Otto Skorzeny osvobodil Mussoliniho, udržel Maďary ve válce a sám nakonec vstoupil do služeb Mosadu
Asi málokterý německý důstojník se během druhé světové války těšil takové pověsti a mýtyzaci své osoby jako Otto Skorzeny. Přestože jeho účast a podíl na mnoha událostech byly patřičně propagandisticky nafouknuty, je pravdou, že šlo o akce, které ovlivnily nebo mohly zásadně ovlivnit vývoj války. A aby jeho životní pouť byla ještě barvitější, skončil tento Hitlerův „nejnebezpečnější muž Evropy“ v pozdějších letech ve službách izraelské tajné služby Mosad. Otto Skorzeny se narodil právě před 114 lety, 12. června 1908.
Skorzenyho nejslavnější čin se odehrál 12. září 1943, kdy v Itálii již několik týdnů nevládl fašistický duce Benito Mussolini. Ten byl na konci července téhož roku italským králem Viktorem Emanuelem III. Savojským sesazen a dlel v internaci v hotelu Campo Imperatore na vrcholu Gran Sasso. Adolf Hitler, který v tu dobu čelil jedné porážce za druhou na všech frontách a potřeboval jakýkoliv úspěch, nařídil zorganizovat operaci vedoucí k duceho nalezení a zachránění.
Do svého hlavního stanu Vlčí doupě ve východopruském Rastenburgu si proto pozval generála Luftwaffe Kurta Studenta a také Otto Skorzenyho. Oba za úkol dostali Führerova spojence a přítele najít a vysvobodit. Dlouho nemohli oba najít žádnou stopu. Nakonec do věci zasáhl říšský vůdce SS a šéf německé policie Heinrich Himmler, který pověřil své podřízené složky vedením zpravodajské hry, na jejímž konci bylo uplacení italských policejních důstojníků. Paradoxní je, že se tak stalo padělanými penězi. Nicméně svůj účel to splnilo a místo duceho věznění bylo prozrazeno.
Onoho 12. září pak došlo k realizaci Operace Dub, při níž byl Mussolini osvobozen. Paradoxní na tom je, že Skorzeny se jí vůbec neměl účastnit a doslova se do ní vnutil. Zároveň však slízl takřka veškerou smetanu a slávu. Operace proběhla bez větších problémů a nakonec si na vrcholu hory ještě Němci s Italy připíjeli. Problém však mohl nastat při Mussoliniho odletu.
Užité letadlo značky Storch s Mussolinim odstartovalo za velmi nepříznivých podmínek z louky u hotelu. Skorzeny, který „chtěl být u toho“, se doslova nacpal do letadla (v němž měl být jen Mussolini a pilot), které se rázem stalo přetížené. Kapitán letadla Heinrich Gerlach nejprve nechtěl odstartovat, Skorzeny ho však donutil a došlo tak k velice riskantnímu kroku. Zatímco parašutisté drželi letadlo za ocas, Gerlach roztočil motor na nejvyšší možné obrátky, na smluvený signál vojáci letadlo pustili a se zatajeným dechem sledovali, jak stroj prudce vyrazil vpřed vstříc propasti, na chvíli zmizel v hlubině, ale za okamžik se objevil znovu, nabral výšku a vyrovnal kurz. Posádka se vydala na letiště Pratica di Mare. Odtamtud duceho už bombardérem Němci dopravili do Vídně a poté za Hitlerem do východního Pruska. Potěšený Hitler, rozradostněný tím, že se operace podařila, telegrafoval do Vídně a Skorzeny obdržel Rytířský kříž.
Ze Skorzenyho se stal rázem hrdina a hlavní hvězda propagandistických filmových týdeníků. Jeho věhlasu pak chtěli Němci využít nebo využili při dalších významných operacích. Jednou z nich měla být likvidace lídrů „Velké trojky“ (Roosevelta, Stalina a Churchilla) během konference v Teheránu na přelomu listopadu a prosince 1943 nebo vykonání operace Panzerfaust, kterou nacisté chtěli udržet Maďary jako své spojence. V polovině října 1944 proto Skorzeny a jeho komando unesli syna maďarského regenta admirála Miklose Horthyho, který začal vyjednávat se Stalinem o příměří. Německá armáda následně s pomocí maďarských fašistů ze strany Šípových křížů převzala kontrolu nad vládou a rozhlasem. Němci obsadili Budínský hrad a regenta Horthyho zajali. Ten byl následně donucen podepsat prohlášení, kterým odvolal vyhlášené příměří a abdikovat ve prospěch Ference Szálasiho ze strany Šípových křížů. Košický rodák Szálasi pak připoutal Maďarsko jako posledního spojence k Třetí říši až do hořkého konce celé války na evropském kontinentu.
Během bitvy v Ardenách v prosinci 1944 (Operace Wacht Am Rhein) Skorzeny pro změnu organizoval záškodnickou akci, při níž němečtí vojáci v amerických uniformách tajně přešli frontu, obraceli směrové tabule a přerušovali spojení. Další akce, kterou mělo být obsazení a zlikvidování mostu u Remagenu na jaře 1945, mu však nevyšla.
Na sklonku války bojoval Skorzeny v Braniborsku, kde se jeho vojáci podíleli na popravách dezertérů nebo zrádců zanikající Třetí říše. Po utichnutí bojů se pár dní schovával pod pseudonymem, než se 15. května ve Štýrsku či Salcbursku vzdal Američanům. Po dvou letech v zajetí stanul Skorzeny před americkým vojenským soudem za užívání uniforem protivníků během operace v Ardenách, což zakazovala Haagská úmluva. Z internace se mu podařilo záhy uprchnout do Argentiny.
Začátkem 50. let se vrátil do Evropy a usadil se ve Španělsku, kde nad ním držel ochrannou ruku tamní caudillo Francisco Franco. Byl však velice akční, dělal poradce argentinského prezidenta Juana Dominga Peróna a cvičil komandos egyptské armády. Dal se na podnikání, mimo jiné zastupoval linecký strojírenský koncern VÖEST ve Španělsku a Latinské Americe. Bombastické odhalení však teprve mělo přijít.
Před šesti lety na jaře pronikly na veřejnost rozsáhlé materiály, z nichž plynulo, že Skorzeny, který během druhé světové války věrně sloužil inženýrům holocaustu, od začátku 60. let spolupracoval s izraelskou tajnou službou Mosad. Ta se ho snažila naverbovat v roce 1962. Agenti nejprve nabídli Skorzenymu za spolupráci peníze, on je ale odmítl. Měl jiný požadavek. Chtěl, aby jej lovec nacistů Simon Wiesenthal odstranil ze svého seznamu válečných zločinců. To Wiesenthal striktně odmítl, ale Mosad příslušnou listinu padělal.
Nakonec si jej předvolal samotný šéf Mosadu Iser Har‘el a došlo k naverbování. Skorzeny bral proto práci pro Mosad nejspíše jako životní pojistku. Jeho nejznámějším činem byla vražda německého raketového experta Heinze Kruga. Když Iser Har‘el rezignoval, nový šéf Mossadu generál Meit Amir preferoval jiné úkoly než stíhání bývalých nacistů. I on však Skorzenyho ještě jednou naposledy kontaktoval, když sondoval možnost mírových rozhovorů s Egyptem. Vše nakonec dopadlo bez úspěchu.
Otto Skorzeny zemřel 5. července 1975 v Madridu. Na pohřbu se prý sešlo mnoho bývalých členů nacistických vražedných oddílů, kteří se neostýchali svého starého spolubojovníka naposledy pozdravit zdviženou pravicí.
