Válečná hrdinka, která toužila být „mužem činu“: Život v luxusu vyměnila za odstrašující lazarety na Krymu
Mohla mít všechno – milujícího manžela a život v luxusu bez toho, aniž by kdy musela hnout prstem. Florence Nightingalová, dívka z prominentní britské rodiny, se ale rozhodla všeho vzdát a zasvětit veškerý svůj čas pomoci druhým. Ve 24 letech odešla z domova a začala cestovat po evropských nemocnicích s jasnou ideou – stát se tou nejlepší zdravotní sestrou.
Jejím největším úspěchem bylo zlepšení hygienických podmínek v turecké polní nemocnici během Krymské války. Nechala vydrhnout zkrvavené podlahy, postavit toalety nebo zajistila vyčištění kanalizace. Úmrtnost britských vojáků, kteří na straně Osmanské říše bojovali, začala záhy klesat a po válce se tak Florence vrátila domů jako válečná hrdinka. Nebylo to ale zadarmo – kariéře ve zdravotnictví musela do značné míry obětovat osobní život.
Florence neměla mnoho kamarádek, většinu času totiž trávila ve společnosti mužů. To oni měli ve Viktoriánské době hlavní slovo, pokud šlo o politická rozhodnutí. Navíc byla všechno, jen ne feministka. Razila názor, že muži jsou obecně schopnější a kritizovala svoje současnice. Na jednu stranu si prý stěžovaly na nedostatek kariérních příležitostí, na stranu druhou u ní v nemocnici by bývala každá ruka dobrá. I o sobě pak často mluvila v mužském rodě, například když se nazývala „mužem činu“. I tak ale měla alespoň několik přítelkyň – především Mary Clarkovou – Angličanku, kterou potkala jako 17letá v Paříži během cest s rodiči. A přestože byl mezi ženami 27letý věková rozdíl, následujících 40 let zůstaly dobrými přítelkyněmi.
Pokud jde o milostný život, měla hned několik nápadníků. Asi nejvážněji se o ni ucházel politik a básník Richard Monckton Milnes. Po devíti letech mu ale dala Florence košem s tím, že svoji budoucnost vidí v nemocnici. To vše prý kvůli zjevení, které měla v únoru roku 1837. Tehdy k ní údajně poprvé promluvil bůh a ona se rozhodla, že svůj život zasvětí pomoci druhým. Paradoxně ale razila moderní názor, že lidé nejrůznějších náboženských vyznání jsou si rovni, a věřila, že pokud jde o práci ve zdravotnictví, víra v boha je sice důležitá, ale ne zásadní. Tím hlavním podle Florence byla profesní touha poskytnout nemocným co nejlepší péči.
Pokud se chcete dozvědět více o osobním životě Florence Nightingalové, jejím vlivu na zdravotnictví, nebo o hrůzách, které zažila ve válce, pusťte si další epizodu ze seriálu Životy slavných v úvodu článku.
