Katastrofu na základně Ramstein před 35 lety způsobilo probodnuté srdce
Před 35 lety se v Německu během letecké přehlídky srazily nad hlavami diváků tři stíhačky. Piloti zahynuli, trosky zabily 67 diváků a stovky dalších utrpěly zranění. Následky katastrofy doznívají dodnes.
Letecká základna Ramstein patří už více než 70 let k výkladním skříním sil NATO. Krátce po druhé světové válce ji 10 kilometrů od města Kaiserslautern vybudovaly USA společně s Francií. Na základně sídlí velitelství US Air Force v Evropě a je centrálou jednotek Severoatlantické aliance. Do roku 1988 byla také místem nejnákladnějších a nejpropracovanějších přehlídek umění vojenských pilotů. Jejich tradici však 28. srpna 1988 ukončila tragická nehoda.
Probodnuté srdce
Incident se odehrál v samém závěru přehlídky, kdy měl jako zlatý hřeb provést exhibici tým Frecce Tricolori. Tým italských vzdušných sil patří k esům letecké akrobacie a vystupuje po celém světě (v Česku bývá k vidění na přehlídce Czech International Air Fest v Hradci Králové). Lety provádí za zvuků italské hymny a zpěvu Luciana Pavarottiho a jejich parádním číslem je sestava Probodnuté srdce. Právě tu měl tým předvést na závěr leteckého dnu v Ramsteinu.
Probodnuté srdce je obrovsky náročný manévr, který vyžaduje dokonalé načasování a až nadlidské schopnosti všech pilotů. Začíná přeletem sevřené formace deseti letounů Aermacchi MB-339 rychlostí téměř 900 km/h. Piloti poté převedou své stroje do strmého stoupání a trojúhelníkový tvar rozdělí na tři skupiny. Pět letounů se stočí vlevo, na vrcholu stoupání se překlopí a pokračují v protisměru šikmo dolů. Druhá skupina čtyř letadel provádí stejný manévr zrcadlově obrácený a dýmovnice na křídlech strojů tedy ve vzduchu vytvoří obrovské srdce v italských národních barvách. Jeho špice je uzavřena protisměrným proletem obou skupin pouhých 25 metrů nad povrchem země. Zbývající pilot vystoupá po rozdělení původní formace nejvýše a po výkrutu a střemhlavém letu probodne barevné srdce jako Amorův šíp.
Šíp přiletěl brzy, záchrana naopak pozdě
Osudného dne připadla role šípu kapitánovi Ivo Nutarellimu. Patřil k nejzkušenějším pilotům italského letectva. Nalétáno měl desetitisíce hodin, manévr trénoval nesčetněkrát a předváděl ho na přehlídkách více než sedmdesátkrát. Flugtag 88 byl jeho posledním letem. Analýza videozáznamu odhalila, že Nutarelliho letoun vystoupal příliš vysoko a poté příliš rychle klesal, přestože se snažil snížit rychlost aerodynamickou brzdou. Úplně v pořádku pravděpodobně nebyla ani koordinace obou skupin, které se proti sobě řítily rychlostí 560 km/h v příliš malých rozestupech. Piloti však průlet zvládli a byli odměněni nadšeným křikem přihlížejících diváků. Zlomek vteřiny poté se však směrem proti diváckým ochozům přiřítila Nutarelliho stíhačka. Snaha zbrzdit rychlost sestupu byla marná. Stroj se dostal příliš nízko a přiletěl příliš brzo. Levé křídlo zavadilo o kokpit kolegy Giorgio Alesia a nepatrné brnknutí stačilo stroj odhodit do dráhy vedoucího letadla levé skupiny pilotovaného Mariou Naldinim. Oba zasažené stroje se v záplavě plamenů zřítily na ranvej. Naldini se stačil katapultovat, ale v malé výšce se mu nestačil otevřít padák. Hořící a neovladatelný letoun Ivo Nutarelliho pokračoval v původní trajektorii směrem k davu diváků.
Levé křídlo hořícího stroje se zarylo do země pouhých 50 metrů před první řadou mnohatisícového publika. Na místa v první řadě se stávaly dlouhé fronty, protože poskytovaly bezkonkurenční výhled na pilotní exhibice. V několika vteřinách byly zahaleny ohnivou koulí vytvořenou více než 1000 litry leteckého paliva. Vrak letadla prorazil drátěný plot, zdemoloval zábrany před ochozy a narazil do diváků. Celá katastrofa se udála v pouhých sedmi vteřinách. Následky ale byly hrozné.
Jedenatřicet diváků zahynulo okamžitě, další přišli o život kvůli chaotické záchranné operaci. Ostraha základny nejprve odmítala na letiště vpustit německé sanitky, poté docházelo ke zmatkům v přístupu k první pomoci. Zatímco němečtí záchranáři poskytovali první pomoc na místě, američtí vojáci se řídili protokolem velícím zraněné co nejdříve převézt do nemocnic. V nejednom případě se prý o vážně popálené oběti katastrofy týmy doslova přetahovaly. Používání různých průměrů injekčních jehel pak znesnadňovalo zavádění infúzí a přetížené telefonní linky znemožňovaly efektivní komunikaci – jedno z nákladních aut bloudilo s vážně zraněnými diváky bez lékařského doprovodu celé tři hodiny, než dorazilo do 80 kilometrů vzdálené nemocnice. Celkem si katastrofa vyžádala 70 obětí včetně tří pilotů. Dalších 346 diváků utrpělo těžká zranění, počet drobnějších poranění šel do tisíců.
Katastrofální techno
Katastrofa měla dlouhou dohru. Rodinám obětí a přeživším bylo vyplaceno přes 21 milionů marek. Německá vláda zakázala veškeré letecké přehlídky a povolila je až o tři roky později s velmi přísnými omezeními. Incident se promítl i do popkultury. Mezi diváky stál tehdy sedmiletý techno producent Boris Brejcha. Utrpěl vážné popáleniny a musel nosit na obličeji ochrannou masku – stejně jako dnes během svých vystoupení. Jméno základny (s jedním přiadným „m“) pak převzala i elektronicko-metalová kapela Rammstein.
