matky. Proto již jako šestnáctiletá opustila školu a začala se živit jako zdravotní sestra.
Štědrá tetička
Změnu do jejího života přinesl nečekaný finanční dar od její tety, která ji v 19 letech obdarovala sumou 200 dolarů. Wakeová se bez váhání rozhodla prozkoumat starý kontinent a vyrazila do Evropy. Navštívila Londýn a Paříž, kde se roku 1932 také usadila. Uchytila se jako evropská korespondentka amerického listu Hearst a začala si užívat nočního života i intelektuální společnosti. O čtyři roky později se v Marseille seznámila s bohatým francouzským průmyslníkem Henrim Edmondem Fioccou a v listopadu 1939 se za něj provdala. Dostatek peněz a vstup do vyšší společnosti v době vypuknutí války byl třaskavou kombinací pro její ohnivou povahu. Manželovi oznámila, že se stane špionkou, a on ji v jejím rozhodnutí podpořil.
Zrození Bílé myšky
Třicátá léta v Evropě byla pro Nancy, která vyrostla v úplně jiné kultuře, doslova šokující. Ve Vídni se stala svědkem toho, jak jsou Židé mučeni a biti gestapem přímo na ulicích, jak se nacistické perzekuce dotýkají jejích přátel. Právě tyto incidenty ji údajně inspirovaly k boji proti nacistům.
Během německé invaze do Francie v roce 1940 se Wakeová a její manžel připojili k hnutí odporu a pomohli tisícům židovských uprchlíků a spojeneckých vojáků uniknout z Francie do Španělska. V roce 1943, poté, co si gestapo všimlo jejich aktivit, se Wakeová stala nejhledanější osobou v zemi a Němci nabídli za její hlavu odměnu 5 milionů dolarů. Wakeová proto uprchla z Francie přes Španělsko do Británie. Během útěku byla zajata v Toulouse, ale vydržela výslech a Němci ji neidentifikovali. Později z kraje roku 1944 se dozvěděla, že její manžel byl ve Francii mučen a popraven gestapem, protože ji kryl.
Velitelka speciálních operací
Po svém útěku do Anglie se Nancy připojila k Special Operations Executive (SOE), což byla zvláštní sekce britské zpravodajské služby MI6. Byla založena na popud Winstona Churchilla během 2. světové války a zaměřovala se na vedení boje nestandardními metodami.
Nancy přesvědčila speciální agenty, aby ji vycvičili v partyzánské válce. Pracovala pod krycím jménem „Hélène“ a vedla si dobře. V dubnu roku 1944 se ocitla mezi třiceti devíti ženami a čtyři sta třiceti muži, kteří seskočili na území Francie, aby pomohli s přípravami vylodění Spojenců. Zároveň zprostředkovávala komunikaci mezi britskou armádou a francouzským odbojem.
Pod krycím jménem „Madame Andrée“ se jako špionka podílela na sabotáži německých zařízení. Koordinovala partyzánské oddíly a nakonec jim velela. Podle údajů australského národního archivu dokonce ujela na kole 500 kilometrů za 72 hodin, aby obnovila přerušené spojení rádiové linky. Cestou přes nepřátelské území údajně spala za jízdy a ukrývala se v kupkách sena.
Medaile za gin
Když to bylo nutné, dokázala být nemilosrdná. Při přepadení muničního skladu zabila holýma rukama německého strážného chvatem, který si osvojila během výcviku ve Velké Británii, nebo nařídila popravu německé špionky, kterou se její muži zdráhali vykonat. „Když ji nezastřelíte, zastřelím ji já,“ řekla jim. V rozhovorech, které vydala, se k těmto situacím ale vyjadřovala jen zřídka a nerada.
Ačkoliv se účastnila těch nejnebezpečnějších operací a německá armáda o její činnosti dobře věděla, vždy se jí podařilo proklouznout. Bílá myš neboli la souris blanche, jak jí proto nacisté přezdívali, je i název její autobiografické knihy, kterou vydala roku 1985.
Po válce pracovala pro britskou armádu a na počátku 50. let se vrátila zpět do Austrálie a pak zase do Británie. Roku 1957 se provdala za vysloužilého pilota RAF Johna Forwarda, se kterým prožila čtyřicet let. Po jeho smrti prodala všechny své medaile. Zejména proto, aby nevyschly zásoby oblíbeného ginu s tonikem. Zemřela roku 2011 v Londýně ve věku 98 let.
