Prvního velkého mafiánského bosse zrodila láska a ctnostná rodina. A před 95 lety ho zabila kulka a karban
Jména jako Al Capone, Lucky Luciano a Frank Costello jsou symbolem éry, kdy New Yorkem zněl jazz a v ilegálních nálevnách tekl proudem pašovaný alkohol. Všichni tři mafiánští bossové ale mají ještě něco společného. Ke slávě a moci se vyšplhali díky záštitě opravdového barona newyorského podsvětí jménem Arnold Rothstein.
Ve světě dnešního organizovaného zločinu snad neexistuje obor, kterému by Arnold Rothstein nepřispěl. Během své kariéry organizoval lichvářské půjčky a cinknutá sportovní utkání. Řídil ilegální kasina a sázkové kanceláře. Pašoval alkohol i drogy a v USA zavedl první organizovaný drogový trh. Měl prsty v loupežích, nájemných vraždách i překupnictví kradeného zboží. Podplácel policisty, odboráře i politiky a manipuloval s akciovými trhy. Génius zločinu s přezdívkou „Mozek“ se v roce 1882 paradoxně narodil do ctnostné rodiny manhattanské židovské elity. Jeho otec Abraham byl ztělesněním amerického snu, když se z pozice krejčovského příručího vypracoval až na vlivného byznysmena a štědrého filantropa, kterému politici přezdívali „Spravedlivý Abe“. Matka Ester byla srdcem a duší dobročinných akcí na Manhattanu, starší bratr Harry se stal rabínem. Arnolda na rozdíl od zbytku rodiny fascinoval odmalička hazard.
Nezdárný syn
Nejmladšímu z rodu Rothsteinů nebylo ani šestnáct let a byl už známou figurkou temných zákoutí židovské čtvrti. Spolu s kumpány vytloukal kulečníkové herny, hrál karty a sázel, na co se dalo. Díky bystrému mozku a zásadě nikdy nepít alkohol většinou vyhrával. Když mu štěstěna nepřála, neváhal doma vybílit šperkovnici, odnést její obsah do zastavárny a zkusit to znovu. Otec mu kupodivu dlouho výstřelky trpěl. Trpělivost mu došla až ve chvíli, kdy si mladý delikvent přivedl domů snoubenku jménem Carolyn Greene. Carolyn pracovala jako striptérka a tanečnice, což by možná ještě rodiče překousli. Naneštěstí pro mladý pár byla židovkou pouze po otcově straně a přes veškeré naléhání odmítala přestoupit na židovskou víru. Zamilovaný Arnold ale na svatbě trval a patriarchovi rodu Rothsteinů nezbylo než nezdárného syna vydědit. Hazard a krádeže jsou jedna věc, ale mít za snachu nežidovku by byla ostuda, kterou by Spravedlivý Abe nepřežil.
Rozlučka s rodinou pro Arnolda Rothsteina znamenala začátek zločinecké kariéry na plný úvazek. Nebylo mu ještě třicet let, v podsvětí ale platil za ostříleného veterána a obratného stratéga. Dobře si uvědomoval, že výhry v pokerových turnajích jsou jen drobné a že pokud chce vydělat opravdové peníze, musí se posadit na druhou stranu hracího stolu. Nastřádané úspory proto investoval do otevření ilegálního kasina. Než v roce 1912 oslavil třicáté narozeniny, byl z vyděděného syna milionář, vlastník celé sítě heren, dostihových drah a ilegálních sázkařských kanceláří. Díky kontaktům mezi elitou podvodných bookmakerů se dostal ke svému královskému kousku.
Black Sox
Na začátku 20. století se veškerý sportovní život v USA točil kolem baseballu. V roce 1901 byla založena „Major League“, která z už tak populární hry udělala celoamerickou vášeň. Přestože organizátoři utkání a majitelé klubů vydělávali miliony, hráči dostávali mizivé mzdy a přísné klauzule ve smlouvách jim zakazovaly vyjednávání a přestupy. Mezi baseballisty proto panovala neustálá nespokojenost a nikde nebyla tak hmatatelná jako v týmu White Sox. Chicagský tým vlastnil zakladatel Major League a bývalý baseballista Charles Albert Comiskey.
