Buňát nekotitelný: Jára Cimrman má hodně reálných „příbuzných“, kteří byli ještě bláznivější
Fiktivní postava univerzálního génia Járy Cimrmana je od svého objevu v roce 1966 milována takřka všemi Čechy. Polyhistor, všeuměl a zapřisáhlý ateista, strachující se Boha, vskutku okouzlil většinu národa. Historická realita je však vždy bohatší než sebechytřejší imaginace. A tak má Jára Cimrman celkem dost příbuzných, kteří opravdu žili…
Předky populárního českého rodáka z Vídně, jehož výročí se prý kvůli matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschkovi, který prováděl většinu zápisů ve stavu opilosti, může slavit v různých letech, hledejme na počátku českého národního obrození v druhé polovině 18. století. Tehdy se rychle postupující germanizací kriticky ohrožený český jazyk snažily zachránit nejen osobnosti, jako byli Josef Dobrovský či Josef Jungmann, ale také „brusiči“, kteří zpravidla na vlastní pěst vytvářeli české gramatiky a slovníky. Češtinu se snažili obrodit záplavou nových slov, která se úzkostně vyhýbala základům z latiny a němčiny.
PODNOSNICE LIBOČUDNÁ
Dnes učitelé dětem připomínají při zmínkách o této době především už klasickou nosočistoplenu, což měl být kapesník, ale těchto neologismů byla tehdy záplava. Připomeňme si alespoň několik: Samotinec (mnich), vyřízlivost (pošta), ředlnosta (generál), skokotnosta (taneční mistr), myslivíř (student), bezabecedník (negramotný člověk), břinkotruhla (klavír), věstnice (univerzita), součtura (spolužák), citoň (nos), podnosnice libočudná (cigareta), sestromuž (švagr), rokodník (kalendář), zelenochrupka (salát) či cucka (dýmka).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
