Byli popravení manželé Rosenbergovi špioni a zrádci, nebo byli obětí justičního lynče?
Rozsudek nad manžely Rosenbergovými, kteří byli obviněni z vyzrazení přísně tajných výsledků jaderného výzkumu sovětským špiónům, je dodnes jedním z nejkontroverznějších justičních případů v historii USA. Od jejich smrti na elektrickém křesle uplyne dnes 70 let. Stále se ale vyskytují dohady, zda byli vinni, nebo se stali obětmi protikomunistické hysterie éry McCarthismu.
Okamžik, kdy byli manželé ve věznici Sing Sing popraveni, byl vyvrcholením rychlého sledu událostí, které odstartovalo zatčení britského jaderného fyzika Klause Fuchse. Fuchs byl zadržen v únoru 1950 díky spolupráci britské policie a FBI, která nedávno před tím rozkryla rozsáhlou špionážní síť sovětských agentů snažících se získat výsledky amerického jaderného výzkumu. Fuchs se ukázal být pro FBI stejně dobrým zdrojem informací, jakým býval pro ruské špiony. Po svém zatčení začal okamžitě vypovídat a vyzradil vyšetřovatelům, že v USA byl pro sovětské agenty hlavní spojkou chemik Harry Gold.
Gold vypovídal neméně ochotně a jako svůj zdroj informací označil mladého laboratorního technika Davida Greenglasse. Jeho výpověď pak vyšetřovatele přivedla ke skutečným hlavám a organizátorům celé špionážní sítě. Ke Greenglassově sestře Ethel a jejímu manželovi Juliu Rosenbergovi. Stejně rychlý jako vyšetřování byl i soud. Začal 6. března, a přestože oba manželé jakoukoliv vinu striktně odmítali, prohlásila je porota už o 23 dní později vinnými ze špionáže. Přes počáteční zdráhavost soudce nakonec vyhověl žádosti žalobce a odsoudil oba k nejvyššímu trestu. Bylo to poprvé, co podobný rozsudek za špionáž v době míru v justici USA padl.
Pro a proti
Během dvou let, kdy Rosenbergovi čekali na vykonání rozsudku, se z případu stal celosvětový fenomén. Jejich pevní zastánci, mezi které patřil například spisovatel a filozof Jean-Paul Sartre, označovali rozsudek za lynč. Umírněnější sympatizanti poukazovali na to, že Sovětský svaz a USA nejsou znepřátelené země, ale váleční spojenci a že nejvyšší trest není opodstatněný.
Obhájci tvrdého trestu ale tvrdili, že spojenectví Ruska a USA s pádem fašistického Německa fakticky skončilo a že z bývalých spojenců se stali oponenti s naprosto odlišnými představami o vývoji v poválečné Evropě. Odtajněné dokumenty z poválečných let ukazují, že se Velká Británie a USA aktivně připravovaly na scénář, kdy se Sovětský svaz nespokojí s vlivem ve východní Evropě a pokusí se ovládnout celý kontinent. Díky úspěšnému jadernému programu měli západní spojenci způsob, jak držet sovětské ambice v šachu. Špionážní činnost Rosenbergových a jejich spiklenců jim ho ale vzala.
Vinni, či nevinni?
O prokázání neviny manželů Rosenbenbergových se během následujících desetiletí pokoušela řada historiků a výzkumníků. Mezi nejaktivnější patřil Abel Meeropol. Učitel, umělec a bývalý člen americké komunistické strany, který po vykonání rozsudku adoptoval jejich syny Michaela a Roberta. Oni sami pak v pátrání po okolnostech smrti svých rodičů pokračovali a vedli dlouhý soudní spor s FBI a CIA, ve kterém se dožadovali dokumentů ze zákulisí vyšetřování a procesu.
Díky zákonu o svobodném přístupu k informacím se jich nakonec domohli. K jejich rozčarování ale materiály jejich přesvědčení vyvracely. V roce 1995 byly například odtajněny záznamy tajné korespondence mezi sovětskými špiony a jejich spojkami v USA známé jako Venona Papers. Z nich je patrné, že Julius Rosenberg začal se špionáží pro Sověty již na začátku 40. let a pokračoval v ní až do dne svého zatčení.
