375 let od jedné z největších loupeží v dějinách. O co všechno přišla Praha při švédském drancování?
Před 375 lety 25. července 1648 obsadila vojska švédského žoldnéře Hanse Christoffa Königsmarcka Malou Stranu a Hradčany a kvůli zradě jednoho z obránců města se dostala na Pražský hrad. Z Prahy tehdy zmizela velká část sbírek, které nashromáždil milovník umění a okultních věd Rudolf II.
Když švédští žoldáci zamířili z Malé Strany k Pražskému hradu, bylo zřejmé, že postupují podle předem určeného plánu. Cílem nájezdu byly proslulé sbírky Rudolfa II., po kterých toužila vyhlášená milovnice umění a švédská královna Kristina I. K plánu „loupeže století“ paradoxně přispělo, že na hradě proběhla rok před tím velká inventura, a do světa se tak dostal soupis pokladů, které se v Rudolfově proslulé Kunstkomoře skrývají.
Královna i její generál také dobře věděli, že v německém Vestfálsku finišují jednání o ukončení vleklých válečných konfliktů, které se celé dekády přelévaly Evropou. Na akci tedy nezbývalo mnoho času. Hranice mezi prostou loupeží a válečnou kořistí je sice velmi tenká, ale generál nehodlal riskovat, že jeho panovnice bude muset artefakty potupně vracet. Jeho plán vyšel dokonale. Veden radou Arnošta z Ottowaldu, který se rozhodl na poslední chvíli zavděčit okupantům, vtrhl průchodem v hradbách do slabě střeženého hradu.
Během třídenního rabování odsud odvezl artefakty, jejichž hodnota se těžko odhaduje. Pobělohorský historik Pavel Skála ze Zhoře odhadl ve svém díle Historie církevní cenu kompletní sbírky na astronomických (či spíše astrologických) 17 milionů zlatých (měšťanské domy se tehdy v Praze prodávaly řádově za stovky zlatých). Po císařově smrti se začaly artefakty ztrácet a prodávat, ale při příchodu Švédů byla stále finanční, umělecká a historická hodnota pražských pokladů doslova nevyčíslitelná. Co z Prahy všechno zmizelo?
Knihy
Kromě rudolfínské knihovny, která patřila k nejvýznamnějším sbírkám hlavně okultní a ezoterické literatury, byla z Prahy odvezena slavná sbírka jihočeského rodu Rožmberků. Ta tehdy patřila k nejpřednějším knihovnám na světě a do Prahy byla z Třeboně převezena pouhý rok před rabováním. V jejím archivu se skrývaly stovky vzácných tištěných i rukopisných svazků s tematikou od náboženství přes básně a pověsti až po lékařské, přírodovědné a magické spisy.
Vzdělané a zvídavé královně Kristině na knihách záleželo, stejně jako na obrazech a sochách. Velká část lupu se ale do Švédska paradoxně vůbec nedostala. Mnoho knih si pravděpodobně ponechal sám Königsmarck, který se po uzavření Vestfálského míru stal místodržícím v Brémách. Dlouho po jeho smrti se ve zdejších bibliofilských kruzích obchodovalo s knihami a dokumenty, které evidentně pocházely z Prahy. Patřil mezi ně například rukopis přednášek Expositio super libros IV sententiarum Magistri Petri Lombardi pořízený v roce 1412 Janem Husem během jeho působení na pražské univerzitě.
Do Švédska však doputovaly dva největší klenoty pražské knihovny. Codex Gigas, kniha náboženských textů známá jako Ďáblova bible, byla sepsaná v první polovině 13. století v benediktýnském klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Největší rukopisný kodex na světě proslavený celostránkovou iluminací ďábla je dnes přísně střežen v Královské knihovně ve Stockholmu. Méně známý, ale neméně vzácný Codex Argenteus, gótský překlad bible z počátku 6. století, se nachází v univerzitní knihovně v Uppsale.
