DNA, Wi-Fi, nebo atomová bomba, i za těmito objevy stojí ženy, na které historie zapomněla

Rosalinda Franklin|King´s Colledge London

Co přesně se mezi čtveřicí vědců v roce 1951 dělo, je předmětem dohadů. Ví se, že Rosalinda Franklinová byla mužským kolegům trnem v oku, protože se odmítala podřizovat jejich požadavkům, nechtěla s nimi sdílet výsledky své práce, a navíc se (podle jejich vlastních slov) odmítala líčit a hezky oblékat, aby skýtala potěchu pánskému zraku. Byla ovšem brilantní vědkyně s nepřekonatelnými výsledky v rentgenové krystalografii a jako první na světě pořídila snímek dvojité šroubovice DNA. Crick a Watson tehdy ve výzkumu tápali a bez znalosti struktury molekuly nedokázali popsat její funkci. Rosalinda Franklinová jim odmítala snímky poskytnout, protože pracovala na jiné univerzitě a neměla důvod podporovat konkurenční tým. Její kolega Maurice Wilkins byl ale k prosbám přívětivější, protože Crick a Watson byli sice konkurenti, ale zato byli muži, a chlapi přece musí držet při sobě. Snímky jim podle všeho předal bez vědomí Franklinové a o jedenáct let později si s nimi šel pro Nobelovu cenu. Zdá se vám to nefér? Žen, kterým kolegové upřeli zásluhy nebo si jejich práci rovnou přivlastnili, bylo v historii daleko víc.

Trota ze Salerna | wikimedia commons

Jednou z prvních obětí sexistických tendencí ve vědě byla italská lékařka a spisovatelka Trota. V 11. století patřila k největším postavám světové medicíny a její studie a spisy položily základy řady lékařských specializací. Zaměřovala se hlavně na ženské zdravotní problémy a je považována za zakladatelku gynekologie. Na rozdíl od oslavovaných kolegů, jako byl třeba Avicena nebo Averroes, na ni svět medicíny v následujících staletích zapomněl. Její následovníci o ní mluvili jako o muži (nebo dokonce o kolektivu mužů), protože představa, že by autorem objevů mohla být žena, byla naprosto nemyslitelná. Dodnes se přesně neví, kolik Trotiných objevů si její kolegové přivlastnili a vydělali na nich slávu a bohatství.

Ada Lovelace | wikimedia commons

O viktoriánské Wonder Woman se většinou mluví jako o dceři básníka Byrona, která oplývala krásou, nadáním a penězi. Ve skutečnosti tyto nesporné přednosti přesahoval její intelekt. Ada byla geniální matematička, která položila základy vývoje počítačových algoritmů a programovacích jazyků. Na obojím spolupracovala s vynálezcem Charlesem Babbagem, který kvůli potřebám anglických statistiků a matematiků vyvíjel mechanické počítací stroje. Byla to ale právě Ada Lovelace, kdo přišel na způsob, jak do Babbagových strojů vkládat data a umožnit jim provádět složité matematické úkony.

Hedy Lamarr | wikimedia commons

Hedy Lamarr se narodila v Rakousku jako Hedwig Eva Maria Kiesler. Mluvila plynně třemi jazyky, byla koncertní pianistkou, baletkou a herečkou (známá je její role v Machatého Extasi). V USA jí ležel u nohou celý Hollywood, byla považována za nejkrásnější ženu světa, Walt Disney podle ní namaloval Sněhurku a Bob Kane Catwoman. O čem se příliš nemluví, je její technologické nadání. Pro přítele Howarda Hughese například navrhla vylepšení konstrukce křídel letadel, vymyslela také technologii výroby šumivých tablet a systém světelných semaforů. Nejdůležitější výsledky ale přinesla její spolupráce s avantgardním skladatelem Georgem Antheilem, se kterým vyvinula revoluční systém rádiové navigace námořních torpéd. Jak to bývá, námořnictvo si její vynálezy přivlastnilo, uvalilo na patenty přísné utajení a začalo je montovat do zbraňových systémů. Dnes na práci Hedy Lamarr fungují technologie, jako je Wi-Fi, CDMA nebo Bluetooth.

