Nepřekonatelný rekord Jarmily Kratochvílové? Na 800 metrů žádná atletka neběžela rychleji už 40 let
1:53:28 – to je čas dosud platného světového rekordu, který přesně před 40 lety, tedy 26. července 1983, stanovila legendární atletka Jarmila Kratochvílová. Těžko překonatelný zápis do historie nejlepší československé běžkyně je z olympijských disciplín nejstarším platným rekordem v atletice. Jak se rodil a jaká byla kariéra slavné běžkyně?
Mnichov 26. července 1983. Ke startu závodu na 800 metrů se v tehdejším SRN chystá dvaatřicetiletá běžkyně Jarmila Kratochvílová. V jihoněmecké metropoli za chvíli stanoví časem 1 minuta 53 vteřin a 28 setin sekundy světový rekord, který je platný i po čtyřech dekádách. To je obzvlášť unikátní zápis do sportovních dějin.
První zlata a rekord na 100 let
Jarmila Kratochvílová se narodila v lednu 1951 v Golčově Jeníkově, ve městě na severu Vysočiny. S atletikou začala v roce 1967 v šestnácti letech ve Slavoji Čáslav. Pro první zlatou medaili na celorepublikové úrovni mezi dospělými si doběhla coby třiadvacetiletá v roce 1974 na halovém mistrovství ČSSR na trati 300 metrů.
Kratochvílová na sobě tvrdě pracovala, díky čemuž začalo zlatých medailí pravidelně přibývat. Na celorepublikových mistrovstvích si tak postupně podmaňovala tratě na 100, 200 a 400 metrů, úspěšná byla i se štafetou na 4 x 400 metrů. Už coby závodnice VŠ Praha odcestovala na letní olympiádu konanou v roce 1980 v Moskvě a v ruské metropoli získala v devětadvaceti letech stříbrnou medaili na čtyřstovce díky času 49:46, když nestačila pouze na vítěznou Maritu Kochovou z NDR.
Na letní olympijské hry konané o čtyři roky později chtěla přijet lépe připravená, aby jí „cinknul“ nejcennější kov. A její výsledky na předolympijských závodech vypadaly více než slibně. Na domácích tratích už se československé závodnice musely smířit s tím, že Kratochvílovou zkrátka nedohoní – mezi lety 1974 až 1987 rovných dvacet zlatých medailí (spolu se štafetami).
Jako přípravu na první Mistrovství světa v atletice konané v roce 1983 ve finských Helsinkách pojala zmiňovaný červencový závod v Mnichově. Takzvanou „půlku“ (jak se běhu na 800 metrů říká) původně vůbec běžet neměla, v plánu bylo závodit na 200 metrů. Jenomže dva dny před startem závodu ucítila křeč v lýtku, tak běh na tuto pro ni netradiční vzdálenost spolu s trenérem Miroslavem Kváčem pojali jako „proklusnutí“ – k údivu všech vytvořila na trati 800 metrů dosud trvající a těžko překonatelný světový rekord. Například olympijská vítězka ze Sydney z roku 1996 v běhu na 800 metrů Ruska Světlana Mastěrkovová o slavném běhu Kratochvílové prohlásila, že „je nemožné, aby ženy běžely takto rychle, a že tento rekord vydrží nepřekonaný 100 let“.
Dva týdny po mnichovském rekordu už byla Kratochvílová v dějišti světového šampionátu v Helsinkách. Tam na ni čekal extrémně těžký dvojboj, kdy byla nucena časově velice krkolomně kombinovat obě své disciplíny – běh na 400 a rovněž po nečekaném úspěchu v Mnichově i na 800 metrů. Tak například 9. srpna 1983 stála pět minut po půl šesté na startu semifinále běhu na 400 metrů, aby s minimálním odpočinkem odstartovala finále dvojnásobně dlouhé trati půl hodiny poté, tedy deset minut po šesté. Legendární běžkyně nicméně prokázala svou formu, obě kategorie ovládla a spolu s dalšími československými atletkami navíc doběhla pro stříbro ve štafetě na 4 x 400 metrů za závodnicemi z NDR.
Bojkot olympiády a státem řízený doping
Rok po světovém rekordu zaběhnutém v Mnichově a dvou zlatech z Helsinek se měla spolu s dalšími československými špičkovými atlety ucházet o nejslavnější sportovní grál – olympijské zlato.
V osmdesátých letech ale nešlo pouze o perfektní výkony atletů, do sportu zásadně prosakovala politika, to se neslavně projevilo bojkotem dvou letních olympijských her. Už olympiáda v Moskvě v roce 1980 byla bojkotována velkou částí západních zemí kvůli sovětské invazi do Afghánistánu o rok dříve. Východní blok v čele se Sovětským svazem a dalšími státy (například Kubou či KLDR) pak tento bojkot oplatil Západu o čtyři roky později, kdy své sportovce nevyslal na hry do Los Angeles.
Extrémně na to doplatila právě Kratochvílová, která by se jistě ucházela o zlato. Hořkost studené války promítané do sportu ale pocítili i další českoslovenští atleti, kteří si, stejně jako slavná běžkyně ze světového šampionátu z Helsinek o rok dříve přivezli nejcennější kov, a byli by tak považováni za velké favority svých disciplín – jmenovitě koulařka Helena Fibingerová a diskař Imrich Bugár.
Na kariéru Kratochvílové je zároveň často pohlíženo optikou éry státem řízeného dopingu. V roce 1983 se souhlasem ÚV KSČ a československé vlády vznikla Laboratoř klinické biochemie a farmakologie, jedním z jejích úkolů byla aplikace podpůrných prostředků elitním sportovcům pro nárůst svalové hmoty, ale zároveň třeba i pro schopnost kvalitnější a rychlejší regenerace, tehdejší dopingový program je přiblížen ve filmu Fair Play z roku 2014.
Kratochvílové nebyl doping nikdy prokázán. Nicméně při pohledu na její tehdejší muskulaturu například ze zmiňovaného roku 1983 by si někdo mohl československou běžkyni poměrně snadno splést s některým z mužských atletů. Kratochvílová spolu s Fibingerovou se ovšem vždy dušovaly, že za jejich nezpochybnitelně skvělými výsledky stál vedle tvrdé práce pouze povolený vitamín B12.
Například právě ale koulařce Fibingerové dopingový test na halovém mistrovství Evropy 1985 v Aténách odhalil zvýšenou hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu (který se v těle ve větší míře vyskytoval při zvětšeném svalovém objemu, kterého bylo dosahováno díky užívání zakázaných anabolických steroidů), koulařku nicméně viny zbavila lékařská zpráva z Ostravy tvrdící, že za zvýšenou hladinou hormonu mohl nezhoubný nádor Fibingerové. Obě atletky se nařčením z dopování vždy bránily, nicméně například novinář Mladé fronty Dnes Václav Pacina v roce 2006 sepsal několik článků citujících dokumenty z 80. let mluvících o opaku.
Jak to u Kratochvílové bylo s užíváním zmiňovaných látek, už se asi veřejnost nikdy nedozví. Ani to ale nic nemění na tom, že Jarmila Kratochvílová zůstane nejlepší československou běžkyní. Spolu s oštěpaři Barborou Špotákovou a Janem Železným a zmiňovanou koulařkou Helenou Fibingerovou je držitelkou platného světového rekordu. V případě Kratochvílové se ovšem jedná o nejstarší světový rekord v atletice z olympijských disciplín, který patrně ještě dlouho nikdo nepřekoná.
