Pohnutý život lovce nacistů. Bohuslav Ečer po válce zajistil „návrat“ K. H. Franka do Prahy, sám čelil úkladům StB
„Nepoužil jsem a nepoužiji vašich metod. Těch se bát nemusíte. Nejsme Němci, nemstíme se. Budeme jen trestat.“ To byla první slova, která slyšel v německém Wiesbadenu někdejší německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank od zástupce československé justice, který jej přijel vyslýchat. Oním emisarem spravedlnosti byl generál justiční služby a profesor mezinárodního trestního práva Bohuslav Ečer. Byl to právě on, kdo zajistil, že kata českého národa K. H. Franka nakonec soudili Čechoslováci, a nikoliv Mezinárodní soudní tribunál v Norimberku. Od Ečerova narození dnes uplynulo 130 let.
Bohuslav Ečer se narodil 31. července 1893 v Hranicích na Moravě. Po maturitě na kroměřížském klasickém gymnáziu se zapsal na právnickou fakultu univerzity ve Vídni, tu ale nedostudoval, protože musel v roce 1915 narukovat do armády. Po válce svá právnická studia dokončil na Univerzitě Karlově v Praze, kde roku 1920 získal doktorát práv, a krátkou dobu byl praktikantem u kroměřížského okresního soudu, později u brněnského zemského soudu.
Od roku 1923 působil jako advokát v Brně, kde v druhé polovině 30. let zastával i místo náměstka brněnského starosty. Po okupaci republiky uprchl přes Jugoslávii do Paříže, kde se zapojil do československého zahraničního odboje. Po svém odchodu do Londýna v roce 1942 se stal poradcem ministra spravedlnosti československé exilové vlády Jaroslava Stránského.
S blížícím se koncem 2. světové války se Bohuslav Ečer začal významně angažovat v chystaných procesech na potrestání válečných zločinců. Stal se členem komise London International Assembly pro válečné zločiny, kde prosadil, aby nacistické organizace NSDAP, SA, SS a gestapo byly souzeny jako zločinecké subjekty. Exilovou vládou byl delegován jako zástupce Československa do Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů, kde nakonec úspěšně prosadil prohlášení útočné války za mezinárodní zločin.
Tím však výčet Ečerových aktivit nekončil. Působil například i jako československý delegát v Komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů a rovněž jako náčelník československé pátrací služby v Německu pro vyhledávání a stíhání německých válečných zločinců v českých zemích. Měl zásadní podíl na tom, že byl do Československa k soudu vydán někdejší německý státní ministr a kat Lidic Karl Hermann Frank. Jeho Ečer nejen v Německu vyslýchal, ale i osobně předal v Praze na letišti zdejší spravedlnosti. 7. srpna 1945 proto mohli posluchači rádia Luxemburg vyslechnout podivné hlášení oznamující přílet amerického letadla s velkým zavazadlem do Prahy. Oním zavazadlem nebyl nikdo jiný než někdejší zkrachovalý karlovarský knihkupec, který za války společně s Heydrichem plánoval vyhlazení českého národa.
Když v Norimberku zahájil svoji činnost Mezinárodní vojenský tribunál pro potrestání německých válečných zločinů, byl Ečer vedoucím československé delegace. Vyslýchal zde mnoho říšských prominentů včetně Joachima von Ribbentropa, Wilhelma Keitela či Heydrichova nástupce v protektorském křesle Kurta von Daluega.
Po komunistickém převratu v Československu začalo být těsno i Ečerovi. Byl sice stále profesorem mezinárodního práva trestního na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, jeho fakulta byla však v roce 1950 zrušena. Ečer byl však členem skupiny sociálních demokratů, která odmítala sloučení sociální demokracie s komunistickou stranou po únoru 1948. Tato skupina předpokládala, že ještě v padesátých letech dojde ke zhroucení komunistického režimu, po němž zde vznikne mocenské vakuum, které by mohli vyplnit sociální demokraté, a právě Ečer byl jejich kandidátem na předsedu vlády, která by vznikla po pádu komunismu. Ečer se navíc veřejně postavil na obranu Milady Horákové. Dlouhodobě ho odposlouchávala a sledovala StB a bylo jen otázkou času, kdy vše „praskne“, a hořký konec skutečně nastal.
Bohuslav Ečer zemřel 13. března 1954 ve věku 61 let na infarkt levé zadní komory srdeční. Manželka Ludmila perzekuci unikla ukrytím v psychiatrické léčebně, dcera Jarmila ale byla odsouzena na 12 let, propuštěna byla po amnestii v roce 1960.
Okolo Ečerovy smrti panují nejasnosti. Pracovníkům Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se podařilo shromáždit svědectví, která přinášejí tři verze Ečerovy smrti. Podle tvrzení Kurta Laubeho, který byl manželem jeho dcery, Ečer umřel na srdeční záchvat z rozrušení, když se doma telefonicky dozvěděl, že ho členové StB jedou právě zatknout. Další svědkové uváděli, že skonal ve vězení poté, co ho StB opravdu zatkla. Existují i výpovědi, podle nichž Ečer zemřel na své chalupě během procházky, kdy se mu udělalo nevolno. Úřad ale téměř zcela vyloučil možnost, že by byl zavražděn příslušníky StB.
Roku 2001 bylo Bohuslavu Ečerovi uděleno in memoriam čestné občanství města Brna a v Brně-Bystrci je po něm pojmenována ulice Ečerova. V roce 2019 mu prezident Miloš Zeman propůjčil in memoriam Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy.
