Hitlerův Volkswagen ukradl design Brouka v kopřivnické Tatře. Ta pak zabíjela nacistické důstojníky
Automobilů aspirujících na přízvisko „kultovní“ bylo v historii bezpočet, málokterý si ho ale opravdu zaslouží. Výjimkou je jeden z mála malých automobilů, který dobyl celý svět včetně USA. Volkswagen Brouk dnes slaví smutné výročí, protože před dvaceti lety byla jeho výroba definitivně ukončena. Během truchlení bychom ale neměli zapomínat na to, že na počátku slavné kariéry figurovala krádež, jejíž obětí byla kopřivnická Tatra.
olkswagen Brouk se vyráběl celých 65 let. Sériová výroba byla spuštěna v nově vytvořeném městě Stadt des KdF-Wagens (po válce přejmenované na Wolfsburg) v roce 1938. Poslední kus sjel z pásů automobilky v mexickém městě Pueblo v červenci 2003. Celkem bylo kulatých auťáčků vyrobeno přes 21,5 milionu a jejich design je stejně ikonický jako láhev Coca-Coly. To všechno jste pravděpodobně již někde zaslechli. Zdaleka méně se mluví o tom, že podobu Brouka veliký Ferdinand Porsche okopíroval od kopřivnické Tatry 97.
Porsche vs. Ledwinka
O tom, z které hlavy vzešla idea aerodynamicky zakulaceného lidového vozítka, není moc pochyb. Ferdinand Porsche se sice myšlenkou „vozu pro každého“ zaobíral celá 30. léta, jeho koncepty Porsche 12 a Porsche 32 se ale nikdy nedočkaly sériové výroby. Šéfdesignér kopřivnické Tatry Hans Ledwinka požíval u svých nadřízených větší důvěry. Když v roce 1934 se svým synem Erichem a kolegou Überlackerem vytvořil prototyp Tatry 77, pustili ho bez váhání do sériové výroby.
Nešlo v žádném případě o unáhlené rozhodnutí, protože model 77 byl na svou dobu doslova revoluční. Měl vzadu uložený vzduchem chlazený motor, výkyvné poloosy, plochý podvozek, byl lehký, úsporný a svižný. Vrcholem díla ale byla karosérie, kterou Ledwinkův tým jako první na světě testoval v aerodynamickém tunelu. Na autosalónech v Berlíně a Paříži slavila tatrovka obrovský úspěch, který pak zopakovala v roce 1937 s ikonickou Tatrou 87 a její úspornější lidovou verzí Tatra 97. Právě na té spočinulo oko Ferdinanda Porscheho.
Německý designér se v druhé polovině 30. let potýkal se zadáním soutěže vyhlášené samotným vůdcem Adolfem Hitlerem. Ten nemohl přenést přes srdce, že by po německých silnicích jezdily automobily cizí provenience, a zavelel k vývoji říšského lidového vozu (německy volks wagen).
Automobil měl být malý, stát méně než 1000 marek, musel ale uvézt dva dospělé a tři děti, jezdit rychlostí 100 km/h a vystačit si se 7 litry benzínu na 100 km. Porsche nemusel díky zkušenostem se svými prototypy začínat od nuly, aby ale vývoj uspíšil, sáhl si pro inspiraci do Kopřivnice. Jeho vůdce byl koneckonců velkým fanouškem tpatrovek a mluvil o nich jako o „autech budoucnosti“.
Právo silnějšího
Podobnost malého Volks Wagenu s Tatrou 97 nemohla kopřivnickým ujít a nově vznikající německou automobilku okamžitě zažalovali. Než se ale případ dostal k soudu, začalo v Evropě platit právo silnějšího. Po okupaci Československa byl soud zastaven, stejně jako výroba Tatry 97, která by narušovala hegemonii rychle se množících Brouků.
Spor byl obnoven až po válce, kdy ale paradoxně přispěl k dlouhodobosti výroby Brouka. Soud dal kopřivnické obžalobě za pravdu a Volkswagenu uložil povinnost vyplatit Tatře kompenzaci ve výši 3 milionů marek. Částka to sice nebyla astronomická, německé automobilce ale i tak údajně udělala díru do vývojového rozpočtu, a namísto designu nových modelů proto zůstala u výroby Brouků. Ta pak pokračovala ještě dalších 42 let.
Tatrovka se mstí
V historii německo-kopřivnických sporů figuruje ještě jedna pikantní epizoda, která v Tatře poněkud zmírňuje pocit křivdy. Výroba Tatry 97 byla sice zakázána, v Kopřivnici se ale nadále vyráběla její luxusní sestra Tatra 87, kterou po válce proslavily cesty Hanzelky a Zikmunda. V elegantní karosérii zakončené „ocasní ploutví“ nalezla zalíbení řada vysoce postavených důstojníků německé armády. Ti ovšem zřejmě nepočítali s tím, že se pod ní skrývá osmiválcový motor o výkonu 85 koňských sil. Poměrně lehký vůz se dokázal hnát rychlostí až 160 km/h a kladl velké nároky na řidičské dovednosti, kterými nacističtí oficíři evidentně neoplývali. Za volantem Tatrovek jich při haváriích zahynulo tolik, že si T87 mezi spojeneckými vojsky údajně vysloužila pověst tajné zbraně proti nacistům.
