Barbarský mezník v historii válečnictví. Před 85 lety bylo bombardováno městečko Guernica
Psalo se pondělí 26. dubna 1937 a v severobaskickém městečku Guernica se od rána měl konat trh, ve městečku se tak pohybovalo více lidí než obvykle. Ti se pak zanedlouho stali svědky hrůzné podívané, která vešla do dějin. Od této události, která bývá vojenskými odborníky označována jako historicky první nálet mířený přímo na civilisty, si dnes připomínáme 85 let.
Tou dobou ve Španělsku již devět měsíců zuřila občanská válka, kterou proti demokraticky zvolené republikánské vládě rozpoutala armáda pod vedením generála Francisca Franca. Ozbrojená revolta vypukla 17. července 1936 ve Španělském Maroku. Již o týden později Franco požádal nacistického vůdce Adolfa Hitlera o pomoc s přepravou jednotek z Maroka do Španělska a poskytnutí příslušné letecké kapacity pro tuto logistickou operaci. Frankův emisar pak celou záležitost projednal přímo v Berlíně s Hitlerem a nacistickými špičkami. Třetí říše neměla námitek a obratem vyslala požadovaná transportní letadla a náležitý doprovod stíhaček.
Zadarmo to samozřejmě nebylo. Německo si za svoji pomoc nechalo platit masivními dodávkami životně důležitých surovin pro válečný průmysl z oblastí, které již frankisté obsadili a ovládali. Dlužno dodat, že toto území se během trvání občanské války stále rozšiřovalo. Toho si všiml též italský diktátor Benito Mussolini a i on souhlasil se zapojením italských sil.
Ale vraťme se ještě téměř do začátku samotného konfliktu ve Španělsku. V jeho úvodní fázi se situace nevyvíjela pro vzbouřence nijak příznivě. To se ještě zhoršilo, když se na stranu republikánů postavil Sovětský svaz. Krátce nato 5. září 1936 nový vrchní velitel německých jednotek ve Španělsku podplukovník Walter Warlimont vyhlásil záměr vytvořit z německých dobrovolníků společnou jednotku Legie Condor. A vzhledem k tomu, že válka po zapojení Sovětského svazu začala skutečně gradovat a republikáni začali posilovat, dal i Hitler souhlas ke zvětšení rozsahu německé intervence. Došlo tedy k vytvoření Legie Condor, do jejíhož čela byl postaven generálmajor (a pozdější polní maršál) Hugo Sperrle.
Nyní zpět do časného jara 1937. V té době se oddíly vedené generálem Franciscem Francem prokousávaly na území ovládané republikánskou vládou. Baskická vláda hledala cestu k obraně provincií Bizkaia a Gipuzkoa svou vlastní armádou. Pro republikánské jednotky byla Guernica strategický bod, a navíc se v její blízkosti nacházely početné republikánské jednotky. To osud města zpečetilo.
Samotného náletu na Guerniku se zúčastnily necelé čtyři desítky letadel Legie Condor a italské letecké jednotky Aviazione Legionaria. Část strojů byly bombardéry a zbytek doprovodné stíhačky, které ostřelovaly pozemní komunikace. Informace o počtu obětí se liší. Baskická vláda uváděla 1654 mrtvých, ruské archivy pak hovořily zhruba o polovičním počtu obětí. Britské zdroje hovořily o 400 obětech náletu.
Na hrůznosti celého činu nic nemění ani některé pochybnosti. Někteří historici se přou, jestli se onoho 26. dubna 1937 v Guernice skutečně trhy konaly (a dala se tak předpokládat vyšší koncentrace lidí). V Baskicku sice platil zákaz trhů a podobných akcí, není však prokázáno, že tuto informaci měli k dispozici právě i v Guernice. Druhou připomínkou bylo, že před samotnou Guernikou už Legie Condor několikrát bombardovala cíle v Madridu. Nicméně v Guernice poprvé došlo k přímému a vědomému útoku už i na civilisty.
Celá událost měla ve světě mimořádně značný ohlas, například i v umění. Stala se například námětem slavné protiválečné malby Pabla Picassa. Událost líčil i německý umělec Heinz Kiwitz, sochař René Iché či básník Paul Éluard. V roce 1938 napsal Karel Čapek divadelní hru Matka, jejíž děj je přímo inspirován válečnými událostmi.
Bombardování měst, k němuž poprvé došlo během španělské občanské války, se pak při 2. světové válce stalo nedílnou součástí taktiky všech válčících stran. Evropa pak zažila masivní nálety na Varšavu, Rotterdam, Coventry, Londýn, Bělehrad, Leningrad či Kyjev. S měnící se válečnou situací pak letecké svazy měnily v ruiny i německá města Kolín nad Rýnem, Hamburk, Norimberk, Drážďany či Berlín. Nyní tato mnoho desítek let stará reminiscence ožívá při agresivní vojenské kampani Ruska proti Ukrajině.
Španělská občanská válka trvala až do jara 1939 a skončila vítězstvím frankistických sil. Již v roce 1938 však udělil španělský kardinál Gomar Frankovi titul vůdce Španělska s Boží milostí (caudillo). Během 2. světové války Španělsko nevyslyšelo naléhání Berlína a Říma, stálo stranou konfliktu a vyhlásilo neutralitu. Na východní frontu však vyslalo dobrovolnickou Modrou divizi. Ale to už je jiná kapitola.
