Jsem z Ku Klux Klanu. Víme, jak na to. Montgomeryho kauza odstartovala boj proti úřednímu rasismu
Před sto lety obvinila mentálně postižená žena afroamerického válečného veterána Jamese Montgomeryho ze znásilnění. Ve vykonstruovaném procesu byl během několika hodin odsouzen k vězení a následující čtvrt století za mřížemi strávil snahou očistit své jméno. Případ se stal přelomovou kauzou v historii boje za lidská práva.
Jamesi Montgomerymu bylo v roce 1923 třicet let. Byl ženatý, vlastnil dům, měl stálé zaměstnání, čistý trestní rejstřík a za I. světové války sloužil v armádě USA. Od statusu vzorného občana ho dělila pouze barva pokožky. Po směně v ocelárnách na předměstí Chicaga si zašel s kamarády na partii kulečníku a cestou domů se zastavil v kavárně. Vzápětí vtrhli do podniku policisté, Montgomeryho spoutali a odvlekli ho na policejní stanici. Než ho zavřeli do vazby, oznámili mu, že je obviněn ze znásilnění dvaašedesátileté ženy jménem Mamie Snow.
Ku Klux Klan ví, jak na to
Mamie Snow byla ve městě známá jako slabomyslná podivínka, která se živila žebrotou a drobným pouličním prodejem. Dotyčný den ji policisté našli zraněnou a silně rozrušenou poblíž afroamerické čtvrti. Hlídce oznámila, že byla fyzicky napadena a znásilněna, a jako pachatele označila Jamese Montgomeryho. Její výpověď dostala první trhlinu hned při konfrontaci s obviněným, kterého nedokázala identifikovat a prohlásila o něm, že ho v životě neviděla. Její příbuzní však policisty ujistili, že Mamie je jen „trochu zapomětlivá“, což mužům zákona stačilo. Odmítli Montgomeryho žádost o právnickou pomoc i žádost o propuštění na kauci. Místo toho ho surově zbili. Když ho zakrváceného odváděli do cely, řekl mu policejní šéf: „Kdybychom byli v Georgii nebo Mississippi, předali bychom tě Ku Klux Klanu. Takhle se o tebe musíme postarat sami. Ale neboj se, já jsem v Klanu členem, takže víme, jak na to.“
Slib policejního velitele se naplnil u soudu. Obžaloba nepředložila žádné přímé důkazy ani lékařskou zprávu, jestli ke znásilnění vůbec došlo. Soudce odmítl předvolat svědky, kteří by potvrdili, že James Montgomery byl v inkriminovaný čas daleko od místa činu. Nevyslechl ani soudního lékaře, který ženu vyšetřoval. Po několika málo hodinách přesto prohlásila porota Jamese Montgomeryho vinným ze znásilnění a odsoudila ho k doživotnímu trestu.
Vrahova pomocná ruka
Soudní systém Montgomeryho zradil a první pomocné ruky se dočkal až ve vězení. Spřátelil se zde s Nathanem Leopoldem. Leopold byl univerzitní student, kterého fascinovala myšlenka dokonalého zločinu a společně se svým kamarádem úkladně zavraždil svého čtrnáctiletého bratrance. Jako většina dokonalých zločinců byl i on zakrátko odhalen a skončil ve vězení, kde si krátil dlouhou chvíli doučováním negramotných spoluvězňů. James Montgomery patřil k jeho nejpilnějším studentům. Jakmile se naučil číst a psát, vrhl se do samostudia práv. Věděl, že v rasistickém systému musí za svou svobodu bojovat sám.
Habeas corpus
Snahou o obnovení případu strávil Nathan Leopold dvacet pět let a pravděpodobně by skončil nezdarem. V roce 1949 se však jeho sestře podařilo v Chicagu kontaktovat mladého advokáta Luise Kutnera, který se angažoval v tehdy ještě velmi mladém oboru lidských práv. Na základě Kutnerovy rady Montgomery využil prastarého právního nástroje „habeas corpus“, který umožňuje vězňům zažádat o přezkoumání i dávno uzavřených případů. V anglosaském právním systému byl původně zaveden jako obrana proti křivému obvinění ze strany krále a vládnoucí šlechty, v USA byl sporadicky využíván proti zkorumpovaným šerifům v dobách „divokého západu“. Čtvrt století starý případ se díky Kutnerově taktice dostal k Vrchnímu soudu.
Proces u Vrchního soudu probíhal stejně rychle jako původní přelíčení, ale naprosto opačným způsobem. Luis Kutner hned na začátku předložil 25 let starou lékařskou zprávu, která uváděla, že Mamie Snow nejenže nebyla znásilněna, ale že je dosud pannou. Poté předvolal jako svědka soudního lékaře, který Mamie vyšetřoval, a zeptal se ho, proč nevystoupil na Montgomeryho obhajobu. Lékař odpověděl, že nechtěl vystupovat proti žalobci, který byl známý svými styky s Ku Klux Klanem. Po krátkém přelíčení soudce prohlásil, že obžaloba byla založena na křivém svědectví a zatajování důkazů a celý soudní proces byl fraškou. Louise Montgomeryho zprostil viny a nařídil jeho okamžité propuštění.
Deset dolarů odškodného
Montgomery obdržel po propuštění z vězení 10 dolarů. Standardní sumu, kterou vězeňský systém uděloval každému propuštěnému vězni. Zažaloval proto stát a domáhal se odškodnění ve výši 250 000 dolarů. Žádost byla zamítnuta. Mamie Snow se obnovení procesu nedožila, zemřela v blázinci, kam ji nechali zavřít její příbuzní. Případ institucionálního rasismu a zneužívání soudní moci však nezapadl. Louis Kutner ho během své kariéry využil jako precedent pro osvobození téměř tisícovky neprávem vězněných osob. Stal se jedním z prvních advokátů organizace Amnesty International a jako obhájce zastupoval například maďarského politického vězně kardinála Józsefa Mindszentyho, básníka Ezru Pounda nebo Dalajlámu.
