Harry Houdini: Legendární mistr nemožných úniků demaskoval konkurenční spiritisty
Půl století před nástupem Marilyn Monroe a Elvise Presleyho platil za první vskutku globální celebritu americké popkultury iluzionista Harry Houdini. Personifikoval zemi svobody a neomezených možností: nezastavila jej pouta, svěrací kazajky, plechové bedny pro převoz carských politických vězňů na Sibiř ani „čínská vodní mučicí komora“. Schopnost dostat se z každé šlamastyky mu prý záviděl i prezident Woodrow Wilson. Zato autora Sherlocka Holmese si židovský rodák z Budapešti rozhněval svým energickým tažením proti médiím a spiritistům.
Pátek 22. října 1926, šatna pro umělce vystupující v Princeznině divadle v kanadském Torontu. K hlavní hvězdě show, charismatickému mágovi Harrymu Houdinimu, se přitočí jistý Jocelyn Gordon Whitehead, jedenatřicetiletý rodák z québeckého Montrealu. Následuje incident, jehož přesný průběh už asi navždy zůstane zahalen tajemstvím. Výpovědi obou přímých svědků, studentů Price a Smilovitze, se totiž poněkud rozcházejí. Whitehead se prý umělce židovského původu provokativně zeptá, zda věří na zázraky popsané v bibli a jestli opravdu bez zranění ustojí úder do žaludku. Mistr „nemožných“ úniků z „dokonalých“ pastí všeho druhu na to opáčí, že jeho žaludek vskutku leccos snese. Whitehead mu vzápětí do podbřišku uštědří pěstí několik ran „jako kladivem“. Zaskočený umělec, který si o několik dní dříve při představení zranil kotník, se nedokáže dostatečně rychle zvednout z pohovky, marně gestikuluje, že má dost.
Dvaapadesátník Houdini se přes úporné bolesti břicha rozhodne vystoupit. Po představení se jeho stav nelepší, nemůže usnout a navzdory nepolevující bolesti nevyhledá po následující dva dny pomoc lékaře. Teprve poté mu je diagnostikována apendicitida a doporučena okamžitá operace slepého střeva. Houdini lékařovo naléhání ignoruje, už z principu nehodlá přiznat slabost a přerušit turné. V neděli 24. října 1926 tak v horečce naposledy vystoupí v michiganském Garrick Theatru. Po představení jej hospitalizují, ale o týden později vysílen umírá na zánět pobřišnice a perforaci apendixu. Údajně prohlásí: „Jsem už boji unaven, nechci dále zápasit.“
Na základě svědectví zinkasují Houdiniho dědicové životní pojistku ve dvojnásobné výši, bonus odpovídá vysoce nepravděpodobné příčině úmrtí.
Útočník Whitehead přitom umělcovu šatnu opustil, aniž po činu nebo kdykoli později musel čelit policejnímu vyšetřování incidentu. Houdiniho nepravděpodobný anděl smrti se postupně propadal do bídy a osamění, dvakrát byl odsouzen pro krádeže knih, až nakonec, obklopen hromadami nasyslených odpadků, zemřel v červenci 1954 hlady. Zbyla po něm jediná neostrá momentka.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
