Děsivé svědectví z brněnského koncentráku pro Němce: Sověti si tu vybírali ženy na jednu noc
Je až k nevíře, jak rychle se po válce Češi chopili násilí a začali se mstít nepříteli. Kounicovy koleje v Brně jsou toho patrně nejlepším příkladem. Pět let zde nacisté mučili a vraždili Čechy, v květnu 1945 se ale karta obrátila. A podmínky zde začaly panovat mnohem horší než za Němců. Podobně jako se za okupace chodili dívat někteří brněnští Němci na popravy, v létě 1945 se chodili někteří občané Brna dívat na bití Němců.
Nacisté v Kounicových kolejích své oběti věznili, mučili a zabíjeli od roku 1940. Za pět let jimi prošly desetitisíce vlastenců a odbojářů, popraveno jich bylo někde mezi oficiálními 800 a odhadovanými 1300. Většinu vězňů Němci poslali na smrt do koncentračních táborů. Kruté mučení ale mnozí nezvládli a radši spáchali ještě na cele sebevraždu.
Za pouhé tři marky si mohli brněnští Němci přijít prohlédnout veřejné popravy, které se zde konaly. A často toho také využívali. Po konci války se do kolejí pro změnu jezdili bavit Češi. Sledovali bití a ponižování německých utlačitelů a českých kolaborantů. To co se za zdmi kolejí dělo po květnu 1945 se nedá srovnávat ani s válečným období.
O tom ostatně hovoří i oficiální zpráva brněnských komunistů z léta 1945. „Pokud se týče Kounicových kolejí, je nutno zdůrazniti, že poměry podobné dnešním tam nebyly ani v dobách nejkrutější nacistické perzekuce,“ stojí v ní. Autoři byli svědky toho, jak dozorce bil a ponižoval zajatce. Bylo navíc veřejným tajemstvím, že si do cel chodili sovětští vojáci vybírat ženy na jednu noc.
Přesný počet obětí, které si Kounicovy koleje od května do září 1945 vyžádaly, není známý. Matriky uvádí devět mrtvých, německé zdroje minimálně 300.
