Padesátiletý zákaz. Anglická fotbalová asociace zakázala v prosinci 1921 ženám hrát na fotbalových hřištích
Anglická Fotbalová asociace, rok 1921: „Fotbal je pro ženy docela nevhodný a neměl by být podporován.“ Dnes je ale vše jinak.
Za první doložený zápas ženského fotbalu je považováno utkání 9. května 1881 v Hibernian Parku ve skotském Edinburghu. Tehdy proti sobě stanuly Skotky proti Angličankám. O čtyři roky později byl v Londýně založen jeden z prvních ženských týmů – British Ladies’ Football Club pod patronátem aristokratky Lady Florence Dixieové. V týmu, jemuž dělala kapitánku žena pod pseudonymem Nettie Honeyball, působilo zhruba padesát hráček, díky čemuž bylo možné tým rozdělit na dvě poloviny. Výběry „The North“ and „The South“ proti sobě následně 23. března 1895 svedly první ženské londýnské derby. Hráčky ze severní části anglické metropole tehdy porazily své sokyně z jihu poměrem 7:1.
Mezitím vznikaly i jiné ženské výběry. Roku 1917 byl 220 mil severozápadně od Londýna ve městě Preston v hrabství Lancashire založen jiný význačný tým, který se zásadně zapsal do historie ženského fotbalu. Název Dick, Kerr Ladies F.C. vznikl podle prestonské společnosti vyrábějící lokomotivy a tramvaje. Po třech letech existence tohoto celku sehrály hráčky na liverpoolském Goodison Parku zápas proti St. Helens Ladies. Do ochozů zavítalo rekordních 53 tisíc lidí, přičemž prý ještě 14 tisíc zůstalo stát před stadiónem; výtěžek z lístků pak putoval pro nezaměstnané veterináře. Taková návštěvnost byla překonaná až o 99 let později při zápase hráček Barcelony a Atlétika Madrid – aktuální rekord se zrodil v dubnu 2022, kdy na zápas fotbalistek Barcelony proti německému Wolfsburgu přišlo 91 648 diváků.
Dick, Kerr Ladies se v roce 1921 vydaly na turné po Severní Americe – v Kanadě byly jejich zápasy nakonec zrušeny, protože ženy prý pro takový sport nejsou stavěné. Od organizátorů z USA ovšem Angličanky podobný argument neslyšely, a proto se mohly se svými mužskými protějšky utkat v devíti kláních – tři z nich vyhrály, stejný počet skončil remízou a třikrát odcházely poražené.
Anglická Fotbalová asociace vedená mužskými funkcionáři možná právě kvůli výrazným úspěchům a popularitě prestonského týmu v prosinci 1921 zakázala ženám hrát na fotbalových hřištích na britských ostrovech. „Fotbal je pro ženy docela nevhodný a neměl by být podporován,“ stálo v oficiálním vyjádření anglické Fotbalové asociace. „Mohly jsme to připsat jen žárlivosti, byly jsme populárnější než muži,“ určila jako hlavní důvod zákazu mužskou ješitnost Alice Barlowová, pravá záložnice Dick, Kerr Ladies.
Zákaz byl ovšem doslova cílen na fotbalová hřiště, útočiště tak na chvíli anglické fotbalistky získaly na stadiónech pro ragby – na nich hrály fotbalová utkání v rámci English Ladies Football Association, ale pouze mezi lety 1921 až 1922. S obdobným zákazem se později přidaly fotbalové asociace z jiných zemí: v roce 1941 tak učinila Francie (do roku 1970), Brazílie (do roku 1979), v roce 1955 pak Německo (do roku 1970).
Ne na všechny vrcholové sporty ale bylo nahlíženo optikou, že jsou vhodné pouze pro muže. Moderní podoba fotbalu se zrodila v Anglii, stejně tak tomu bylo u tenisu, který na trávě vznikal ve viktoriánské Anglii v posledním čtvrtletí devatenáctého století. Historický vývoj obou sportů byl ale odlišný. „Tenis byl od začátku aristokratickou záležitostí, zatímco fotbal dělnickou,“ popisuje sociolog sportu Vojtěch Ondráček a pokračuje: „A v dělnickém prostředí převládaly ony maskulinní vzorce chování a vnímání, že se jedná o drsnou, tvrdou, chlapskou hru. Tenis naopak rozbíjel ve společnosti ono oddělení, co mohou dělat ženy a co mohou dělat muži. A vlastně se to ohledně puritánství bralo jako něco, co uchovává oddělení genderů. Tenis měl uprostřed síť, takže si spolu muži a ženy mohli zahrát.“
To se skutečně na konci 19. století stalo a byla u toho anglická sportovní „obojživelnice“ Lottie Dodová – ta kromě pěti výher v ženském tenisovém Wimbledonu vystřílela na londýnské letní olympiádě v roce 1908 stříbrnou medaili v lukostřelbě, soutěžila ale i v pozemním hokeji, golfu, krasobruslení či v curlingu. Anglická multisportovkyně na konci devatenáctého století vyzvala tři nejlepší mužské tenisty té doby – dvojčata Ernesta a Willa Renshawovy a Harryho Grovea. První zápas v srpnu 1888 tehdy sedmnáctiletá tenistka proti Ernestu Renshawovi prohrála ve třech setech. Zbylá dvě utkání proti Groveovi, a především proti Williamu Renshawovi – šestinásobnému wimbledonskému vítězi – ovšem suverénně ovládla.
Ženský tenis si tak v úplném počátku vydobyl respekt u mužů díky schopnostem a kuráži Lottie Dodové, jež k překvapení všech ukončila svou tenisovou kariéru už v roce 1893, když jí bylo pouhých 21 let. Obdobné uznání se ženskému fotbalu získat nepodařilo. „Když se teď díváme, kde jsou fotbalistky a kde tenistky, musíme myslet na ten obrovský, padesátiletý rozdíl,“ zdůrazňuje sociolog sportu Ondráček popsaný zákaz ženského fotbalu v Anglii i dalších fotbalových mocnostech.
