Rasismus, žvanění, nahota a pár facek. Oscar slaví 70 let televizních přenosů

Hattie McDanielová ve filmu Gone With the Wind | wikimedia Commons

Přímé televizní přenosy jsou ideální příležitostí, jak se historicky znemožnit. Trapasy se ale stávaly i před jejich érou. V internetových debatách občas padne argument, že to s #OscarsSoWhite nemůže být tak hrozné, když ho Afroameričanka dostala už v roce 1940. Což je fakt. Oceněnou dámou byla Hattie McDanielová a sošku si odnesla za herecký výkon ve vedlejší roli epického (dnes velmi kontroverzního) spektáklu Gone With the Wind (Jih proti Severu). Jelikož ale ve 40. letech v USA fungovala přísná segregace, musela si pro cenu přijít až z přísálí. U stolu s ostatními herci sedět nesměla a strážci veřejných mravů a pravých západních hodnot ji dokonce nepustili ani na premiéru. 

Třiaosmdesátiletý Charlie Chaplin (vpravo) přebírá Oscara za celoživotní dílo | wikimedia Commons

Od roku 2010 platí pravidlo, že když se při přebírání Oscara filmař zakecá, přeruší jeho proslov po 45 vteřinách hudba. Je divné, že zavedení limitu trvalo tak dlouho. Už v roce 1943 totiž herečka Greer Garsonová vydržela celých sedm minut děkovat za ocenění své role ve filmu Mrs. Miniver. Mezi novodobými žvanily vyniká třeba Cuba Gooding Jr., který v roce 1997 dokázal z jeviště překřičet orchestr, nebo Adrien Brody, který v roce 2003 prosil režii, aby nepouštěla hudbu, protože potřebuje nahradit čas strávený ocumláváním Halle Berry. Nejdelší a nejkrásnější prostoj ale Oscaři zaznamenali v roce 1972. Přenos tehdy nezdržel proslov, ale ovace, které sklidil 83letý Charlie Chaplin, když si po dvacetiletém nuceném exilu z USA přišel na pódium pro Oscara za celoživotní dílo. Publikum mu ve stoje tleskalo celých 12 minut.

Jerry Lewis natahuje přímý přenost z Oscarů 1959 a mimo jiné diriguje orchestr | repro oscar@youtube

V roce 1959 neřešil režisér Oscarů Alan Handley problém s nekonečnými projevy, ale s tím, že poslední soška večera byla předána dvacet minut před plánovaných koncem přenosu. Trapnou situaci se pokusil zachránit moderátor večera Jerry Lewis. Ten ve své kariéře vystřídal profese herce, stand-up komika, zpěváka a televizního baviče a během improvizovaného vystoupení je vystřídal všechny. Chvíli si utahoval z filmové akademie i přítomných hostů, pak začal zpívat, po chvíli zase dirigoval orchestr a nutil Caryho Granta, aby si na pódiu zatančil s Ingrid Bergmanovou. V jednu chvíli se slitoval Lewisův dlouholetý parťák Dean Martin a vydal se mu na pomoc. Lewise to tak potěšilo, že muzikantovi z orchestru ukradl trubku (na kterou nikdy předtím nehrál) a začal na ni sólovat. To už bylo na režiséra příliš, přenos ukončil a pustil místo něj krátký film.

1973 - Marlon Brando získal Oscara za legendární film Kmotr. Na pódium však poslal Sacheen Littlefeather, která přečetla jeho dlouhý protest proti tomu, jak se filmový průmysl chová k americkým indiánům.|Profimedia

V roce 1973 měl Roger Moore předat Marlonu Brandovi Oscara za roli Vita Corleona v mafiánském dramatu Kmotr. K překvapení všech přítomných místo něj přišla na pódium indiánka Sacheen Littlefeather oblečená do apačského kroje, čelenky a mokasínů. Oznámila, že Brando si pro cenu nepřijde a že čas vyhrazený k projevu věnoval jí, aby mohla upozornit na způsob, jakým Hollywood zobrazuje ve filmech původní obyvatele Ameriky. Hollywoodská smetánka 70. let ale na podobná prohlášení nebyla zvědavá. Dvouminutový proslov drobné indiánky přerušoval pískot a bučení publika a vzadu za oponou muselo šest pořadatelů držet Johna Waynea, aby nevtrhl na pódium a nezopakoval si některou z rolí ze svých mnoha westernů. Historka s Waynem je mimochodem předmětem debat, na veřejnost ji ale pustil režisér přenosu Marty Pasetta, takže přinejmenším pochází z povolaných úst. K přestřelce na pódiu v každém případě nedošlo. Čest bílých mužů musel zachránit až Clint Eastwood, který při předávání ceny za nejlepší film vtipkoval, jestli ji nemá věnovat všem zastřeleným kovbojům. Akademie se Sacheen omluvila až vloni v říjnu, několik týdnů před její smrtí. 

