Den válečných veteránů: odkud se vzaly červené máky na klopě?
Během listopadu můžete na ulicích a v médiích potkávat lidi s červeným mákem na klopě. A nejspíš i víte, že se máky nosí na podporu veteránů, případně jako memento světových válek dvacátého století. Což je pravda. Při důkladnějším pohledu je však původ máků mnohem temnější, ale i poetičtější.
Druhá světová válka svými nelidskými hrůzami tak trochu zastínila horor světové války první. Ale západní fronta Velké války bylo stoprocentně jedno z nejhorších míst v historii světa. Dříve přenádherná krajina na pohraničí Německa, Francie a Beneluxu byla zjizvena bombardováním, chemickými útoky, soustavou krysy prolezlých zákopů. Tam, kde dřív bývaly remízky a nádherné louky, bylo najednou jen bahno a popel. Apokalyptický výjev, krajina nočních můr, kde nerostlo vůbec nic.
S jednou výjimkou. Vlčím mákem. Tahle odolná, zářivě červená květina vyrážela z bahna západní fronty, aby červeně svítila v šedohnědém světě. A vojáci si všimli. Konkrétně kanadský doktor, podplukovník John McCrae, který ztratil letitého kamaráda u Yper, byl mimořádně pohnut tou podivnou krásou a napsal díky ní nejslavnější báseň první světové války. Na flanderských polích.
Středobodem básně jsou právě vlčí máky, které představují kontrast ke vší té smrti a zmaru. Na flanderských polích zůstalo silným mementem války i léta po ní. “Red poppy” nebo “Flanders poppy”, jak se vlčímu máku říká v angličtině se tak stal symbolem nejdřív západní fronty a později celé války. A v roce 1921 se měl stát symbolem veteránů obecně.
Čtyřicet milionů za den
Byly to ženy, kdo přišel s nápadem nošení stylizovaných máků na podporu veteránů. V Americe to byla profesorka Moina Michael, jíž se McCraeova báseň hluboce dotkla. Zorganizovala prodej charitativních máků po celých Spojených státech, Kanadě i Austrálii. V Evropě to byla její kolegyně, francouzska Anna Guérin, ta se rozhodla tuhle akci rozpohybovat v Londýně.
Šťastně narazila na finanční podporu v podobě sira Douglase Haiga, hrdiny první světové. Svůj hraběcí titul si vybojoval právě na západní frontě, stejně jako hodnost polního maršála. Ten založil charitu pro veterány Royal British Legion a ta nechala na 11. listopadu, výročí konce války, vyrobit jenom pro Británii čtyřicet milionů máků.
Vyprodaly se v podstatě ihned.
A máky se nosí dodnes. Většinou v listopadu, občas v květnu na památku veteránů druhé světové války. Samozřejmě jsou místní lokální rozdíly, Francouzi kupříkladu nosí modrý mák, ale message je přes barvy a konkrétní data a celé jedno století stále stejná - pamatujte na lidi, kteří bojovali pro vaši svobodu.
