Smrt Tibora Danihela před 30 lety je jedním z nejznámějších případů rasového násilí v ČR
Píseckému Romovi Tiboru Danihelovi bylo teprve 17 let, když ho 24. září 1993 skupina příznivců skinheadů nahnala do řeky Otavy, v níž utonul. Následné soudní líčení s viníky prošlo řadou peripetií od zproštění viny u takřka všech obžalovaných až k vynesení nepodmíněných trestů nad trojicí účastníků protiromského pogromu. Smrt Tibora Danihela dodnes zůstává jedním z nejznámějších případů rasově motivovaného násilí v ČR.
Koncem září 1993 se do jihočeského Písku sjeli příznivci krajní pravice z několika okolních měst. Útočníci vyzbrojení baseballovými pálkami, nunčaky a dalšími zbraněmi se vydali směrem k Městskému ostrovu, na němž v té době pobývala čtveřice Romů. Ti ve strachu z napadení skočili do řeky Otavy, odkud jim skinheadi bránili vylézt. Z chladné vody se nakonec podařilo dostat třem napadeným; sedmnáctiletý Tibor Danihel ale takové štěstí neměl.
Kvůli podílu na mladíkově smrti bylo obžalováno 18 osob, které v půlce října 1994 stanuly před píseckým okresním soudem. Advokáti své klienty hájili mimo jiné argumentem, že Romové před útokem čichali toluen a v důsledku změněných poznávacích schopností mohli za pachatele označit nepravé osoby. V Danihelově případě prý mohla intoxikace přispět k jeho utonutí. Na počátku prosince 1994 písecký soud 16 obžalovaných osvobodil a zbylým dvěma uložil roční podmínku.
Odvolací soud však rozsudek na jaře následujícího roku zrušil, načež vyšetřovatel případu stíhání většiny osob zastavil s poukazem na důkazní nouzi. Ačkoliv akci skinheadů přihlížela řada lidí, nikdo z nich se ani přes výzvy v médiích nepřihlásil k podání svědectví. Zástupce Danihelovy matky, advokát Kolja Kubíček, podal proti postupu vyšetřovatele stížnost k Ústavnímu soudu. Nedlouho poté obdržel soud v Písku novou obžalobu, která za viníky Danihelovy smrti označila Jaroslava Churáčka, Zdenka Habicha, Martina Pomijeho a Milana Brata.
Následná soudní anabáze byla komplikovaná a plná zvratů. Kromě nejvyšších soudních instancí do kauzy postupně zasáhli i dva ministři spravedlnosti. Definitivní verdikt proto padl až v červnu 1999. Za rasově motivovanou vraždu a pokus vraždy poslal pražský vrchní soud Churáčka do vězení na osm let, Habichovi vyměřil trest o šest měsíců kratší a Pomijeho poslal za mříže na šest a půl roku. V době vraždy byli všichni tři nezletilí a soud jim podle zákona nemohl uložit vyšší než desetiletý trest. Brat byl v separátním procesu v létě 2000 osvobozen.
