Václav Neckář o srpnu 1968: „Začali jsme brečet a kamarád litevský herec mi opakoval: Nikdy od vás neodejdou!"

V lednu roku 1968 jsme my, českoslovenští zpěváci, vyjeli do Cannes na festival a hudební veletrh MIDEM. Byli jsme tam celá parta: Marta, Helena, Karel, Walda, Hana Hegerová, Helena Blehárová, Yvonne Přenosilová, Josef Laufer a další. Jel s námi i ředitel Divadla Rokoko Darek Vostřel, který se tam domluvil s majitelem pařížské Olympie Brunem Coquatrixem, že k němu po úspěchu v Cannes přijedeme na 14 dní hostovat. Nakonec jsme měli v Paříži takový úspěch, že jsme tam zůstali měsíc. Byla to krásná doba.

Z Paříže jsem si telefonoval s Jirkou Menzelem, s nímž jsem dva roky před- tím natáčel Ostře sledované vlaky. Říkal mi, abych se na scénář filmu Kolonie Lanfieri podíval, protože je to zvláštní role a mohl bych se díky ní herecky vyvíjet. Já Jirkovi věřil, takže jsem si scénář během koncertování ve Francii přečetl a ihned podepsal smlouvu.

V červenci 1968 naše pařížské turné skončilo, Helena se Zdeňkem Rytířem odjeli do Rumunska na dovolenou, Marta se rozhodla, že zůstane přes léto v Praze, a já poprvé v životě odcestoval na Krym, točit první záběry Kolonie Lanfieri, kde jsem hrál roli němého blázna.