Přítel příteli vlkem. Před 10 lety se v ČSSD odehrál nepodařený lánský puč
Česká strana sociálně demokratická, která se z kdysi mocné vládní strany během posledních let proměnila v bezvýznamný mimoparlamentní zájmový kroužek pro pár tisícovek nadšenců, si dnes bude (nebo spíš raději nebude) připomínat kulaté výročí jedné nepovedené taškařice, která vešla do dějin. Dnes totiž uplynulo rovných deset let ode dne, kdy 26. října 2013 proběhl neúspěšný pokus o stranický převrat, pro který se vžilo označení lánský puč. S odstupem doby a bráno dnešním pohledem i se znalostí politické reality za poslední dekádu nikoho nepřekvapí, že v tomto zpackaném úkladu byl namočen i bývalý prezident Miloš Zeman.
„Říkám, že žádná schůzka nebyla, a tím utínám veškeré spekulace na toto téma. Přece vím, kde se pohybuji a kde se nepohybuji, když vám říkám, že schůzka nebyla, tak prostě nebyla. Jestli někdo bude tvrdit opak, ať vám to dokáže. Já přeci nebudu dokazovat něco, co se nestalo.“ Přesně toto zaznělo v rozhovoru v MF Dnes, který vyšel v úterý 29. října a poskytl ho tomuto deníku Michal Hašek, jenž byl v tu dobu 1. místopředsedou ČSSD.
Hašek tím odrážel mediální spekulace o tom, že se společně s dalšími předními členy ČSSD Milanem Chovancem, Zdeňkem Škromachem, Jeronýmem Tejcem a Jiřím Zimolou tajně sešel 26. října 2013 na zámku v Lánech s prezidentem Milošem Zemanem. Abychom vše zasadili do širšího kontextu, je potřeba uvést, že onoho dne skončily volby do Poslanecké sněmovny. V nich sice zvítězila ČSSD, ale vítězství to bylo hubené. Aktéři schůzky v Lánech to dávali za vinu tehdejšímu předsedovi strany Bohuslavu Sobotkovi a v zámeckých komnatách dumali, jak se ho zbavit a převzít otěž vyjednávání o vládě do svých rukou.
V ČSSD se spolustraníci vždy familiérně titulovali „přítel“ a „přítelkyně“, ale většině sociálních demokratů i lidem mimo partaj bylo v onu osudnou událost už drahnou dobu jasné, že Sobotka s Haškem nejsou ani přátelé, ani kamarádi, ale naopak že jeden druhého nemůže ani vystát. A když se do všeho zapojil nový prezident Miloš Zeman, který ani po deseti letech nezapomněl, že ho Sobotka (společně se Stanislavem Grossem a Lubomírem Zaorálkem) v roce 2003 hodil přes palubu při prezidentské volbě, tak bylo jasné, že tento střet (ke kterému už se hledala jen vhodná záminka) bude bojem na život a na smrt. Nejen mezi Sobotkou a Haškem, ale i mezi dvěma frakcemi, které se ve straně za nimi utvořily. Všem bylo taktéž jasné, že vítěz bere vše.
Oné soboty 26. října ani ještě nebyly dopočítány všechny hlasy a v Lánech se spiklenci usnesli, že Sobotka bude odstaven z vyjednávání o nové vládě a otěže převezmou oni. Skutečnost, že se v Lánech „něco“ děje, však neunikla médiím a následné kroky Haškovy skupiny potvrzovaly skutečnost, že se v sociální demokracii rozhořel tvrdý boj o moc. Spiklenci však neudrželi verzi o tom, že se žádná schůzka nekonala, příliš dlouho. Za několik dní se vše provalilo, a přestože Hašek, Škromach i Chovanec napřed opakovaně tvrdili, že u prezidenta nebyli, byli nakonec usvědčeni ze lži takřka v přímém přenosu. Od podnětu ke schůzce se alibisticky distancoval i Miloš Zeman, který tak nechal své komplice vypít kalich hořkosti až do dna.
Výsledkem bylo, že všichni spiklenci (s výjimkou Milana Chovance, který přešel včas na druhou, tedy sobotkovskou stranu, a učinil veřejné pokání) opustili přední posty v ČSSD a na chod strany definitivně ztratili vliv. Porážku utrpěl i Miloš Zeman, který následně musel jmenovat sobě neoblíbeného Bohuslava Sobotku premiérem. Mstivý prezident však v dalších letech nevynechal jedinou možnost uštědřit Sobotkovi políček. Jeho osobní zášť vůči premiérovi vygradovala v květnu 2017, kdy Sobotka avizoval svoji demisi, ale vše si rozmyslel a na Hrad pak přišel jen na konzultaci. Dnes je už doslova památný výstup, při němž Zeman mával premiérovi před obličejem svou holí a připravil mu ceremoniál k rezignaci, která se však neuskutečnila.
Nezdařený lánský puč sice posílil veřejný kredit nového premiéra Bohuslava Sobotky, za kterého se intuitivně postavila i velká část veřejnosti, ale zároveň se stal i jakýmsi prologem postupného pádu ČSSD, který vyvrcholil opuštěním sněmovny před dvěma lety. Na tomto odumírání nejstarší české politické strany má svůj lví podíl i Miloš Zeman, který systematicky skrze své spojence a poslední věrné uvnitř strany naleptával její jednotu. Po volbách 2017 se ČSSD už stala jen loutkou ve vládě Andreje Babiše, se kterým Zeman uzavřel vzájemně výhodný mocenský kartel.
Nikdo z tehdejších aktérů lánského puče už dnes není významným politikem. Z ČSSD se stala bezvýznamná mimoparlamentní pidistrana a období prezidentství Miloše Zemana skončilo velkou ostudou a fiaskem, na které chce drtivá většina veřejnosti co nejrychleji zapomenout. Pokus o mocenskou rošádu v ČSSD tak vešel do dějin jako symbol zdejší malosti a zakomplexovanosti, který s vyspělou západní politickou kulturou nemá nic společného.
