Strašlivá Dražba duší. Před 105 lety měl premiéru film o genocidě Arménů, cenzura ho však zničila

„Když jsme se přiblížili k břehu řeky, podívala jsem se dolů do vody. Řeka byla rudá od krve a na hladině plavala mrtvá lidská těla. Později jsem se dozvěděla, že sedm set mužů a chlapců z Erzindjanu bylo odvedeno k řece a zabito četníky. Četníci každého z nich podřezali a hodili do řeky. Počkala jsem, až budeme stát na úplném kraji útesu. A potom jsem skočila dolů…“

Hororová scéna z knihy Znásilněná Arménie (Ravished Armenia), v níž mladá Arshaluys, později Aurora Mardiganian, uniká skokem do řeky zbarvené krví jejích arménských bratrů, je jedním ze statisíců nešťastných příběhů brutality mlado­tureckého nacionalistického režimu, který v letech 1915–1918 zavraždil více než jeden a půl miliónu křesťanských Arménů, Řeků a Asyřanů žijících na území osman­ské říše. Osud křesťanských národů se začal naplňovat v roce 1908, kdy se v osmanské říši revolucí k moci dostala takzvaná mlado­turecká strana, vládnoucí pod hlavičkou Výboru pro jednotu a pokrok (Ittihad).

Odstraněním křesťanů chtěli mladoturci uskutečnit dávný utopický sen nacionalistů o čisté panturkické říši. A ani dnes tato zvrácená ideologie není věcí minulosti, ale součástí aktuální geopolitiky.

Pravlast Turan

Mladoturecké politické hnutí vzniklo ve druhé polovině 19. století a zpočátku nijak nevybočovalo z emancipačních proudů evropského nacionalismu. Progresivismus však neměl dlouhého trvání. Během několika let osmanské vedení Ittihadu zcela ovládla ultra­nacionalistická a šovinistická ideologie panturkismu, definovaná ideou teritoriální expanze osmanské říše od Středozemního moře až po Sibiř a Čínu – tedy obrovského území obývaného národy hovořícími turkickými jazyky. Hlavním cílem mladoturků bylo spojit tyto takzvaně turkické národy do jednoho státního útvaru, respektive je přivést zpět do mytické a věčné pravlasti „Turan“, kterou hlavní ideolog panturkismu Ziya Gökalp považoval za domov všech Turků.