Obrazy
Rudolfínská sbírka, které se stala obětí rabování, obsahovala celkem kolem 3000 obrazů, z nichž řada vznikla přímo v Praze. Na dvoře Rudolfa II. tvořil například Belgičan Bartholomeus Spranger, německý malíř Hans von Aachen, Švýcar Josef Heintz, Vlám Roelandt Savery a další a další. Císař kromě toho utrácel horentní sumy za obrazy Albrechta Dürera, Tiziana, Bassana, Corregia, Michelangela, Raffaela, Leonarda a dalších malířů napříč dějinami umění (s výjimkou období gotického a románského, které Rudolf ignoroval a považoval je za barbarské).
Z Prahy zmizelo celkem na 500 obrazů a královna Kristina se údajně osobně účastnila jejich vybalování. Po její abdikaci byla sbírka prodaná v roce 1656 do Antverp, odkud putovalo 66 nejvzácnějších obrazů do Paříže do sbírky Filipa Orleánského. V 19. století byla díla rozprodána do různých sbírek po celém světě a dnes se jimi chlubí galerie v New Yorku, Paříži, Londýně, Vídni, Berlíně, Petrohradě, Richmondu a dalších městech.
Vědecké a alchymistické nástroje
Ve sbírkách Pražského hradu se v době švédského rabování nacházely dvě unikátní sbírky vědeckých, alchymistických a okultních nástrojů. Jedna část pocházela z laboratoří samotného Rudolfa. Ten na svém dvoře hostil dánského hvězdáře Tycha de Brahe, rakouského matematika a astronoma Johannese Keplera a dalších asi 200 učenců, alchymistů, ale i obratných šarlatánů. Z jejich dílen pocházela obrovská sbírka takzvaných „scientifik“.
Mezi exponáty byly chronometry slavného hodináře Christopha Margrafa, pohyblivá automata Hanse Schlottheima a Johannese Reinholda, přístroje a astroláby Erasma Habermela nebo první logaritmické tabulky, které v Praze sestavil švýcarský matematik Jost Bürgi. Další vědecké a pavědecké přístroje, tabulky a spisy se na Pražský hrad dostaly opět ze sbírek rodu Rožmberků. Vilém si s Rudolfem v nadšení pro vědu a ezoteriku nezadal. Na jeho dvoře působil několik let jako alchymista anglický učenec John Dee. Za pomocí jistého Edwarda Kelleyho se zde pokoušel vyrobit zlato, ve volných chvílích komunikoval s anděly a vytvářel jejich podrobnou klasifikaci.
Sochy
Aby Königsmarck stačil z Prahy veškerý lup rychle odvézt, vypravil kromě konvojů vozů i flotilu lodí. Na jejich palubách se směrem k severu plavilo i 32 bronzových soch nizozemského sochaře Adriana de Vriese, které tvořily výzdobu Valdštejnského paláce. Skončily nejdříve v zahradách zámku Drottninghol poblíž Stockholmu, později byly přemístěny do interiéru dnešního Musea de Vries a v zahradách jsou (stejně jako v Praze) vidět jen kopie.
Umělecko-řemeslné výrobky
Artificialia jsou nejméně zmiňovanou, ale možná nejzajímavější a nejcennější součástí švédského lupu. Rudolf II. byl vášnivým sběratelem různých ozdob, kamejí, šperků, nádob, příborů a předmětů z drahých kovů, drahokamů a exotických materiálů. V jeho Kunstkomoře byly doslova tisíce sošek bohů, mýtických tvorů, předměty vyřezávané ze slonoviny a rohů narvalů.
Zmizely vzácné sbírky porcelánu, zbraní a zbroje, malované indické truhly z ušlechtilých dřevin, etnografické sbírky krojů a kostýmů. Rozsah lupu se nikdy nepodaří stanovit, protože inventář drobných předmětů nebyl nikdy pořízen a mnohé z nich se začaly ztrácet už po Rudolfově smrti. Kristinina loupež nicméně udělala do zbývající sbírky obří díru. Další části byly postupně rozprodávány a zbytek byl za směšně nízké částky poslán v roce 1783 do dražby.
