Transport smrti plný vězňů z Osvětimi nechali stát v Nýřanech několik dní: Němce, kteří chtěli pomoci, nacisté postříleli
Čím více se druhá světová válka blížila ke svému konci, tím jakoby stoupala krutost nacistů. Zoufalství, strach a vědomí neoddálitelné prohry je nutily ke stále horším činům. Pochody a transporty smrti byly jenom ohavnou tečkou za utrpením, které vězňům nacisté způsobovali. Jeden takový vlak o desítkách vagónů plných zubožených lidí zastavil na sklonku války v Nýřanech. Pomoci jim chtěli i místní Němci, kteří za to zaplatili smrtí!
O hrůzách druhé světové války si každý z nás vyslechl či přečetl mnohé, i tak se ale dá předpokládat, že si reálně jen velmi těžko dokážeme představit, jaké to skutečně bylo. V nákladních vagonech, kterým často chyběla střecha, se tísnilo tolik lidí, že si nemohli ani sednout. Po mnoha dnech vyčerpávající jízdy už stáli jen vlivem tlaku ostatních těl, mnoho z nich už ale bylo mrtvých. Jejich trýznitelé jim nedávali prakticky žádné jídlo ani vodu, vězni byli vysílení z koncentračních táborů, mnoho z nich trpělo vážnými nemocemi.
Smrt ovšem přicházela i od dozorců a často zcela bezdůvodně. Nacisté kulkami nešetřili a zastřelili každého, kdo se jim znelíbil. Takový příběh se odehrál i v Nýřanech na Plzeňsku, kam přijel vlak patrně s vězni z Osvětimi. Bylo 25. dubna, transport byl na cestě už několik dní a měl dál pokračovat na Železnou Rudu ale ta už byla obsazena Američany. Vlak tedy na vlečce k místní továrně stál několik dní. Hlídali ho členové wehrmachtu i SS a vězňům dál odmítali dávat potraviny.
Místní Němci v čele s okresním soudcem Schmiedtem a inženýrem Georgem Baumannem zařídili sbírku potravin, esesáci jim to však nakonec zakázali a oba organizátory zastřelili v místním kamenolomu. Přesto lidé k vlaku nosili potají jídlo a vodu. Některé hlídky občas svolily vězně nakrmit, jiné se vyžívaly v sadistickém týrání.
Když už to vypadalo, že polévku, kterou přinesly vězňům místní ženy, konečně rozdají do hrnků v rukách natažených krz mříže vlaku, velitel hlídky hrnec se smíchem kopnutím převrátil přímo do kolejiště. V Nýřanech zemřelo během těch pár dnů kolem 80 vězňů z onoho transportu. Většina byla ubita, když se pokusili o útěk.