Paměti plukovníka
Další detaily vyplynuly z pamětí vysloužilého plukovníka rozvědky KGB Alexandra Feklisova publikovaných v roce 2001. Sovětský superšpion v nich popisuje, jak Rosenberga převzal od svého předchůdce Semjona Semjonova a během let od něj získal tisíce dokumentů o armádních a vědeckých projektech. Rosenberg pak pro Feklisova rekrutoval i další informátory, mimo jiné i kybernetiky Joela Barra a Alfreda Saranta, kteří po útěku z USA pracovali nějaký čas v Praze a zasloužili se o start vývoje počítačů ve východním bloku.
Největší zásah se ale Feklisovovi podařil, když se dozvěděl, že Rosenbergův švagr David Greenglass působil jako technik na přísně tajném projektu Manhattan. Okamžitě mu nařídil ho zrekrutovat. Rosenberg dokázal přesvědčit ke spolupráci nejen Greenglasse, ale i dalšího jaderného inženýra Russella McNutta, který zvládl z laboratoří v Oak Ridge vynést tajné specifikace výroby obohaceného uranu a schémata konstrukce jaderné bomby. Díky nim se stagnující sovětský jaderný program mohl hnout z místa a 29. srpna 1949 uskutečnit první úspěšný test. Svět vykročil do éry jaderného zbrojení.
Doplatila Ethel na manžela?
O vině Rosenbergových není pochyb. Pochybnosti se ale stále objevují při spekulacích o jejich motivaci a především o roli, kterou v celé kauze hrála Ethel. Jelikož oba manželé odmítli s žalobci spolupracovat, řídí se dohady o motivech pouze závěry vyšetřování FBI. Podle toho hrála hlavní roli oddanost komunistickým ideálům a náklonnost k Rusku. Julius Rosenberg pocházel z rodiny ruských imigrantů a stejně jako jeho žena byl přesvědčeným komunistou.
Podle britské historičky Anne Sebba, autorky biografie Ethel Rosenbergové, byl Julius přesvědčen, že Sovětský svaz má jako válečný spojenec nárok výsledky výzkumů znát a využít je ku prospěchu pracujícího lidu. V její knize „Ethel Rosenbergová: Tragédie studené války“ se také objevují dohady, že Ethel nejenže neměla být odsouzena k smrti, ale že možná neexistovaly ani důvody k jejímu zatčení.
Toto tvrzení se objevuje velmi často. Morton Sobell, který s Rosenbergovými seděl na lavici obžalovaných a byl odsouzen k 18 letům vězení, trval na tom, že Ethel se na špionáži nijak nepodílela. Michael Meeropol, starší ze synů Rosenbergových, tvrdí, že matku vyšetřovatelé využívali jako prostředek nátlaku na neoblomného Julia. Vyhrožovali mu, že pokud nezačne vypovídat, padne vina i na ni. Když požadovanou výpověď neučinil, svým hrozbám žalobci dostáli.
Deník a švagr
Další svědectví a odtajněné dokumenty ale naznačují, že Ethel Rosenbergová nebyla pouze nevinnou obětí justičního nátlaku na manžela. V roce 2009 bývalý důstojník KGB Alexander Vasiliev zveřejnil své deníkové záznamy plné přísně tajných detailů špionážních programů z 30. a 40. let. Podle nich byli do špionáže aktivně zapojeni oba manželé a Ethel hrála klíčovou roli při přesvědčování řady spolupracovníků, včetně Russella McNutta a svého bratra Davida.
Její největší úspěch se jí pak stal osudným. Byl to totiž právě David Greenglass, kdo výměnou za prominutí trestu smrti a osvobození své manželky začal s FBI spolupracovat. Navedl vyšetřovatele na stopu manželů Rosenbergových a při výslechu vypovídal, že jeho sestra byla všem jednáním přítomna a pořizovala z nich záznamy. Po jejich dopadení byl odsouzen k 15 letům vězení, ze kterých si odseděl 10. V televizním rozhovoru v roce 2001 prohlásil, že činu nelituje. Neobětoval by kvůli sestře život své ženy a svých dětí. Nikdy ho prý však nenapadlo, že manželé Rosenbergovi od soudu odejdou s rozsudkem smrti.
