Nespravedlnost po bitvě u Sokolova: Budoucí prezident nechával popravit vojáky kvůli morálce
Bitva u Sokolova se nesmazatelně zapsala do dějin československa i druhé světové války. Průniku wehrmachtu dál do Sovětského svazu bránili českoslovenští vojáci u vesnice na Ukrajině. Bohužel marně. Proti ohromné přesile Němců měli jen pramalé šance. Když bylo jasné, že pozice neustojí, dostali vojáci strach. Mnoho z nich uprchlo, někteří se prý vydali Němcům dobrovolně. A na některé za to čekala smrt! Na příkaz Ludvíka Svobody - téhož muže, který se později stal prezidentem.
Českoslovenští vojáci 1. československého samostatného praporu se na konci února vydali na strastiplnou cestu z Buzuluku do Sokolova. Kvůli zničeným železnicím museli v dvacetistupňových mrazech absolvovat 350 kilometrů dlouhou cestu pěšky. Přesouvat se navíc mohli pouze v noci, aby je nesestřelilo Luftwaffe.
U Sokolova proti jednotce Čechoslováků stanulo sedminásobně velké vojsko Němců. Ti ovšem nečekali v prvních chvílích tak intenzivní odpor a zpočátku je Češi zahnali na ústup. Po pár hodinách se ale vše změnilo. Třetina vojska padla, další byli zraněni, mnoho z nich skončilo v zajetí. Přeživší se rozutekli.
A právě to značně pohoršilo velitele praporu Ludvíka Svobodu. Například Josef Svítek uprchl až ze zajetí, doma kvůli Němcům přišel o ženu, dítě a devět příbuzných. Přesto ho Svoboda nechal popravit - prý se nechal Němci zajmout dobrovolně. Svoboda popravou prý chtěl morálně působit na mužstvo.
Působit na ně chtěl patrně i v případě Maxmiliana Holzera - Žida, kterého vinili z porážky u Sokolova. Svoboda v jeho případě svědčil u soudu, kterým chtěl patrně uklidnit antisemitské nálady v armádě. I Holzer měl zamířit na popraviště, Vrchní soud ale jeho trest snížil. Svoboda byl vzteky bez sebe, ale rozsudek musel podepsat. Holzera poslal do trestní jednotky, kde skončil s kulkou v týle jen pár dní po nástupu.