Během Oscarů 1974 na pódium namísto Elizabeth Taylorové vtrhnul zcela nahý aktivista Robert Opel. | wikimedia Commons

V roce 1974 uváděl Oscary David Niven. Britský džentlmen, představitel Fantoma z Růžového pantera a herec, kterého Ian Fleming považoval za zosobnění Jamese Bonda (agenta 007 si Niven zahrál jen v neoficiální bondovce Casino Royale z roku 1967). Cenu za nejlepší film měla předávat Elizabeth Taylorová, kterou Niven uvedl slovy: „Dámy a pánové, nejdůležitější obálku dnešního večera přijde otevřít veliká postava světového šoubyznysu…“ Namísto Elizabeth ovšem na pódium vtrhnul zcela nahý aktivista Robert Opel, zamával do kamery a zmizel ze záběru. Niven se nenechal vyvést z míry a suše prohlásil, že je mu líto člověka, který se dočká potlesku, jen když předvede své nedostatky. Opel si to zřejmě nevzal k srdci, protože dva roky poté ohlásil kandidaturu na prezidenta USA se sloganem: „Nemám co skrývat.“

Susan Sarandonová s Timem Robbinsem měli po Oscarech 1993 na akci doživotní zákaz. Na tři roky. | Profimedia

Will Smith dostal vloni v dubnu za zfackování Chrise Rocka desetiletý zákaz účasti na akcích filmové akademie. Daly by se uzavírat sázky, jak dlouho bude ve skutečnosti trest trvat. V historii už totiž padly i vážnější penalizace. Když si Richard Gere dovolil během projevu v roce 1993 zmínit Tibet a Susan Sarandonová s Timem Robbinsem internační tábor pro HIV pozitivní uprchlíky na Guantanamu, dostali od qkademie zákaz doživotní. Susan Sarandonová si ale přišla už o tři roky později pro Oscara za nejlepší ženskou roli v Dead Man Walking. Klatba Tima Robinse skončila v roce 2003 při přebírání ceny za vedlejší roli v Mystic River. Richard Gere sice žádnou nominaci nedostal, ale na večírky chodí dál, jako by se nic nestalo. 

Bjork, 2001, ikonické šaty znázorňující labuť. | profimedia.cz

Obleky a róby jsou nedílnou součástí oscarových ceremoniálů a historie s nimi zažila spoustu krásných momentů. Například když si Gwyneth Paltrow zapomněla vzít v roce 2002 podprsenku nebo když plyšová labuť omotaná kolem Björk nakladla rok před tím na červený koberec vajíčka. Titul největších módních ikon historie ale jednoznačně putuje tvůrcům South Parku Trayi Parkerovi a Mattu Stoneovi. Ti se dostavili na předávání Oscarů v roce 2000 v robách, které před nimi nosila Jeniffer Lopez a Gwyneth Paltrow. Aby to byla ještě větší legrace, vzali si oba LSD a je věčná škoda, že je kamera nezabrala v publiku, když na pódiu zpíval Robin Williams jejich nominovanou píseň Blame Canada.

Producent La la landu ukazuje, že vítězem je ve skutečnosti Moonlight | profimedia.cz

Trapasů zažili Oscaři samozřejmě daleko více. V roce 1989 třeba předvedl Rob Lowe a Eileen Bowmanová tak bizarní taneční číslo na motivy Sněhurky, že se Disney rozhodl akademii zažalovat. Když si v roce 2020 (uprostřed debat o inkluzi a whitewashingu), šli přebírat cenu za nejlepší film korejští filmaři, režie jim uprostřed projevu vypnula mikrofon a zhasla světla. Ve výčtu samozřejmě nesmí chybět moment, kdy Warrenu Beattymu podal inspicient špatnou obálku a pro cenu za nejlepší film roku 2017 si na pódium přišli tvůrci La La Landu. O #EnvelopeGate se mluví dodnes, stejně jako o výrazech producentů, kteří se uprostřed děkovačky dozvěděli, že Oscara ve skutečnosti vyhrál film Moonlight.