Studená válka ve stratosféře. Špionážní balóny mají bohatou historii, hodí se i do současnosti
Sestřelení čínského, s největší pravděpodobností špionážního balonu oživilo praktiky z prvních let studené války. Pamatuje je i někdejší Československo, které bylo státem přímo na železné oponě a proti balónům například startovali zdejší vojenští piloti. Dnes ale balóny mohou být ve špionáži daleko účinnější než dřív.
Americké superstíhačky F-22 Raptor mají za sebou první bojový sestřel. Jejich vzdušné vítězství nad čínským balónem vejde do dějin, a to nejen těch leteckých, protože akce vyústila v protesty Pekingu a měla ohlas po celém světě. Američané nakonec trosky balonu vyzvedli a jsou přesvědčeni, že sloužil ke špionáži, a nikoli k meteorologickému výzkumu, jak tvrdí Čína. Pokud to tak skutečně je, je to překvapivé, protože se mělo za to, že průzkum prostřednictvím balónu patří nanejvýš do padesátých let minulého století, ale nikoli do éry kosmických satelitů.
Jenže úplně tak jednoduché to není. Ani vzdušné vítězství F-22 nad neozbrojeným statickým cílem o velikosti rodinného domu nebylo zadarmo. Balón letěl ve výšce 18 kilometrů blízké maximálnímu dostupu stíhačky, kde se všechny manévry musí provádět velmi opatrně, aby se letoun ve vzduchu udržel. F-22 vystřelila raketu AIM-9 Sidewinder, které se v různých modifikacích používají od války ve Vietnamu. Střílelo se z nižší výšky a na poměrně krátkou vzdálenost, vše ale vyšlo, balón se ve vzduchu rozpadl a trosky padaly k zemi.
Kvůli ohrožení obyvatel na zemi si Američané počkali, až vítr odnese balón nad moře. Byl proto čas vše pečlivě zorganizovat. Hlavní část vzdušné mise sestávala ze čtveřice F-22 Raptor ze základny ve Virginii, v záloze byly stíhačky F-15 Eagle a v okolí cíle se pohyboval průzkumný letoun P-8 (vychází z běžného Boeingu 737), který pečlivě sledoval trajektorii cíle a trosek kvůli jejich snadnějšímu vylovení.
Průkopníci špionáže
Balón je nejstarším létajícím prostředkem a jeho první zaznamenané použití k průzkumu se datuje do června 1794 v Bitvě u Fleurus, kde Francie porazila síly rakousko-nizozemské koalice. Balóny se používaly i v americké občanské válce v šedesátých letech 19. století a samozřejmě během obou světových válek.
Proti letadlům obstát nemohly, už tehdy se ale ukazovaly jejich určité výhody. Patřila k nim relativně nízká cena a to, že může létat bez lidské posádky. Za určitých okolností pak bylo možné využít i vysokého dostupu do letových hladin, kam se tehdejší letadla nedostala.
To učinilo z balónů jeden z bojových prostředků studené války, průkopníky jejich použití byli tehdy paradoxně Američané. Mezi lety 1951 až 1956 uskutečnili několik kampaní s pomocí menších balónů svrhávajících letáky nad východní Evropou včetně Československa. V lednu 1956 prezentoval komunistický režim havárii civilního letadla v Tatrách jako srážku s letákovým balónem, jehož trosky se našly nedaleko, podle původních závěrů vyšetřování ale šlo o kombinaci špatného počasí a chyb posádky. K tomu se přiklánějí současné názory expertů.
Současně se USA snažily využít balóny ke špionážním účelům. Šlo o projekty Skyhook, Mogul, Grandson či Genetrix. Balóny vypouštěli vojáci ze základen po celé Evropě od Norska až po Německo a také z jihovýchodního Turecka. Zřejmě nejsofistikovanější byl Genetrix, známý taky jako WS-119L, mezi lety 1955 až 1956 vypustili Američané v rámci tohoto programu 516 balónů s objemnou gondolou obsahující špionážní vybavení nad tehdejší sovětský blok a Čínu.
Sestřel i „taranem“
Američané počítali s tím, že je po přeletu najdou či vyloví z moře a snímky vyhodnotí. To se podařilo s pouhými deseti procenty balónů (54 kusů), z toho 31 přineslo použitelné fotografie, přesto Američané získali snímky 2,8 milionů kilometrů čtverečních území. Sovětští piloti se tehdy pokoušeli špionážní balóny sestřelovat, i když se pohybovaly ve výšce 15 až 30 kilometrů. Využívali přitom denního času za svítání, kdy balóny klesaly o něco níž a bylo se k nim možné s dostupem tehdejších strojů MiG-19 přiblížit.
Zkušenosti se sestřelováním balónů mají i letci tehdejšího Československa. Například pilot Miroslav Křemen vzpomíná, že sestřelit balón s letáky nebylo i přes jeho chatrnou konstrukci nijak lehké. Letci k tomu používali tehdy staré německé kořistní letouny Arado Ar-96: „Byl jsem si naprosto jistý, že střílím do něho. Balón byl velký cíl, který jsem nemohl minout, protože jsem se mohl přiblížit až těsně k němu. Vypadalo to tak, že těch pár dírek, co jsem do balónu udělal, jako by se zacelilo, a balón si klidně letěl dál,“ vzpomíná pilot.
Miroslav Křemen nevydržel a na balón naletěl celým letadlem, což vedlo téměř k havárii. V literatuře je popsán i případ, kdy pilot československé armády v MiG-19 sestřelil balón až ve stratosféře na hranici dostupu. V publikaci Vysoká „rudá“ zeď Jana Josefa Šafaříka je v přehledu incidentů na hranici zmíněno 36 sestřelů balónů především v padesátých a šedesátých letech. Například letec Jaroslav Novák měl takových sestřelů na kontě šest.
Snímky i odposlechy
K čemu jsou ale špionážní balóny dnes? Jejich výhody zůstávají, nízká cena a vysoký dostup. K nim se přidává skutečnost, že mohou data předávat prakticky online. Přitom letí níž než satelity a hlavně pomaleji, přinášejí tedy kvalitnější snímky než družice, která oběhne zemi za devadesát minut. Balón může natáčet i video a nemusí synchronizovat rychlost s rotací Země (36 000 km/h), což je prakticky nemožné a slouží k tomu drony nebo špionážní letadla.
Na palubě špionážního balónu nemusí být jen fotografické kamery, ale třeba i zařízení na odposlechy komunikací či mikrofony zachycující jaderné testy. Nevýhodou je pak samozřejmě omezená možnost balóny řídit, jsou závislé pouze na směru výškových proudění vzduchu, které se ale dají zhruba propočítat, a podle toho určit místo startu.
Ukazuje se přitom, že Čína zřejmě vypouštěla špionážní balony i dříve, nebyly ale detekovány nebo se o nich z různých důvodů mlčelo. Nyní se tento historický způsob špionáže opět vrací do hry – a není náhodou, že s ním přichází zrovna Čína, která se technologicky dostává na špici a lze od ní ještě čekat mnohá překvapení.
