„Odvezte poklady z Pražského hradu!“ Na sklonu Třicetileté války Švédové uloupili rudolfínské sbírky
Ďáblova bible neboli Codex gigas, Rudolf II. jako Vertumnus od Giuseppe Arcimbolda, ale také dalších 470 obrazů, 69 bronzových soch, 179 soch ze slonoviny, 26 uměleckých objektů z jantaru, 660 předmětů z achátu a krystalu, 174 kusů nádobí z fajánse, 403 exotických kuriozit, 185 šperků z drahokamů, 317 vědeckých a matematických přístrojů či tisíce mincí. Tohle všechno čítá válečná kořist ze sbírek císaře Rudolfa II., kterou na sklonu Třicetileté války odvezla z Prahy švédská vojska. Plenění sbírek nedozírných hodnot, o které české země navždy přišly, začalo před 374 lety – 25. července 1648.
V létě 1648 byla velká část Evropy zpustošena a vyčerpána nekonečnými boji, jejichž roznětkou se na jaře 1618 stalo vyhození císařských místodržitelů z oken Pražského hradu a následné české stavovské povstání. Přestože mnoho evropských států počítalo ohromné ztráty na obyvatelstvu, majetku a zažívalo razantní decimaci ekonomiky, válka stále pokračovala. Korunované hlavy totiž dosud nebyly schopny se dohodnout na podmínkách míru. Místo toho zde byly podnikány další vojenské operace, které měly zlepšit podmínky u vyjednávacího stolu pro tu či onu stranu. A to byl příklad i Švédska. Aby tato severská mocnost dosáhla zlepšení své vyjednávací pozice na mírových jednáních v Osnabrücku, zahájila v létě 1648 novou ofenzívu do střední Evropy.
V polovině července se švédské armády generála Hanse Christoffa Königsmarcka seskupily ve středních Čechách a přesunuly se ku Praze. V noci na 25. července se přepadovým skupinám podařilo proniknout přes rozestavěná opevnění na Pohořelec, pobít stráže u Strahovské brány a zabezpečit průchod švédského vojska do města. Dlužno dodat, že Praha byla v nepřipraveném stavu, navíc zde doznívaly oslavy císařovy svatby a strážní vojáci měli k bojeschopnému stavu hodně daleko. Jednotky obsadily Malou Stranu i Pražský hrad, načež došlo se souhlasem, ba dokonce s výslovným rozkazem švédské královny Kristýny I. k rabování, přičemž největší pozornost mířila na sbírky císaře Rudolfa II.
Útok na umělecké sbírky byl rychlý a koordinovaný. Brzy bylo po všem. Uloupené cennosti dal Königsmarck střežit ozbrojenými hlídkami, aby zabránil jejich rozchvácení rabujícími vojsky, a brzy je dal prohlásit za švédskou státní kořist. Když se královna Kristýna I. dozvěděla o úspěšném lupu, nařídila, aby byly vyhrazeny pro švédskou královskou korunu a vrchnímu veliteli švédské armády Karlu X. Gustafovi uložila, aby lup vzal do své osobní úschovy.
Jednotlivá díla pak byla naložena a dopravena po Labi do Meklenburska a následně po Baltském moři do Švédska. Generál Königsmarck a další vysocí důstojníci byli mezitím instruováni, aby se postarali o archiv, knihovny a umělecké cennosti, a to i po logistické stránce.
Zanedlouho poté, co Švédové úspěšně dopravili kořist z Čech do Stockholmu, byl uzavřen Vestfálský mír, který ukončil jednu z nejpustošivějších válek dějin Evropy. Obrazy a další uloupené předměty z pražských rudolfinských sbírek mohou návštěvníci stále obdivovat i dnes, jenže už jen ve stockholmských muzeích.
