Zbraně, které (ne)zabily Heydricha. Samopal se vešel přesně do aktovky, protitankových granátů měli několik
Ve sbírce Vojenského historického ústavu Praha se nacházejí dvě bomby, které byly součástí výbavy výsadku Anthropoid. Jedna pochází přímo z místa atentátu, našla se v aktovce Jana Kubiše. Tu druhou nalezlo gestapo až později při domovních prohlídkách.
„Původně se jednalo o britský protitankový granát, který byl upraven,“ popisuje Kubišovu bombu ředitel Odboru muzeí Vojenského historického ústavu plk. Michal Burian.
Jako základ bomby, kterou vrhl Jan Kubiš na Heydrichův mercedes, byl použit britský protitankový granát No. 73 Mk. 1. V původní podobě se jednalo o rozměrný a těžký granát, měl délku 30 cm, průměr 8 cm a byl naplněn dvěma kilogramy trhaviny. Do jeho hlavy byl zašroubován nárazový zapalovač No. 247 z černého bakelitu s vrhovou pojistkou v podobě lněného tkalounu, na jednom konci opatřeném olověným závažím, na druhém kovovou vidličkou zasunutou pod úderníkem. Celý pojistný mechanismus chránil bakelitový šroubovací uzávěr.
U Kubišovy bomby zůstala hlava granátu se zvlášť citlivým nárazovým zapalovačem s vrhovou pojistkou a s asi centimetrovou širokou obrubou. Z obruby vycházely čtyři proti sobě položené pruhy původního plechového těla granátu o šířce 1 cm a délce cca 8 cm. Bomba obsahovala půl kilogramu plastické trhaviny a byla omotána bavlněnou fixační páskou.
Po odšroubování bakelitového uzávěru musel být granát vržen na cíl tak, aby rotoval kolem své kolmé osy ve směru hodinových ručiček. Zvládnutí techniky vyžadovalo trénink.
Gabčíkův samopal s výrobním číslem FF 209, jenž byl vyroben v Royal Ordonance Factory ve Fazakerley dosud nalezen nebyl. Samopal Sten Mk. II vyvinuli major Reginald V. Shepherd a Harold J. Turpin z Royal Small Arms Factory v Enfieldu. Zbraň se začala vyrábět v srpnu 1941. Dvouřadý schránkový zásobník na dvaatřicet nábojů s jednořadým vyústěním byl jednou z možných příčin selhání zbraně. Pokud byl totiž v zásobníku plný počet nábojů, zvyšovalo se riziko, že u prvních čtyř nábojů dojde ke vzpříčení při podávání do nábojové komory. Britské předpisy proto od roku 1942 nakázaly zásobníky plnit nejvíce 28 náboji.
Výhodou tohoto jednoduchého samopalu bylo, že se dal snadno rozložit a rychle složit. Vešel se do běžné aktovky. Ve sbírce VHÚ je několik aktovek, které prokazatelně patřily parašutistům.
