Jedna z největších katastrof moderních ruských dějin: Marný pokus nechat Rusy vystřízlivět
Je to přesně 37 let, kdy Michail Gorbačov stanul v čele sovětských komunistů a krátce na to zahájil svoje reformy. Právě jimi sovětský vůdce odstartoval sérii událostí, které nakonec vedly k pádu Berlínské zdi, ke zhroucení totalitních režimů ve střední a východní Evropě a ke konci takzvané studené války. V době své vlády se stal Gorby, jak se mu přezdívalo, oblíbencem Západu a nadějí Východu.
V samotném Sovětském svazu si ale budoucí držitel Nobelovy cenu míru příliš uznání nezískal. Pro mnoho lidí více než návrat vytoužené svobody znamenaly jeho reformy zdražování i ztrátu dlouholetých jistot. Mnoho Rusů mu proto nemůže zapomenout rozpad Sovětského svazu, k němuž Gorbačovova politika otevřela cestu. V Rusku patří dodnes k nejméně oblíbeným politikům celé sovětské éry. Svou roli v tom sehrál i jeho pokus omezit nadměrné holdování alkoholu.
16. května 1985, zahájil šéf sovětských komunistů Michail Gorbačov asi nejslavnější protialkoholickou kampaň v tehdejším Sovětském svazu. Také snaha tohoto muže, který obohatil slovníky o výrazy perestrojka a glastnost, ale skončila přes počáteční úspěchy neslavně.
Prohibiční zákon se připravoval již před nástupem Gorbačova do Kremlu, ale jeho obsah se neustále měnil a uvedení do praxe bránila úmrtí sovětských vůdců v rychlém sledu za sebou. Nakonec se to podařilo až Gorbačovovi. Souboru tří vyhlášek, které vyšly jen měsíc poté, co se Gorbačov stal generálním tajemníkem ÚV KSSS, se začalo říkat „suchý zákon“. K jeho hlavním bodům patřilo omezení výroby a prodeje destilátů, zastavení výroby alkoholických nápojů z ovocných šťáv a bobulovin a zákaz domácí výroby alkoholu.
Zcela se například přestala vyrábět vodka s podílem alkoholu 50 a více procent, alkohol s třiceti a více procenty se směl prodávat pouze od 11 do 19 hodin, v restauracích se „nalévalo“ od 14 hodin. Za pití alkoholu na veřejnosti hrozily vysoké pokuty a v celém impériu se radikálně snížil počet prodejen a výroben alkoholu. Zničena byla také asi třetina vinic a ovocných sadů. Prohibice zasáhla i oficiální sovětské recepce a z generálního tajemníka UV KSSS Gorbačova se mezi lidmi a v anekdotách záhy stal tajemník „minerální“ nebo Limonádový Joe.
Podle statistických údajů klesl v roce 1986 prodej alkoholických nápojů o 40 procent. Zatímco průměrná roční spotřeba čistého alkoholu se v letech před prohibicí pohybovala kolem deseti litrů na osobu za rok, v roce 1985 se snížila na necelých devět litrů, v roce 1986 činila přes pět litrů a v roce 1987 dokonce necelé čtyři litry. Kampaň také podle expertů zachránila asi 1,4 milionu životů.
Karta se ale zanedlouho obrátila. Ke slovu se dostala stínová ekonomika a domácí výroba „samohonky“, tedy načerno vypáleného tvrdého alkoholu. Z nadějných výsledků prohibice nezbylo téměř nic. Z trhu zmizel cukr i droždí, tedy suroviny nezbytné pro výrobu domácí pálenky, jejíž nevalná kvalita si začala opět vybírat nemilosrdnou daň v podobě zničených lidských životů. Rusové navíc občas sáhli i po voňavkách a dalších prostředcích v domácnostech obsahujících alkohol. Kampaň se také přičinila o výrazný pokles veřejných financí, závisejících ve velké míře na spotřební dani z alkoholu.
Po dvou letech tak ambiciózní plán skončil a „suchý zákon“ označují mnozí Rusové za jednu z největších katastrof moderních ruských dějin. A notně utrpěla i popularita Gorbačova. Na to, jaký byl jeho život, se podívejte v úvodním videu. A pokud vás zajímají i další životy slavných, sledujte je ve stejnojmenném pořadu na internetové televizi Mall.tv zde.
