Já su tak šťastné! Před 90 lety se narodil legendární plavec a otužilec František Venclovský

František Venclovský se narodil 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou, kde prožil své dětství. Soustružnického učně zajímaly sporty – zápas, vzpírání a box. V době základní vojenské služby boxoval za klub Křídla vlasti, byl přeborníkem Olomouckého kraje a snil o účasti na olympijských hrách. „Trenéři mě chválí, zůstanu v armádě. Jako voják z povolání můžu mít cestu na olympiádu snazší,“ vysvětloval tehdy rodičům. Fyzickou kondici si vylepšoval i při služebním tělocviku. Psal se rok 1957, kdy se při skoku přes koně nadél odrazil příliš, načež dopadl na parkety, do mezery mezi žíněnkami. „Po rupnutí za krkem mi tělem projela ostrá bolest. Už v sanitce jsem slyšel, že mám frakturu krční páteře a čeká mě sádrové lůžko. Ochrnula mi horní půlka a v pětadvaceti jsem se s vidinou účasti na olympiádě rozloučil,“ vzpomínal Venclovský. Uplynulo však půl roku, když mu náhle zabrněly prsty na rukou, v nichž neměl cit. „Doktoři začali mluvit o tom, že budu chodit, a já přestal myslet na invalidní vozík. Co mě trápilo, byly atrofované svaly. Protože ‚odešly‘, vážil jsem o dvacet kilo méně. Kdekdo radil, že je probudím činkami. Poslechl jsem, cvičil a kilogramy se vrátily. Při výšce sto osmdesát byla moje váha opět kolem osmdesátky.“

Osolená voda

Rok byl v pracovní neschopnosti. Po návratu k vojenskému útvaru mu lékaři ale prvoligové boxování nekompromisně zamítli: „Chceš-li sportovat, dej se na plavání, páteři to prospěje!“ Poslechl, pohyb ve vodě mu svědčil a pak si přečetl v novinách, že přeplavat v jednom kuse průliv v moři mezi Francií a Anglií, kanál La Manche, je obrovský výkon. „Když jsem si to uvědomil, našel jsem nový sportovní cíl.“ Celý rok se snažil pravidelně plavat v bazénu i v přírodě. A tehdy poznal takzvané dálkové plavání i jeho příbuznou odnož otužování, což byla novinka i trochu móda. Zároveň měl štěstí, neboť skupina dálkových plavců i otužilců existovala v Olomouci.