Comiskey byl známý skrblík a hráčům odmítl přidat na platu i poté, co v roce 1917 vyhráli ligový titul. V roce 1919 se proto skupina osmi hráčů rozhodla vydělat peníze bokem a oslovit ilegální bookmakery s nabídkou, že naschvál prohrají zápas finále ligy proti týmu Cincinnaty Reds. Zmanipulovat finále nejsledovanějšího turnaje v USA představovalo obrovské riziko a „Black Sox“ (jak byla skupina později známa) musela najít sázkaře, který by za něj byl ochoten královsky zaplatit. Vedoucí Black Sox se naštěstí dobře znal s bývalým boxerem Abem Attellem, který se na penzi živil jako nájemný zabiják a osobní strážce Arnolda Rothsteina. Za vypuštěné utkání Rothstein zaplatil 80 tisíc dolarů. Na prohru chicagského týmu obratem vsadil 270 tisíc a vyhrál 350.
Alkohol a drogy
Zákulisní čachry nezůstaly utajeny a zmanipulovaný zápas skončil jedním z největších skandálů v dějinách baseballu. Rothstein se ale s hráči nikdy osobně nepotkal a z kauzy vyšel bez poskvrnky. Zisk obratem investoval do podplácení šéfů policie, newyorských i federálních politiků. V lednu roku 1920 byla totiž v USA vyhlášena prohibice a bylo potřeba zamést cestu novému obchodu – pašovanému alkoholu. Arnold Rothstein byl jedním prvních obchodníků, kteří začali nakupovat alkohol v Británii a Kanadě a pašovat ho do ilegálních náleven po celých USA.
Zanedlouho ale alkoholový byznys přepustil svým bývalým žákům Al Caponemu a Lucky Lucianovi. Jeho vytříbený obchodní mozek tušil, že pašování alkoholu je příliš riskantní, neefektivní a kvůli nutnosti podplácení stovek hamižných policistů a politiků v něm zbývají jen malé marže. Na ulicích se přitom již rozbíhal obchod se zbožím, které vynášelo daleko větší zisky a kterého se ostatní mafiáni štítili. Namísto alkoholu začal Rothstein do USA z Evropy pašovat heroin.
Ve 20. letech byl v Evropě heroin i kokain legálně dostupné zboží vyráběné farmaceutickými podniky. O dodavatele proto nebyla nouze a drogovému baronovi stačilo zavést systém distribuce. Šéfům hlavních newyorských gangů proto předložil nabídku, která se nedala odmítnout. Mohli si vybrat buď stříbro, nebo olovo – podřídit se hlavnímu kápovi, z členů gangu udělat dealery a profitovat ze zisků, nebo být nemilosrdně zlikvidováni. Série brutálních vražd dokázala váhající gangstery přesvědčit a věčně rozhádané gangy New Yorku zakrátko nahradila jednotná organizace řízená jako vojenská jednotka.
Bez Rothsteinova vědomí se neprodal na ulicích gram drogy, neuposlechnutí rozkazů nebo konzumace vlastního zboží byly přísně trestány. V očích veřejnosti míra zločinu klesla, takže vládci podsvětí šli štědře placení politici a policejní šéfové na ruku. Impérium se rychle rozrůstalo a v roce 1926 už Rothstein kontroloval a financoval veškerý trh s narkotiky v USA. Jeho moc a sláva ale neměla trvat dlouho.
Dluhy z karet jsou čestné dluhy
Čtyřiačtyřicetiletý šéf šéfů stále dodržoval přísná pravidla, která si určil už na začátku své zločinecké dráhy. Nepil alkohol, v řízení zločinu postupoval přísně metodicky a bez emocí a vše podřizoval maximalizaci zisku. Jedné vášně se ale nezbavil – hazardu. Na konci října roku 1928 zasedl k exkluzivní partii pokeru, kterou pořádal bratr policejního důstojníka George McManus.
Hra se protáhla na čtyři celé dny a na jejím konci dlužil Rothstein svým dvěma protihráčům neuvěřitelných 300 tisíc dolarů (v dnešních penězích více než 5 milionů). Titanic Thompson a Nate Raymond byli oba známí falešní karbaníci, Rothstein si byl jistý, že při hře podváděli a prohru odmítl zaplatit. Ve světě zločinu platí málo zákonů, dluhy z karet jsou ale svaté. McManus se snažil spor urovnat a 4. listopadu Rothsteina zavolal do hotelu, odkud řídil své kšefty.
Nikdo neví, co se v hotelovém pokoji odehrálo. Jisté je, že Rothstein se z něj vypotácel s průstřelem břicha, kterému po dvou dnech podlehl. Věrný mafiánské cti odmítl svého vraha udat. Před smrtí prý jen litoval, že nezjistí, jestli vyhrál sázku, že novým prezidentem USA bude zvolen Herbert Hoover. Na jeho vítězství vsadil půl milionu. Pro výhru si už ale nedošel.
