Oběť i strůjce utrpení: Poslední komunistický prezident umně líbal a zplodil celou generaci dětí
Poslední komunistický prezident Československa z let 1975-1989 Gustáv Husák byl rozporuplnou osobností s osudem plným zvratů. Stal se jednou z vůdčích osobností Slovenského národního povstání, prvním slovenským poválečným „premiérem“, obětí komunistických čistek a posléze hlavním představitelem tvrdé linie téhož totalitního režimu.
Na nejmocnějšího komunistu Československa povýšil v roce 1969 a byl jím až do roku 1987, kdy ho ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ nahradil Miloš Jakeš. Když se v roce 1975 zhoršil zdravotní stav Ludvíka Svobody natolik, že mu neumožňoval zastávat úřad prezidenta, stal se Husák se sovětským souhlasem jeho nástupcem. A tím i poslední komunistickou hlavou státu.
O Husákovi se během jeho čtrnáctiletého prezidentování vyprávěla řada vtipů, samozřejmě v ústraní. Jeden z nich zněl: „Když se Husák loučil v roce 1987 s Gorbačovem na ruzyňském letišti, Michail Sergejevič pošeptal své ženě Raise do ucha: ‚Jako politik je ten Husák nic moc, ale líbat, to se musí nechat, líbat opravdu umí.‘“
Husák zemřel dva roky po pádu režimu, který sám pomáhal vystavět. Odešel bez zvláštního zájmu veřejnosti – žádný státní smutek, jeho smrt zaznamenala ČSTK jen krátkou zprávou, podobný prostor dostalo i poslední rozloučení. Když ale v roce 2019 vyhlásil veřejnoprávní Rozhlas a televize Slovenska anketu o největšího Slováka, do finálové desítky se dostal i Husák. Jeho jméno bývá připomínáno i v souvislosti s populačním boomem, ke kterému svými politickými rozhodnutími přispěl a výsledkem kterého je silná generace tzv. Husákových dětí.
Na příběh muže, který stál v čele posledních dvou dekád komunistického Československa, jeho vzestupy i pády, se můžete podívat v sérii Životy slavných z produkce internetové televize Mall.tv. A pokud vás zajímají i osudy dalších osobností, které psaly dějiny, všechny epizody najdete zde.
