Erupce islandské sopky rozpouštěla lidem plíce zaživa a způsobila francouzskou revoluci
Před 240 lety vybuchla na Islandu sopka Laki. Následky erupce pociťujeme doslova dodnes, protože kromě smrti milionů lidí nepřímo zapříčinila i francouzskou revoluci, vzestup USA a světové války ve 20. století.
V našem vulkanicky klidném kraji známe sopky většinou pouze z naučných pořadů o Pompejích. Je to ale jen zdání, protože podsvětí je stále velmi aktivní. Právě v tento okamžik chrlí lávu kolem padesátky sopek a jednu z nich (Etnu) máme skoro na dohled. Pokud by přikročila od poměrně poklidného upouštění plynů k dramatičtější akci, mohlo by to pro Evropu mít velmi vážné následky. Stačí si vzpomenout na rok 2010, kdy islandský vulkán Eyjafjallajökull na několik týdnů zastavil leteckou dopravu nad půlkou světa. Pokud se vydáme ještě o něco hlouběji do historie, zjistíme, že sopky dokážou naši civilizaci doslova rozvrátit.
Den, kdy Islanďané přestali tančit
Viníkem katastrofy, která postihla svět před 240 lety, byla sopka rovněž islandská, ovšem s výrazně jednodušším jménem Lakagígar, které se mimo Island zkracuje na „Laki“. Co se přesně stalo, víme díky deníku protestantského duchovního Jóna Steingrímssona, který byl očitým svědkem erupce. Prvním znamením přicházející katastrofy byl černý oblak, který se 8. června 1783 vyvalil k nebi. Steingrímsson se právě chystal sloužit ranní nedělní mši pod širým nebem, vrstva prachu ale zahalila vesnici do tmy, ve které nebylo vidět ani na krok.
Situace se pak na chvíli uklidnila, večer se ale oblak vrátil. Země se začala třást, z nebe padaly kusy rozžhavené pemzy a spustil se déšť tak kyselý, že pálil na kůži. Z nové, skoro 30 kilometrů dlouhé trhliny vyrazily tisíc metrů vysoké ohnivé sloupy. Koryty řek se valily proudy lávy, které narážely do ledovcových útesů a s ohlušujícím řevem chrlily do nebe gejzíry žhavé páry. Peklo trvalo celých 8 měsíců, během kterých láva pokryla 600 km2 ostrova. Do vzduchu během té doby nepřetržitě proudilo obrovské množství popele a sopečných plynů. Nad Evropou se rozprostřel oblak, který obsahoval 8 milionů tun fluoru a 120 milionů tun oxidu siřičitého.
Škodlivost oxidu siřičitého asi není třeba podrobně vysvětlovat. Stačí, když si uvědomíme, že po smíchání s vodou vytváří kyselinu siřičitou a že tato reakce probíhá nejen při tvorbě kyselých dešťů, ale i v lidských plicích, které se při delším vdechování sopečného plynu zaživa rozpouští. Účinky fluoru jsou sice méně nápadné, ale neméně děsivé. Jeho nadbytek způsobuje lámavost kostí, měknutí a rozpad zubní skloviny a těžké poškození vnitřních orgánů. Na Islandu během několika týdnů po erupci vyhynula na následky otravy fluorem polovina dobytka, polovina populace koní a 80 % všech ovcí. Řeky byly plné mrtvých ryb, z polí a pastvin zbyly spálené a podmáčené mokřady. Na ostrově vypukl hladomor, který si společně s otravami vyžádal životy skoro čtvrtiny obyvatel. Zbytek bojoval ve spálené zemi o holé přežití. Historik Gunnar Karlsson neštěstí charakterizoval slovy: „Islanďané tehdy přestali tančit a na rozdíl od Norů nebo obyvatel Faerských ostrovů jsme své tradiční tance ztratili navždy.“
Sopka, hlad a revoluce
V 18. století se zprávy šířily pomaleji, než je tomu dnes. Výbuch sopky Laki ale zbytek Evropy zaznamenal velmi rychle. Již několik dní po první erupci začal prach halit Skotsko a Faerské ostrovy, zanedlouho se začal snášet i na Skandinávii a šířit se celou Evropou. Během několika týdnů oblak zaznamenali až v Severní Americe a v Japonsku. Kam dopadl jeho stín, tam následovalo neštěstí. Jen v Anglii zemřelo v roce 1783 z otravy oxidem siřičitým na 23 000 lidí. Ze Slunce zbyl na temné obloze krvavý kotouč, viditelnost klesla na pouhé stovky metrů a na mnoho týdnů se zastavila lodní doprava. Ze stromů opadalo listí, úroda na polích hnědla a hynula, co přežilo, to zlikvidovala úmorná vedra a prudké bouře.
Dnešní meteorologické rozbory naznačují, že množství popele v atmosféře narušilo přirozené proudění vzdušných mas a ovlivnilo počasí na celém světě. Po nesnesitelně horkém létě následovala krutá zima, během které klesaly teploty k – 40 °C a po celé Evropě mrzly na ulicích denně stovky lidí. Řeky i mořské přístavy pokryl led, což přispělo už k tak velkým problémům s distribucí potravin a zhoršení hladomoru. Ani jaro nepřineslo úlevu. Teploty vystřelily tak rychle, že tání rozvodnilo řeky a plovoucí ledové kry bouraly přehrady a mosty (z Karlova mostu tehdy spadla socha anděla, která byla vyzdvižena až během oprav v roce 2004).
Úplně opačné problémy postihly sever Afriky, kde narušení monzunového proudění způsobilo úbytek srážek a pokles hladiny řek. Následné sucho spustilo jeden z nejhorších hladomorů v zaznamenané historii. Jen v Egyptě na jeho následky zemřela šestina obyvatel a někdejší velmoc zeslábla natolik, že se stala snadnou kořistí napoleonské invaze. Dobyvačný generál pak stačil válkami rozvrátit stabilitu v celé hladem postižené Evropě. Nejdramatičtější události ale spustil sopečný výbuch ve své rodné zemi, kde se strádající plebejci vzbouřili proti vládě Ludvíka XVI. a poslali ho i s chotí Marií Antoinettou pod gilotinu.
Civilizace se svolením
Filozof Will Durant prohlásil, že civilizace může existovat pouze se svolením geologie a že toto svolení může být každým okamžikem bez varování odvoláno. Pro jeho citát asi neexistuje lepší ilustrace než výbuch sopky Laki. Erupce na malém ostrově v Severním moři připravila o život miliony lidí a rozvrátila stovky let budovaný světový řád. Ve Francii vznikla republika. Anglie využila chaosu v Asii v budování světového impéria. Zároveň se ale oslabil její vliv nad událostmi v amerických koloniích bojujících za nezávislost. Nově vzniklé Spojené státy odkoupily od zadlužené Francie obrovské území severoamerického vnitrozemí od Louisiany po Kanadu, a staly se tak světovou velmocí. V Evropě oslabené hladem a napoleonskými válkami se objevilo jako nová velmoc Německo a jeho následující vzestup vedl až ke dvěma světovým válkám. O tom, jaké následky by měla podobná událost dnes, můžeme jen spekulovat a doufejme, že dnešní civilizace je alespoň o něco odolnější než ta z 18. století.