Lise Meitnerová|wikimedia commons

Žákyně otce kvantové fyziky Maxe Planka byla první ženou, která získala profesuru na německé univerzitě a stala se vedoucí kapacitou v tehdy začínajících studiích radioaktivity. Kvůli židovskému původu musela před válkou emigrovat do Skandinávie, což jí ale nezabránilo v pokračování dlouholeté spolupráce s chemikem Otto Hahnem. V korespondenci se jí kolega svěřil s problémy při pokusech s uranem, během kterých se mu ve výsledných sloučeninách objevovaly jiné chemické prvky. Když si Lise Meitnerová dopis přečetla, sedla si na pokácený strom (byla zrovna na vyjížďce na lyžích) a na kus papíru napsala rovnice, ze kterých vycházelo jednoznačné vysvětlení: uran se během bombardování neutrony rozštěpil na baryum a krypton a uvolnil při tom energii stanovenou slavnou rovnicí E = Mc2. Otto Hahn byl jejím objevem nadšen a hbitě o něm sepsal odborný článek, ve kterém opomněl autorku teorie zmínit. Před válkou to bylo snad pochopitelné, protože spolupráce s židovskou vědkyní by pro německého vědce znamenala konec kariéry. Méně pochopitelné ale je, že jméno Lise Meitnerová nezaznělo ani na udělování Nobelovy ceny za chemii, kterou Otto Hahn získal v roce 1944.

Candace Pretová | wikimedia commons

Málokterému mladému vědci se poštěstí, aby učinil převratný objev ještě za studií. Jedním z nich je neuroložka Candance Pretová, která v roce 1972 objevila receptor, na který se v lidském mozku vážou opiáty. Její objev způsobil v neurologii doslova revoluci. Vysvětlil, jak chemické sloučeniny ovlivňují funkci mozku i lidské chování, umožnil vnímat mozek jako informační nástroj a stanovil principy vývoje nové generace léků. Pro mladého vědce by takový objev znamenal navždy zajištěnou kariéru. Pro mladou vědkyni to znamenalo, že si výsledky výzkumu přivlastnil její profesor dr. Solomon Snyder. Když Candance protestovala, vysvětlil jí laskavě, že „taková jsou pravidla hry“.

Jocelyn Bell Burnellová | wikimedia commons

Pravidla hry postihla i britskou astrofyzičku, která ještě jako postgraduální studentka objevila druh hvězd, kterým říkáme pulsary. Ženy byly v britských vědeckých kruzích považovány za pouhou pomocnou sílu. Jejich úkolem bylo většinou zpracovávání obrovského množství nudných čísel pro své mužské kolegy, kteří se pak mohli věnovat tvůrčímu hloubání. Jocelyn takto dostala za úkol analyzovat mnohaměsíční záznamy dat z rádiových teleskopů. Mezi miliony čísel na pěti kilometrech papírových pásů dokázala identifikovat opakované pravidelné záblesky rádiových vln a popsat, jakým způsobem vycházejí z rotací neutronových hvězd. Za objev pulsarů získali o dva roky později Nobelovu cenu její profesor Anthony Hewish a astronom Martin Ryle, jehož pět kilometrů dat Jocelyn Burnellová zpracovala.

Chien-Shiung Wu | wikimedia commons

Americká vědkyně čínského původu bývá přirovnávána k Marie Curie, ale pouze vědci, kteří o její existenci vědí. A těch bohužel není mnoho. Chien-Shiung přitom patřila k nejplodnějším fyzikům pracujícím na vývoji atomové bomby v projektu Manhattan. Vyvinula způsob separace velkých objemů izotopů uranu, zdokonalila Geigerův čítač radiace a po válce její práce pomohla dokázat neplatnost takzvaného zákona parity. Do té doby se předpokládalo, že v přírodě obecně platí, že fyzikální děje probíhají i při záměně pravé a levé strany stejně – jsou paritní. V roce 1956 se jaderní fyzikové Tsung-Dao Lee a Chen-Ning Yang rozhodli experimentálně dokázat, že zákon parity má své výjimky. Experiment, za který obdrželi Nobelovu cenu, jim sestavila právě Chien-Shiung Wu.

Marthe Gautier | wikimedia commons

Bioložka, jejíž práce pomohla objevit příčiny Downova syndromu. V roce 1958 zjistila, že za vznik genetického onemocnění může jeden přebývající chromozom. Jelikož neměla přístup k dostatečně kvalitnímu mikroskopu (byla to přece jen „pouhá žena“), požádala o přesnou identifikaci chromozomu 21 kolegu Jeroma Lejeuna. O šest měsíců později si s překvapením přečetla článek v odborném časopise, kde se kolega prohlásil za objevitele, jí samotnou uvedl pouze jako asistentku, a navíc jí zkomolil jméno. Satisfakce se vědkyně dočkala až po 50 letech, kdy jí autorství přiřkla komise francouzského Institutu pro lékařský výzkum.