Lebka piltdownského člověka byla podvrh. Z důkazu Darwinovy teorie se stal jeden z největších skandálů vědy
Fragmenty lebky takzvaného piltdownského člověka byly považovány za chybějící článek evoluce mezi člověkem a lidoopem. Před 70 lety bylo odhaleno, že šlo o podvrh. Darwinovu teorii to ale kupodivu potvrdilo.
V roce 1912 uplynulo od chvíle, kdy světem otřásla Darwinova evoluční teorie, již 53 let. Řada lidí se ale stále nedokázala vyrovnat s faktem, že člověk není stvoření vymodelované podle boží podoby, ale vzdálený bratranec lidoopů. Hlavním argumentem pochybovačů bylo tvrzení, že Darwinovu teorii nepodporují reálné důkazy – pozůstatky našich předků, které nesou společné rysy člověka a lidoopa. V archivech muzeí už sice ležely fragmenty kostí, které byly později identifikovány jako pozůstatky neandrtálců a různých zástupců rodu Homo erectus. Málokdo se ale odvážil vystoupit s tvrzením, že jde o chybějící evoluční mezičlánky. Když ale v roce 1912 představil veřejnosti své vykopávky Charles Dawson, zdálo se, že svět bude muset dát Darwinovi konečně za pravdu.
Chybějící článek
Na objevu pana Dawsona byla pozoruhodná řada věcí. On sám nebyl paleontolog, ale právník, který se – stejně jako řada dalších anglických gentlemanů – ve volném čase bavil geologií. Mimořádné byly i fosilie, které nalezl ve štěrkovém lomu u osady Piltdown v hrabství Sussex. Jednalo se sice jen o úlomky lebky, čelisti a zubů, šéf paleontologického oddělení Britského muzea Arthur Smith Woodward v nich ale jasně rozeznal rysy lidí i primátů. Na setkání britské Geologické společnosti proto nadšeně oznámil, že byl nalezen neznámý prapředek lidstva. Oficiálně dostal jméno po svém nálezci Eoanthropus dawsoni, celý svět ho ale znal pod názvem piltdownský člověk. Objev způsobil v anglických učených kruzích senzaci. Dawsonovy vykopávky nejenže potvrdily zpochybňovanou evoluční teorii, ale dokázaly rovněž, že kolébkou moderních lidí byla Británie. Charles Dawson strávil zbytek života ověnčen slávou, kterou podpořil dalšími nálezy zubů a úlomků lebky. Po jeho smrti v roce 1916 se ale začaly ozývat skeptické hlasy.
Pochybnosti a odhalení
V roce 1924 byly v dnešní Botswaně nalezeny zkamenělé ostatky Australopitheca, prastarého hominida žijícího v Africe před 4 miliony let. Vykopávky na Jávě, v Číně a dalších nalezištích potvrdily teorie o raném vývoji rodu Homo erectus. Jak ve své teorii předvídal Darwin, předchůdci člověka se zcela zřejmě objevili nejprve v Africe. Z ní pak migrovali do zbytku světa a získávali specifické rysy podle prostředí, ve kterém se vyvíjeli. Do stále jasnější skládačky lidské evoluce ale nezapadal dílek, který ji původně držel pohromadě – piltdownský člověk.
První vážné pochybnosti o autenticitě Dawsonových vykopávek vznikly po průzkumu piltdownského naleziště. Geologický rozbor ukázal, že horniny v lomu jsou mladší než kosti, které v nich byly pohřbeny. Antropologům zase dělala těžkou hlavu anatomická struktura nalezených kostí a zubů. Jejich popis se totiž výrazně lišil od kosterních pozůstatků objevených v Německu, Francii a dalších místech Evropy. Piltdownský člověk by tedy musel být ryze britskou vývojovou větví. Odlišnou od Homo erectus i neandrtálců a daleko starší, protože čelist a zuby nesly specifické rysy primátů. Vršící se dohady vedly k podrobnému přezkoumání všech Dawsonových nálezů, které byly za jeho života přístupné pouze úzké skupině spolupracovníků. To přineslo 21. listopadu 1953 šokující závěr. Fragmenty lebky náležely modernímu člověku a byly jen asi 600 let staré. Čelist a zuby pocházely z orangutana a později nalezený zub z šimpanze. Chemický rozbor odhalil, že kosti byly patinovány sírany železa a chromu, aby vypadaly starší. Zuby byly zbroušeny, aby připomínaly lidské. Záhada byla vyřešena a evoluční linie dávala opět smysl. Nikdo však netušil, kdo podvrh vytvořil.
Kdo byl autorem podvrhu?
Pátrání po pachateli bylo skoro stejně vypjaté jako pátrání po zkamenělinách. Logickým viníkem byl sám Dawson, podezřelých ale existovala celá řada. Piltdownský člověk přinesl slávu a uznání i A. S. Woodwardovi, který Dawsonovy nálezy identifikoval. Později se objevily indicie ukazující na Woodwardova nespokojeného asistenta, který měl důvody svého šéfa zostudit. Autorem podvrhu mohl být i Dawsonův spolupracovník Pierre Teilhard de Chardin. Jezuitský kněz, který se podílel na prvních vykopávkách a měl motivaci podvrženými kostmi zdiskreditovat Darwinovu teorii. Ze stejného důvodu padlo podezření i na romanopisce Arthura Conana Doyla. Autor Sherlocka Holmese bydlel poblíž piltdownského naleziště a o vykopávky se velmi zajímal. Zároveň platil za hlasitého kritika materialistického náhledu na svět a za odpůrce evoluční teorie. Podstrčené padělky by zcela zapadaly do jeho zvláštního smyslu pro humor a touhy zostudit jeho vědecké rivaly.
Jasno vnesly do pátrání až moderní nástroje analytické spektroskopie a rozbory DNA. Studie z roku 2016 přinesla přesvědčivé důkazy, že autorem podvrhu byl sám Charles Dawson. Kosterní nálezy piltdownského člověka sestavil z ostatků dvou lidí a jednoho orangutana. V celém komplotu mohlo být zapleteno vícero pachatelů, způsob, jakým byly všechny kosti patinovány a zbroušeny, ale ukazuje, že je prováděl jeden člověk. Amatérský geolog, který si podvodem vysloužil slávu a uznání v uzavřené komunitě vědeckých kapacit.
